Před deseti lety napsal britský novinář Anthony Browne knihu „Úprk rozumu. Politická korektnost a smrt veřejné rozpravy v Británii“ (česky Dokořán 2009). Popisuje mimo jiné, jak politická korektnost vedla k tvorbě ghett, z nichž se dnes rekrutují muslimští teroristé. Jak politicky korektní zatajování skutečnosti, že AIDS rozšiřují nelegální migranti z Afriky, rapidně zvedlo počty úmrtí homosexuálů.
Situace se opakuje. Ve jménu falešné humanity a evropských hodnot jsme nechali v loňském roce do Evropy projít asi jeden a půl milionu lidí. Bez pasů, bez víz, bez jakýchkoli kontrol, na nádražích stáli humanitární pracovníci s transparenty „Refugees welcome“, rozdávali bagety a oblečení a kancléřka fotila selfíčka. Když nešlo dostat se do dané země po dobrém, tak se naskakovalo na kamiony (Calais) nebo se kolejnicí prorazily hraniční ploty (Makedonie). Bylo politicky nekorektní tvrdit, že je nekontrolovaná migrační vlna hrozbou a neexistuje právo, aby kdokoli mohl volně přijít do kterékoli evropské země.
V době všudypřítomného internetu a sociálních sítí se světem rozneslo, že hranice padly a Evropa je otevřená. Muselo samozřejmě dojít k tomu, že některá země řekne dost. Těch osm zastřelených, kteří překračovali hranici do Turecka, samozřejmě mířilo do Evropy s vědomím, že hranice se volně překračují a víz není potřeba. Každý vyhaslý lidský život je neštěstím, ale po dvou letech falešné humanity je potřeba vrátit se k praxi, že hranice existují a jsou také chráněny. Tisíckrát jsme viděli v televizních záběrech, jak se pohraničníci snaží zastavit migranty, kteří se jim vytrhnou a jdou dál.... Takhle to přeci udělalo již milion migrantů a nikdo nemá právo je zastavit....
Na makedonsko řecké hranici se hromadí tisíce migrantů a oni i Řekové se diví, že se v mrazivém počasí blíží humanitární katastrofa. K osmi zastřeleným na turecké hranici přibudou bohužel další, než se sociálními sítěmi roznese, že se evropské hranice opět zavřely. Mrtví na turecké hranici a případná humanitární katastrofa v Řecku jdou na vrub těm, kteří dva roky nadšeně volali „Refugees welcome!“