IZRAEL: Spravedlnost
Minulý týden přinesl, na pozadí jedné nelidsky kruté záležitosti, další důkaz o tom, jak mylný a zaujatý úsudek má jistá skupina lidí. Hovořím o těch, kdo nenávidí Stát Izrael.
Na začátku července 2014 se stala v izraelském hlavním městě příšerná věc. Bylo nalezeno ohořelé tělo mladého chlapce. Araba . Jmenoval se Muhammad Hussein Abu Khdeir. Bylo mu šestnáct.
Víme, co se stalo. Byla to pomsta. Za smrt tří Izraelců, studentů (2 x 16 a 19 let), které koncem předchozího měsíce onoho roku chladnokrevně postříleli Arabové. V Judeji, kdesi mezi Hebronem a Betlémem.
Den po jejich pohřbu vzali tři izraelští teenageři spravedlnost do svých rukou. V Jeruzalémě si vyhlédli Muhammada, vtáhli ho do auta a následně upálili. Zaživa. Když se tato barbarská zrůdnost dostala na veřejnost, rázem se zapomnělo na ony tři zavražděné izraelské studenty – a pozornost byla zaměřena na Izrael. Přesněji na jeho establishment.
Slyšeli jsme bezpočet názorů, že Izrael měří dvojím metrem a mladíky nepotrestá. (Směšné: v zemi, kde poslali za katr vlastního prezidenta kvůle sex-harassmentu, přičemž jeden z členů tribunálu byl Arab!) Vyjádřil se tak nejen Muhammadův otec, ale také nepřátele Izraele u nás – v internetových diskusích.
Tragédie byla dobrou záminkou pro další dehonestaci Izraele. Aniž by k tomu byl věcný důvod.
Předseda arabské autonomie na Západním břehu Mahmúd Abbás vyzval izraelského premiéra, aby zločin odsoudil. Ani nemusel. Netanjahu vnímá celou věc stejně jako každý normálně uvažující člověk všude na světě. Vraždu nazval odporným zločinem, telefonicky se spojil s Khdeirovou rodinou a rodičům slíbil, že pachatelé stanou před soudem.
Tak se i stalo. V minulém týdnu jsme se dozvěděli verdikt. Přesněji verdikty.
Pachatel A (jméno zveřejněno nebylo, je mu sedmnáct) byl odsouzen na doživotí plus tři roky (což je sice právně vysvětlitelné, ale technicky jde o nesmysl, dodávám já).
Pachatel B (16) byl odsouzen na jednadvacet let ztráty svobody.
Pouze třetí pachatel, už dospělý Josef Chaim Ben David, odsouzen zatím nebyl, protože se snaží svoji při „uhrát“ co nejlépe - poukazem na údajnou psychickou poruchu. Izrael je právní stát a každý má možnost hájit se všemi zákonnými způsoby.
Řeči o tom, že Izrael bude vůči těmto násilníkům postupovat jinak než vůči Arabům páchajícím terorismus, se opět nepotvrdily. Kdybych chtěl být proizraelským demagogem, za kterého mě někteří považují, mohl bych poukázat na to, že mladíci už měli dost arabského vraždění Izraelců (Židů) – a v souladu s principem „život za život“ prostě zavraždili Araba.
Nic takového neříkám ani já, ani nikdo rozumný v Izraeli či kdekoli jinde, protože lidé vyznávající hodnoty západní civilizace nic takového říkat nemohou, ba nesmějí. Jediná odpověď na upálení nevinného Muhammada je soud a spravedlivý trest.
Jak připomíná zpravodajský server Eretz.cz, izraelská společnost zločin odsoudila a státní aparát vyvinul nejvyšší úsilí k vypátrání pachatelů a pohnal je před soud. A kromě toho, dodává Eretz, izraelské ministerstvo obrany uznalo Muhammada za oběť terorismu a poskytlo jeho rodině odškodnění stejné, jaké dostávají izraelské rodiny postižené arabským terorismem.
Tak se věci mají.
Ano, je tu rozdíl: zatímco izraelský stát a jeho spravedlnost si počíná tak, jak je popsáno výše, představitelé arabské autonomie na Západním břehu považují své soukmenovce, kteří se vydali do ulic vraždit Židy a byli přitom zlikvidováni, nikoli za vrahy, ale za mučedníky.
Leč, jedno je na tom všem přece jenom pozitivní. Zjištění, že ti, kdo tak ochotně kydali na Izrael špínu a pomluvy, byli usvědčeni ze lži. Pokolikáté už?
Muhammad H. Abu Khdeir (Zdroj: web novin Times of Israel)