K tomu, aby se parlamentní zasedání změnilo ve vřavu, stačí někdy málo. Třeba pozvání velvyslance sousední země na večeři. Poslancem tohoto parlamentu k němu domů.
Stalo se v Egyptě minulou středu (24/2). Poslanec egyptské Sněmovny reprezentantů Tawfik Okaša (je také majitelem satelitní televize Al Faraeen) pozval do svého domu v guvernorátu Dachílija v nilské Deltě izraelského velvyslance v Káhiře Chaima Korena.
Na tom by nemělo být nic mimořádného. Obě země udržují diplomatické styky a jde o sousední země s řadou společných zájmů – nejen v oblasti bezpečnostní politiky a boje proti terorismu. Okaša nechtěl s ambasadorem samozřejmě pouze pojíst, ale probrat řadu otázek.
K nim patří palestinsko-izraelský konflikt, anebo téma, které v současné době hýbe egyptskou politikou. Je to výstavba gigantické přehrady Grand Ethiopian Renaissance Dam - „Velké renesanční“ na Modrém Nilu v Etiopii, z níž má Káhira značné obavy: děsí se úbytku vody v životodárném Nilu.
Okaša soudí, že Izrael by mohl být mediátorem ve sporu mezi Egyptem a Etiopií. Bez ohledu na to, nakolik je takovýto nápad realistický: proč by o něm nemohl s izraelským velvyslancem diskutovat? Stejně jako o dalších námětech.
Jak se ale ukázalo, nebylo důležité, O ČEM poslanec s velvyslancem hovořil, ale ŽE s ním vůbec hovořil. To, co následovalo, je pro normálně uvažujícího člověka ze světa nikoli arabského obtížně pochopitelné.
Věc má, dlužno dodat, několik aspektů a není zdaleka uzavřená (Okaša má podle některých zpráv zakázáno zúčastnit se deseti jednání sněmovny) – já bych se v tomto příspěvku chtěl zastavit u reakcí v parlamentu, které dávají nahlédnout do uvažování některých egyptských zákonodárců. Vycházím z informaci v Londýně sídlícího portálu The New Arab zaměřeného na dění v arabském světě.
Když v neděli (28/2) Okaša přišel do sněmovny, vrhl se na něj levicový poslanec Kamal Ahmed. V ruce třímal botu a tou Okašu praštil – v arabském světě je takováto „operace“ s obuví (obvykle hození po někom) výrazem nejvyššího pohrdání. Ahmed měl svůj akt neúcty doprovodit slovy: „To je vzkaz od Abdela Násira (jeden z největších nepřátel Izraele v moderních dějinách-LS).“
Ahmed zjevně nebyl se svým výkonem spokojen, neboť dle portálu TheNewArab dodal: „Kdybych měl šanci, udeřil bych ho znovu. Kéž bych ho mohl zastřelit. To, co jsem udělal byla zpráva pro Netanjahua a všechny sionisty.“
Zasedání parlamentu bylo na deset minut přerušeno a oba, jak Ahmed, tak Okaša (ač oběť útoku), byli z jednacího sálu vykázáni. Vlastně, v souladu s logikou arabského uvažování, zlosynem není Ahmed, ale Okaša.
Proč? Protože příliš mnoho Arabů včetně zákonodarců se nedokáže smířit s tím, že mezi Egyptem a Izraelem byla podepsána mírová smlouva (1979) a existují diplomatické styky. Však také politik, který se o to z egyptské strany nejvíce zasloužil, jeden z Mužů odvahy minulého století, prezident Anwar Sadat, zaplatil za nastoletí egyptsko-izraelského míru svým životem.
Proto se v káhirském parlamentu okamžitě ozvaly hlasy volající po zřízení komise, která by Okašův „zločin“ vyšetřila. Poslanci nenávidící Izrael, a také ovšem Okašu, jsou vedeni spisovatelem Youssefem al-Qaeedem. Ten neváhal nazvat setkání svého kolegy s izraelským velvyslancem jako „zločin proti novému egyptskému parlamentu a jeho poslancům“. Nastojte: „Bylo to poprvé v historii vztahů Egypta s izraelským nepřítelem (! - LS), že izraelský velvyslanec odjel ven z Káhiry na setkání se členem parlamentu v jeho domě.“
Poslanec a spisovatel pokračoval: „Každý člen egyptského parlamentu reprezentuje národ jako celek a národ považuje Izrael za egyptského nepřítele č. 1, a bude tomu tak do té doby, dokud bude Izrael porušovat práva Palestinců.“
Další horká hlava patří poslanci Ihabu Radimu. Ten postoupil ve svém plamenném postoji do vyššího levelu, a to doslova: „Poslanci by raději budovu parlamentu zapálili, než aby dovolili, aby ji navštívil izraelský velvyslanec.“ K tomu snad ani není co dodat.
V parlamentní frakci Blok pro sociální spravedlnost se dokonce ustavila skupina „Zákonodárci proti normalizaci“ - rozumí se proti normalizaci vztahů mezi Egyptem a Izraelem. V duchu uvažování této skupiny zmíněný Ihab Radi pravil: „Když zákonodárce vyzývá k normalizaci vztahů ( mezi Egyptem a Izraelem), pak se dopouští zrady národní bezpečnosti a palestinské otázky.“
Člověka maně napadne: ještě, že má Okaša imunitu. Věřme, že mu k něčemu bude.
A čeho že se to vlastně dopustil, že někteří volají po tom, aby byl ze sněmovny vyloučen? Setkal se s velvyslancem sousedního státu, s nímž má jeho země diplomatické styky.
Inu, opět se potvrdilo, že Egypťané jsou dílem laxní (kauza Kramný), dílem paranoidní (případ poslance Okaši).