Jsme v problémech až po uši. Kdo? No přece my, Evropané. Sami sobě jsme různými pseudohumanistickými zákony, mezinárodními smlouvami, členstvím v různých mezinárodních organizacích a demilitarizací našich společností znemožnili vlastní obranu. To všechno nám překáží v řešení problémů, v obraně našich vlastních zájmů a vlastní existence. A naše okolí naše počínání nadšeně sleduje a podporuje!
O čem to mluvím? Pojďme to vzít popořadě.
Zásadní problém vidím již v Listině základních práv a svobod, která je i součástí ústavního pořádku ČR. Dokud jsem si nezačal uvědomovat současné problémy, které se na nás valí v důsledku migrační invaze a naší interakce s islámem, tak mě nikdy nenapadlo, o ní pochybovat. Pokud však nemáme legální možnost bránit se nepříteli, který se schovává za náboženskou svobodu, i když si tento nepřítel klade za cíl naše ovládnutí a zničení, tak máme velký problém. Pokud hájíme jiné ve jménu náboženské svobody, i když oni sami naše hodnoty nesdílejí a bojují proti nim, tak pácháme sebevraždu.Dovolím si zde citovat německého novináře Michaela Mannerheima: „Kdo prokazuje toleranci netolerantnímu konkurentovi, musí počítat s porážkou od samého začátku.“
Osobně v Listině základních práv a svobod postrádám i povinnosti. Všichni se ohánějí svými právy a svobodami, ale dodržovat povinnosti se dnes nikomu nechce. Ta práva a svobody však také něco stojí a někdo to musí zaplatit. Možná je vhodný čas vytvořit i „Listinu základních povinností“. Je současný stav jen problém chybného právního výkladu nebo náš svět stojí na chybných základech?
Další v pořadí je naše ústava. Ta má v sobě zajímavou právní pojistku, která jednoduše řečeno znamená, že jakákoliv nedemokratická změna ústavy je neplatná! Nedemokratická... To se mi zdá jako dost velký problém. Nedemokratické je totiž dnes kde co. Sebezničení je, zdá se, demokratické, záchrana sebe sama je, obávám se, nedemokratická.
Potom tu máme mezinárodní dohody. Hodně se v souvislosti s migrací mluví o Dublinské dohodě, která řeší záležitosti kolem azylu. Přečtěte si na Wikipedii heslo azyl a porovnejte informace v něm uvedené se současnou migrační invazí. Kolik migrantů podle vás má právo na azyl? Nedošlo náhodou k naprosté devalvaci azylového práva?Na jednu stranu mlčíme, když Írán navýší finanční odměnu za zavraždění Salmana Rushdieho, zavíráme oči před genocidou křesťanů a jiných náboženských skupin na Blízkém východě a na druhou stranu umožňujeme ilegálním migrantům porušovat platné zákony. Poskytujeme jim azyl, ignorujíce přitom platné dohody týkající se azylu. Jak humanistické!
Následuje Schengenská smlouva – největší výdobytek Evropské unie. Výdobytek, díky kterému se mohou nejen lidé a zboží, ale i teroristé a zbraně pohybovat po EU naprosto bez problémů. A když náhodou některá členská země začne své hranice a hraniční přechody kontrolovat, tak je největší starostí Evropské komise, aby byly kontroly ukončeny co nejdříve, aby nedošlo k ekonomickým ztrátám...
Dále tu máme některé neziskové organizace. Mám na mysli organizace, které se buď přiživují na integračním byznysu s migranty, nebo o humanitární organizace. Je smutné, že čím více jsou tyto organizace podporovány, tím vyšší jsou jejich nároky a tím více nás kritizují. Jen namátkou uvádím několik článků: Lékaři bez hranic: EU při migrační krizi selhala, zahrává si s životy lidí. Human Rights Watch: Blokování hranic ohrožuje lidská práva. HRW kárá i Česko: Nespojujte migranty s terorem! Amnesty kritizuje plán zastavit běžence mířící do unie.
A dostáváme se k mezinárodním organizacím. Zde hraje prim OSN a UNHCR (Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky). „Perly“, které jejich zástupci vypouštějí z úst, nejde přehlédnout. Jen namátkou si připomeňme některé návrhy UNHCR z poslední doby. Přesídlete syrské uprchlíky z jihu Evropy na sever, navrhuje OSN. Komisař OSN na útěcích z ČSSR ukazuje, že uprchlíci nemají na vybranou. OSN vyzvala Evropu, aby si přerozdělila 200 tisíc žadatelů o azyl. Evropa by měla přijímat uprchlíky rovnou z táborů, navrhl komisař OSN.
Cítím, že by tyto organizace nejraději přestěhovaly do Evropy celou Afriku a Blízký východ. Já se nechci stát cizincem ve vlastní zemi. Je jednoduché udělat z Evropy Afriku a Blízký východ, vrátit Evropu zpět však již možné nebude.
Kdo to všechno zaplatí? Dovolím si citovat ekonoma Pavla Kohouta: „Západ je nesrovnatelně více zadlužený než evropský Východ. Nejde jen o státní dluh, tam rozdíl není tak do očí bijící, ale hlavně o soukromý dluh. Západoevropská bankovní krize a hospodářská stagnace trvající již léta je důsledkem předchozí kumulace tohoto dluhu. Ona totiž ta západní prosperita nebyla zadarmo.“ Na dluh to už nepůjde.
Jak dlouho bude mít Evropa peníze na humanitární pomoc potřebným zemím? Já se domnívám, že dlouho již ne. Když se z Evropy stane rozvrácený kontinent, tak na to doplatí všichni. Ti nejpotřebnější nejvíce.