Neviditelný pes

USA: Lze se vůbec vyznat v americké politice?

15.3.2016

Posloužím jednoduchou odpovědí: spoléháním na informace z míst nejvyšších a z oficiálních mediálních zdrojů takový cíl dosažitelný není. Nabízím příklad na úrovni prezidentské: Texas, vojenská báze Fort Hood, rok 2009, muslimský major a psychiatr Nidal Hasan, s provoláváním slávy Alláhovi střelbou usmrtil třináct náhodných cílů a víc než dalších třicet jich zranil. Prezident Barack Hussein Obama poskytl autoritativní vysvětlení, že mnohonásobný smrtelný masakr, s dovoláváním se slávy Alláhovy, neměl vůbec nic společného s islámem - náboženstvím míru, jak přesvědčivě každému by mělo být známo -, ale bylo toliko politováníhodnou nepříjemností v pracovním prostředí (workplace violence).

Po prozatím nejposlednějším masakru v Paříži a před podobným počínáním v Kalifornii, byť v menším rozsahu, Hillary Clintonová, nynější dychtivá uchazečka o nastěhování do Bílého domu ve funkci nejvyšší, prohlásila velmi zřetelně: „Islám není naším nepřítelem. Muslimové jsou mírumilovní a tolerantní a vůbec nemají nic společného s terorismem.“ Jako by nikdy nebylo 11. září 2001, texaského listopadu 2009, bostonského maratonu 2013, bombardování železnice v Madridu (2004), železnice v Londýně (2005), útoku na hotel v Bombaji (2008), zabíjení žactva v Péšaváru (2014), studentů v Keni (2015), turistů v Bali (2002), Jakartě (2009) a přemnohých takových událostí se stejnou motivací.

Pew survey v roce 2013 zjistil, že 88 % Egypťanů a 62 % Pákistánců tuze podporuje trest smrti pro náboženské úchylkáře. Rovněž tak v případě muslimů v Malajsii, Jordánsku, leckde jinde. Když v červnu 2009 Abdulhakim Mujahid Muhammad se pustil do střelby v Arkansasu v úmyslu zabít co největší počet nevěřících k poctě Alláha, mluvčí Bílého domu, jakož i poslušná media své mravní popuzení zaměřili ke klimatu nenávisti (climate of hate) rozdmychávanému křesťanskou netolerancí. Před několika málo dny běloch, příslušník americké námořní pěchoty, při odchodu z McDonald ́s výkrmny byl přepaden bandou agresivních černošských hulvátů dovolávajících se dokonale bezobsažného požadavku BLACKS LIVES MATTER, jako by snad někdo někde takovou samozřejmost popíral,.

Ale i taková bezobsažná banalita může prokázat svůj explozivní potenciál: přepadený voják byl důkladně zmlácen, zásluhou nemocniční péče se mu podařilo přežít. Martin O ́Malley, guvernér státu Marylandu a značně neúspěšný zájemce o povýšení do Bílého domu, se pokusil zviditelnit svým politicky nekorektním vyjádřením. že všechny lidské životy v jakékoliv pigmentační podobě, tedy i napadení běloši, mají svou nějakou hodnotu. To ale ve správně pokrokových kruzích vyvolalo dostatečně značnou nevoli, že ustrašený guvernér přispěchal s pokornou omluvou za své nemoudré, až nehorázné stanovisko.

V Charlestonu v Jižní Karolině, městě nikoliv bez půvabu, došlo v kostele k značně unikátnímu několikanásobnému zavraždění černochů bělochem úchylákem, což přimělo mediální pracovníky ve zdrojích jako vzorně pokrokovém deníku The Washington Post k univerzálnímu zatracení údajného fenoménu bělošské nadřazenosti (white supremacy), rozjela se kampaň o běsnění bělošského teroru - WHITES ARE TERRORIZING BLACKS, WHITE MALE COLLEGE STUDENTS ARE RAPING EVERYTHING IN SIGHT. Kdyby někdo z Marsu skutečně přistál na naší planetě, vnucována by mu byla dokonalá pseudorealita, jak že černošské životy ohrožuje bělošská vražednost, ačkoliv devadesát procent vší zločinnosti postihující toto údajně ohrožené až decimované etnikum je výsledkem počínání v jejich vlastních řadách. Vládnoucí establishment se ponořil do stavu celonárodního nářku nad úmrtím zločince Michaela Browna, aniž by slza ukápla při příležitosti oslav 239. výročí americké nezávislosti. Při té příležitosti pouze v Chicagu došlo k násilné smrti deseti soukmenovců ve vlastních řadách, mezi nimiž byl sedmiletý hošík Amari Brown a padesát pět zraněných nevinných.

Ann Coulter, výtečná publicistka konzervativního ražení, ve svém textu (Townhall.com, 24.6.2015) uvádí zajímavé údaje: prozatím nejčerstvější FBI zdroj, z roku 2008, z celkového počtu 520 161 porušení zákona s mezirasovou motivací, černoši (menšina 13,2 % všeho obyvatelstva) jich proti bělošské populaci spáchali 429 444, kdežto bělošská většina se proti černošské menšině nezákonně zachovala v 90 717 případech. Takže černošský podíl je podstatně značnější. Příslušné ministerstvo (Department of Justice) pod mnohaletým vedenímn Erica Holdera, Obamova loajálního oblíbence, si vypomáhá tvůrčím způsobem: jestliže osoba latinsko-amerického původu je obětí zločinu, stane se z ní menšinový Hispanics, kdežto v případě jeho porušení zákona pro statistické účely, jakož i oprávněnou váhu rasového rozhořčení se stane bělochem.

- - -

Z vesmíru se dostavivší Marťan by měl další důvod podivovat se nad počínáním prezidenta Obamy a jeho ministra zahraničních věci Kerryho, též vnuka našeho moravsko-slezkého našince, že souhlasili s dokonale nevýhodnou dohodou s Íránem a pominutím skutečnosti, že takový partner v mezinárodních vztazích v roce 1979 vyhlásil válku USA, svému smrtelnému nepříteli, vládními představiteli v Teheránu s neutuchajícím skandováním „Smrt Americe!“ přejmenovaným na velikého ďábla (Great Satan).

Dovedeme vycházet vstříc s extravagantní velkorysostí. Jsme ochotni vyhovět s předěláváním vlastního kalendáře. Jestliže národní americký svátek se časově střetne s muslimským měsícem ramadánem, tudíž se den americké nezávislosi ze 4. července přesune na 4. června. Tak například rozhodl americký velvyslanec v indonéské Jakartě. Islámský džihadista Yousepp Muhammad Abdulazees v americkém městě Chattanooga k poctě Alláha zastřelil čtyři příslušníky americké námořní pěchoty. Prezident ve Washingtonu zareagoval prohlášením hodnoceným jako lackluster (“bezvýrazné, matné, bezduché“) - slovy heartbreaking circumstance (“srdcelomná okolnost“), načež odletěl do New Yorku zhlédnout vhodnou Broadway show. Po obdržení zprávy, že islamisté americkému žurnalistovi (James Foley) uřízli hlavu, Obama učinil příslušné nesouhlasné prohlášení na golfovém hřišti, aby pak pokračoval ve strefování do bělostného balonku.

Ledacos by návštěvníka z Marsu dovedlo zmást: Republikáni jsou obviňováni z rasismu, ač Abraham Lincoln byl republikán. Demokraté jsou pokládáni za nejbližší spojence černochů, vzdor skutečnosti, že Ku-Klux-Klan byla tradiční oblíbená záležitost jižanských demokratů včetně potentátů, senátorů, osobností tuze respektovaných.

Návštěvník z jiné galaxie se rovněž bude s oprávněním cítit zmaten v prostředí, v němž každý se pokládá za jakousi oběť. Všechny ženy - polovina pozemšťanů, proti nim se vedou války, tak zdůrazňují, k obraně a protiútoku burcují neúnavné představitelky. Oběťmi jsou též muslimové, etnické menšiny s většinovými nároky, nikdy není nedostatek všemožně ubližovaných.

Důkladně jsem se začetl do pojednání, které jeho autor John Hawkins nazval „The dumbest ideas that have taken root in America (Townhall.com., 8.4.2015) o nejpitomějších nápadech, které v Americe zapustily své kořeny. Autor jich jmenuje pět, zmíním se jen o některých - například o náboženství, z nichž dosud nejpopulárnější v Americe je křesťanství a je také tím jediným, jemuž se lze bez námitek posmívat, zesměšňovat, a to nejen v Hollywoodu a při přemnohých jiných srandičkách.

Pozornost si též zaslouží fenomén vyjádřený slovem DIVERSITY - rozličnost, záruka kýženého úsilí a docílení správných výsledků. Čím rozličnější, tím rovněž znamenitější, ačkoliv zejména soustředění na různorodost rasovou by nemělo být to nejdůležitější. Bez rozličnosti v myšlení autentická smysluplná diversity přece nemůže existovat.

Autor končí zdůrazněním ironie, že jediným legitimním rasistickým postojem v Americe je vztah černochů k bělochům. Onen ideál Martina Luthera Kinga o barvoslepé společnosti přece odumřel, primárním je zásadně nevlídný vztah černochů k bělochům.

S tím ať se Marťan vrátí domů na příslušnou galaxii a vypráví.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče



zpět na článek