Neviditelný pes

GLOSA: Nová studená válka?

31.3.2016

Realita, nebo jen strašák?

Jsme na začátku nové studené války? Opravdu si to nemyslím. Nejsme na jejím počátku, jsme v ní již několik let. A dalo by se dokonce i říci, že jsme ji nikdy neskončili, zažili jsme jen poměrně dlouhé příměří, ukončené před několika lety, během kterého jsme změnili strany a nevšimli si, že se změnili i naši dnešní spojenci a hlavně náš bývalý spojenec a dnešní nepřítel. USA a NATO již nejsou našimi nepřáteli, naším dnešním nepřítelem je Rusko. Už jím není Sovětský svaz, ten už čtvrt století neexistuje.

Co mě vede k tomuto závěru? Hlavně to, že vidíme stejně primitivní propagandu. Máme opět nepřítele, který může za všechny naše i za všechny světové problémy. Slovník dnešních propagandistů je téměř stejný, jako byl slovník jejich předchůdců. Jen jsme změnili Wall Street za Kreml, Trumana a jeho agenty CIA za Putina a jeho agenty na českých internetových serverech. Stejně jako tehdy hledáme „nepřítele ve vlastních řadách“, stejně jako tehdy odhalujeme zrádce,

stejně jako tehdy vytváříme seznamy. Liší se to tím, že nepřítele ještě nevěšíme a věšet už asi nebudeme. Dnes stačí jej izolovat a odříznout od stejně jako tehdy kontrolovaných informačních zdrojů.

Je to stejně jedovaté jako tehdy, je to stejně nebezpečné jako tehdy a je to stejně hloupé a stejně kontraproduktivní jako tehdy. Tehdy komunisté dosáhli jen toho, že jim nikdo nevěřil a když se chtěli dozvědět pravdu o tom, co projednávalo jejich politbyro, museli si naladit Svobodnou Evropu. A také ji ladili a poslouchali, svému Rudému právu už nevěřili ani oni. A tomuto stavu se již blíží naše jak veřejnoprávní, tak jedním člověkem monopolizovaná media.

A nejen tisk vede studenou válku. Opět bratrsky pomáháme, opět roste napětí, opět se přesouvají a proti sobě staví armády Západu a Východu. Tady ovšem je naše pomoc spojencům spíše komická – česká armáda pošle do jednotek NATO bránících hranice NATO před ruským nepřítelem 100 vojáků.

Je to realita? Je. Je to strašák? Také je.

Newsletter Institutu VK



zpět na článek