BOLÍVIE: Prezident by měl dostat metál
A ne ledajaký. Pokud se někomu podaří setrvat na nejvyšším postu místo jednoho funkčního období období tři, vskutku si cenu zaslouží. Třeba medaili Za politickou prohnanost.
Přesně to se týká muže jménem Evo Morales. Od roku 2006 je bolivijským prezidentem. Počítáme-li dobře, je nájemníkem paláce Quemado, sídla bolivijských prezidentů, deset let - a zdaleka se nechystá k odchodu. Jeho mandát totiž vyprší až za čtyři roky.
Jak je to možné, když bolivijská ústava v době, kdy byl zvolen poprvé (2005), sice umožňovala, aby prezident byl po prvním pětiletém zvolen ještě jednou na pět let, ovšem obě funkční období nemohla následovat bezprostředně za sebou? Inu, něco takového je pro samozvaného politického Mesiáše a člověka, který byl Prozřetelností povolán k tomu, aby svému národu zařídil socialistický ráj na zemi, nanejvýš nežádoucí překážka. A tu bylo nutné překonat. Neboť Velký Revoluční Historický Úkol vyžaduje ne jedno či dvě funkční období, ale - ústava neústava - čím více, tím lépe.
Ideální je samozřejmě doživotní mandát.
Ne že bychom Moralesovi nepřáli dlouhověkost, ale ono se mu to s tím doživotním mandátem málem podařilo. Jediný, kdo v naplnění tohoto záměru zklamal, byl bolivijský lid.
Ale vezměme to popořádku.
Tři roky poté, co se v lednu 2006 ujal moci, prosadil Morales změnu ústavy, a to tak, aby mohl kandidovat podruhé, rozumí se bez přerušení mandátu, tedy v návaznosti na první funkční období. Stalo se : ve volbách 2009 Morales kandidoval a zvítězil. V tom roce také uskutečnil jednu z velkých fází své Revoluce: došlo k přejmenování země (podobně jako ve Venezuele za Cháveze, který vedle názvu republiky změnil i podobu vlajky a státního znaku) z República de Bolivia na Estado Plurinacional de Bolivia. Už ne Republika Bolívie, ale Bolívijský mnohonárodnostní stát.
Tato zdánlivá formalita měla zásadní význam, neboť Moralesovi umožnila v roce 2014 kandidovat potřetí. Pikantní na tom je, že vstříc prezidentově zvůli vyšel sám tamní Ústavní soud, který šokovanou bolívijskou opozici a s ní celý svobodný svět poučil:
Nová konstituce 2009 přinesla nejen změnu názvu země, ale také to, co můžeme nazvat znovuzaložením státu. A v rámci tohoto nového státního útvaru (Bolívijského mnohonárodnostního státu) vykonává Morales od roku 2009 nikoli druhý, ale teprve první mandát – a tudíž může kandidovat podruhé (ačkoli v souladu se zdravým rozumem a politickou realitou je to potřetí za sebou a tudíž protiústavní – LS).
Jak prosté, není-liž pravda. (Chování ústavních soudců přestane být nepochopitelné, pakliže si uvědomíme, že byli do funkcí dosazeni během Moralesova prezidentování.)
Dodejme, že když Pinochet v Chile „organizoval věci“ tak, aby mohl zůstat co nejdéle u moci, ječeli levičáci ve svobodném světě jako pominutí. Když v principu totéž dělá levičák Morales v Bolívii, je podezřelé ticho po pěšině. A pokud by snad chtěla západní levice argumentovat tím, že Morales udělal ve své zemi něco pro potlačení chudoby (a tudíž má právo zůstat u koryta déle, než stanoví litera ústavy), pak musíme připomenout, že Pinochet je „otcem“ chilského poallendovského hospodářského zázraku – se všemi souvislostmi, které k tomuto konstatování patří.
Ovšem s jídlem roste chuť, politická pak o poznání strměji. Moralesovi nestačí, že mu politické šarlatánství umožňuje obývat Palacio Quemado do roku 2020. On by chtěl víc: ještě čtvrté období. Další změnu ústavy v tomto smyslu už ovšem Bolívijci odmítli, jak hlásily servery během včerejšího dne (24/2).
A co na to Morales?
V článku, který na toto téma přinesl 24/2 egyptský portál Ahramonline, čteme prezidentův výrok:
Ztratili jsme demokratickou bitvu, ale ne válku. Zápas pokračuje.
Jaký zápas? Zápas o konečné vítězství socialismu v Bolívii. Jinak řečeno, zápas proti imperialismu a kapitalismu, jak je uvedeno na bolívijském prezidentském webu.
Ta slova zní zlověstně. Zejména od politika, která má plná ústa demokracie, ale jde mu o jediné: být co nejdéle u moci. Jako registrovaný fotbalista musí přece vědět, že utkání nekončí v okamžiku, kdy je to pro moje mužstvo výhodné, neb vítězí, ale - v souladu s pravidly kopané platnými pro všechny - po posledním hvizdu rozhodčího.
Přední strana bolivijského prezidentského webu