Někteří zodpovědní slovenští novináři si po volbách v roce 2016 kladou otázku, jaký podíl na výsledku voleb mají právě oni, zvláště proto, že po vítězství Mariana Kotleby z extrémistické Ludové strany Naše Slovensko v krajských volbách v roce 2013 v Banské Bystrici, kde se stal tento muž županem, tedy hejtmanem, ho většinou ignorovali a tvářili se, že neexistuje. Zároveň se ptají, jestli bylo správné, že prezident Kiska pana Kotlebu nepozval po volbách na Hrad, i když se dostal do Slovenské národní rady, tedy do parlamentu.
Ty dvě otázky spolu souvisí jen velmi málo. Na druhou otázku lze odpovědět snadno: Prezident má dle slovenské Ústavy malé pravomoce, a proto mu nezbývají než symbolická gesta.
První otázka je složitější, protože ignorovat rasismus a propagaci hnutí, která vedou k potlačování základních práv a svobod, jak to činí Kotlebova strana, je vždy nebezpečné. Zvláště proto, že většina občanů nemá čas, aby se hlouběji zajímala o program a činy takovýchto hnutí, to by měla dělat právě seriózní média a jejich analytici. To je jejich hlavní úkol v politické publicistice. A v tom naše i slovenská publicistika evidentně selhávají, protože i tištěná média začala soutěžit s elektronickými médii v rychlosti, i když vědí, že tento závod nemohou nikdy vyhrát. Zvítězit mohou jen tehdy, když místo aktualit vystoupí z nekonečného toku mediality a soustředí se na vytváření celku, tedy na celkovou artikulaci světa, který se před nimi otevírá.
V praxi to znamená rozebírat v širším kontextu srozumitelnou formou jednotlivé body programu podobných stran a hnutí, ukazovat na důsledky výroků a chování jejich představitelů a zkoumat do jaké míry mohou ochromit křehký demokratický vývoj ve střední Evropě, který právě na Slovensku znamenal a znamená v posledních letech velký vzmach k prosperitě.
Zároveň je třeba upozornit na to, že za vstup pana Kotleby do parlamentu nese odpovědnost i nejsilnější strana Smer-SD Roberta Fica, která polepila Slovensko heslem Chráníme Slovensko a myslela tím před běženci, kteří se Slovensku zrovna tak jako Česku vyhýbají. Jinými slovy, kampaň postavili nejen oni, ale i další představitelé některých stran na strachu z cizího a neznámého, a strach vždy otevírá velký prostor pro extrémisty, jak můžeme pozorovat i ve staré Evropě. Bohužel i druhá nejsilnější strana Svoboda a Solidarita Richarda Sulíka se ke Kotlebově rétorice silně přibližuje, jak ukázala v debatě s ním německá televize.
Filozof Edmund Husserl, rodák z Prostějova, to artikuloval v řeči vázané takto: „Různé světy spolu tvoří svět jediný, avšak jen potud, že věci a svět jsou spolu a patří k řádu pravdivého, platného významu, a nikoliv k řádu události.“ Hlavním úkolem současné žurnalistiky by měla být právě snaha vymanit se z tlaku aktualit a dotýkat se podstaty událostí: porozumět světu zevnitř a od pramenů.
(Psáno pro ČRo Plus)
(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)
Autor je novinář a spisovatel