KNIHA: Rusko-ukrajinské vztahy
aneb Chřipka také dokáže zabíjet
Je tomu rok a půl, co Miloš Zeman označil krizi na východě Ukrajiny za občanskou válku a nepřímo za „něco jako chřipku“. Oproti hrozbě islámského radikalismu. Vypadalo to jako celkem reálná předpověď. Ovšem, i chřipka může být smrtelná choroba. Zvláště pro oslabený organismus. A tím je dnes zcela jistě Evropa a hlavně Evropská unie. Proto se na Ukrajinu na chvíli pozapomnělo, protože konflikt poněkud „zamrzl“.
Dnes se zdá, že s mírnou zimou a výhledem na brzké jaro začíná konflikt pomalu zase eskalovat. Jakási rusko-ukrajinská „chřipka“ je choroba trvající ve skutečnosti nejméně sto let. Od prvních moderních pokusů Ukrajiny o samostatnost. Nejprve byla vyhlášena v letech 1917-1919 první Ukrajinská republika (UNR), která zanikla pod náporem ruských bolševiků. Z pohledu Ukrajinců okupací Rusů.
U nás nastala doba nových pohledů na historii - naši i našich sousedů - reálně po roce 1989. I přečetli jsme si již různé pohledy a svědectví o nacismu, fašismu i komunismu. A zjistili jsme, že pohledy těch, co se událostí sami zúčastnili, ať už stáli na jakékoliv straně, jsou většinou v mnohém nové, objasňující, překvapující. A že bez nich nejsme schopni pochopit, „jak to vlastně bylo“, ani co nás může čekat. Bez povyku vyšly knihy lidí, kteří prožili nacismus v blízkosti Hitlera, demokratických amerických či anglických, ale i nedemokratických novinářů pohybujících se ve středu dění. A také výpovědi ruských politiků, sovětských i opozičních, o dění na východ od nás. Ale pohled „našince“, Čecha, tedy tehdy spíše Čechoslováka znajícího SSSR, Rusko i Ukrajinu, byl jaksi „nežádoucí“. Vypadalo to, jako by takové knihy byly zařazeny téměř mezi „Libri prohibiti“.
Až se na trhu díky nakladatelství Grada objevila nedávno kniha „Rusko-ukrajinské vztahy. Mýty a skutečnost“ od Milana Syručka. Muže nebývalého osudu a zkušeností. Jako mladík začal ve svazácké Mladé frontě a byl, jako nadějný žurnalista a jistě také kovaný komunista, vyslán do Moskvy. Kde pracoval v Komsomolské pravdě, kterou tehdy vedl zeť generálního tajemníka komunistické strany Chruščova, muže, který odhalil ve slavném projevu na XX. sjezdu KSSS „kult osobnosti a jeho důsledky“. Což změnilo nejen SSSR, ale i celý komunistický svět.
Pak Syruček pracoval v Paříži, Jako novináře jej Američané pozvali do Saigonu. V Kambodži pobýval na pozvání prince Sihanuka a byl prvním zahraničním novinářem, který vstoupil do Phnompenhu po útěku polpotovců. Kontakty s Ruskem a SSSR trvaly, a tak byl přítomen jednání všech summitů Reagan-Gorbačov v užším výběru zahraničních novinářů. Po pádu SSSR pracoval a žil na Ukrajině, v kontaktu s jejich vedoucími osobnostmi, sledoval osobně události na kyjevském Majdanu, ale byl také pozván na inauguraci Putina. A podává o mnohém z toho v knize svědectví.
V knize tak naleznete zasvěcený popis historie vztahů Ruska a Ukrajiny od muže, který miluje obě země. Rusy i Ukrajince. Chce-li někdo pochopit, o co tam vlastně jde, měl by tuhle knihu číst. Plnou nám neznámých informací třeba o banderovcích a o vztazích s těmi, co bojovali na straně sovětů. Což je tak výbušné téma, že se o něm polohlasně, tedy spíše slyšitelně dohadovali někteří účastníci křtu knihy s velvyslancem Ukrajiny Borisem Zajčukem i při slavnostních projevech.
No, a pokud vás zajímá, jak to vlastně bylo s Krymem a proč jej Chruščov přičlenil k Ukrajině, přečtete si nejpravděpodobnější a u nás neznámé skutečnosti. A také se dozvíte, proč je Ukrajina politicky rozdělená, proč mluví mnoho Ukrajinců rusky, a mnoho dalšího. Čte se to jako detektivka.
Ukrajina je velká, Rusko ještě větší. A z Prahy do Užhorodu je to 752 km, z Ostravy 450. Autem jste u nás za pár hodin. Vojenským také. A zbraně tam stále neutichly.