Cejchuje-li se opozice jako nenávist a štvaní, ve volbách nemohla neuspět německá AfD
Angela Merkelová to prý teď „dostala sežrat“ za svou migrační politiku. Za zcela otevřenou náruč Německa, kterou sama před půl rokem vyhlásila. Za nekontrolovaný příliv milionu lidí, z nichž se pár set tisíc „ztratilo“ úřadům. Tak vyznívá hodnocení nedělních voleb ve dvou západních a jedné východní spolkové zemi Německa.
Něco na tom jistě je. Řadoví němečtí voliči z března 2016 nezapadají do „vítací kultury“ pozdního léta 2015, kterou si média oblíbila. O zásadní zlom ale nejde. Merkelová je kancléřkou už jedenáct let. Z toho prvních deset let si užívala pozici miláčka národa, médií i světa (osobnost roku magazínu Time). Je-li mezi kancléři něčím výjimečná, tak tím, že narazila až po deseti letech. Takový Helmut Kohl to „dostával sežrat“ už od začátku. List Der Spiegel ho tolikrát odepisoval, tolikrát oznamoval konec jeho kariéry, až se tím Kohl – stále znovu volený – sám bavil.
V tomto smyslu nedělní volby nic nečekaného neukázaly. Ukázaly však cosi důležitějšího: reálnější obraz německé společnosti. Ti, kterým se laje do štváčů, šiřitelů nenávisti či rasistů, ti, co nebyli zváni do televize a od nichž by pes kůrku nevzal, získali pětinu hlasů (cca 15 procent na západě, cca 25 procent na východě). Řeč je o Alternativě pro Německo, známé pod zkratkou AfD.
Boj s ďáblem nezná kompromis
Volby ozřejmily problém německé veřejné debaty, která se vyhrocuje v duchu připomínajícím konec výmarské republiky. V zemi velkých koalic – typický znak éry Merkelové – se vytratil souboj politických programů a idejí. Přesněji řečeno se přeměnil na souboj mezi dobrem a zlem. A ten přece neuznává kompromis.
Dobro („světlé Německo“, jak loni řekl prezident Gauck) stojí proti zlu („temné Německo“). Dobro se tu pojí s hodnotami humanity, pomoci bližnímu a otevřenosti, ale i s tím, že tyto hodnoty válcují vše ostatní – i platná pravidla, jsou-li v rozporu s požadavky dobra. Zlo se tu pojí jak se sobectvím, rasismem a xenofobií, tak se lpěním na platných pravidlech a prostým pudem společenské soudržnosti a sebezáchovy. A stojí-li vláda Merkelové na straně dobra, tak opozice vůči ní musí stát logicky na straně zla. Tak vypadá debata v Německu posledního půl roku.
Nedělní volby nezmění razantně politiku vlády. Ale jednu zásadní změnu přivodí. Dávají legitimitu Alternativě pro Německo, tedy těm hlasům, které hlavní proud politiky, společnosti i médií dosud považoval za síly čistého zla. V neděli se ukázalo, že to nebude ryzí zlo. A hlavně to, že úspěch AfD si vypěstovaly zavedené strany, když rezignovaly na soutěž programů a idejí ve prospěch hesla kancléřky Merkelové „To nemá alternativu“.
Půllitry již prázdné, hlavy plné nenávisti
Sílu zápasu dobra a zla v současném Německu ukazuje debata v médiích. Překvapuje četnost slov jako nenávist, štvaní, rasismus. Nejde samozřejmě jen o slova.
Kdo chce vidět skutečné štvaní či nenávist, spatří je třeba na demonstracích Pegidy. Snímky šibenic s nápisy typu „Rezervováno pro Angelu Merkelovou“ působí obludně. Jenže strana dobra to při ofenzivě proti nenávisti přepíná podobným způsobem.
Z německého tisku mizí zavedené výrazy jako „krajní pravice“. Místo nich se užívá prostý výraz pravice, který sám o sobě ztělesňuje všechno zlo, nenávist, štvaní, rasismus, xenofobii. Jako by Merkelová nestála v čele nejtradičnější a nejuznávanější pravicové strany Spolkové republiky Německo. Jako by pravice nebyla legitimní politickou silou, jež sází na individuální svobody i odpovědnost a soutěží s levicí sázející na solidaritu a skupinové zájmy.
„Policie se omlouvá za pravicový časopis v zásahovém vozidle,“ oznamuje v titulku Spiegel Online. (Nebyl to náhodou věstník CDU?) Na témže webu se Georg Diez hrozí „pravicového slangu“ AfD. (To jako musí všichni užívat slang levicový?) Jak snadno přijde slušný člověk k cejchu rasisty, doložil představený německých Židů Josef Schuster. Když se odvážil říci, že by bylo dobré stanovit horní hranici pro příjem běženců, v levicově liberálním listu TAZ se objevil návrh přejmenovat Ústřední radu Židů na Ústřední radu rasistických Židů. To by bylo ještě před rokem nemyslitelné. Ale dnes je rasistou, štváčem či nenávistníkem každý, kdo jen trochu vybočí z normy.
Český čtenář může mít pocit, že to už zažil. Před třiceti lety byla slova typu štvaní či nenávist stejně běžná i u nás. Mnozí pamatují štvavé ideodiverzní centrály či štvavé vysílačky – Rádio Svobodná Evropa. V Průboji (list severočeské KSČ) vyšla fotografie Václava Havla a Pavla Landovského, jak sedí na venkovském dvoře za stolem se sklenicemi, a v popisce pod ní stálo: „Půllitry již prázdné, ale hlavy plné nenávisti.“ Taková popiska by mohla vyjít k jakémukoliv záběru AfD.
Německá ofenziva dobra dělá ze všech odchylek od pokroku ryzí zlo. Nedělní hlasování ale ukázalo, že mají-li slovo voliči, v každé politice je místo pro alternativu. Že čím víc na ni dobro útočí, čím víc zdůrazňuje, že opozice má půllitry již prázdné, ale hlavy plné nenávisti, tím víc ji v očích voličů posiluje.
LN, 15.3.2016