Neviditelný pes

EVROPA: Vinna je EU, ne národní státy!

10.2.2016

4. ledna 2016 uveřejnil europoslanec Pavel Svoboda v Lidových novinách text s názvem „Klaus a Robejšek nám záměrně lžou“, jehož obsah nelze přejít pouhým mávnutím ruky.

Není nutné polemizovat s každou větou. Považuji za zásadní polemizovat s celkovým myšlenkovým rámcem autorova textu.

Fakt, že se národní státy vždy snažily uchránit vlastní pravomoci a rozhodovat o podmínkách, za kterých umožní běžencům vstup do svých zemí, považuje europoslanec Svoboda za hlavní příčinu migrační krize. Z toho vyvozuje, že za vše, co dnes souvisí s migrační invazí do Evropy, nemůže EU, ale národní státy, které tím prokázaly svoji dysfunkci a mělo by se uvažovat o jejich zrušení.

Není to naopak? Není migrační příliv krizí, kterou si Evropská unie způsobila sama právě tím, že pravomoci i aktivity národních států důsledně překračovala a potírala?

Po desetiletí prosazovaný politický projekt EU „stále těsnější integrace“ vyžadoval stvoření člověka bez užšího vztahu k vlastní zemi a národu, vyžadoval oslabení loajality k národním hranicím – a tedy vůli k jejich ochraně a obraně. Ve snaze zbavit se hranic národních států je EU tak úporná, že opakovaně neváhá přikročit k té nejlacinější argumentaci: kdyby tu nebyla EU (a byly tu jen národní státy ve svých hranicích), byla by v Evropě válka - aniž by kdy připustila nezpochybnitelný fakt, že příčinami války v Evropě byly totalitní ideologie, ne demokratická zřízení praktikovaná národními státy.

Tak dlouho, záměrně a lehkovážně bruselské politické elity útočily na národní stát, až dosáhly stavu, ve kterém je celý prostor nekontrolovatelně a bez omezení průchodný pro kohokoliv. Václav Klaus pro popis tohoto stavu používá přesný a srozumitelný příklad: dveře svého bytu jsme zvyklí zavírat a dovnitř pouštět pouze toho, koho si vpustit přejeme.

Celá desetiletí je nám skrze politiky EU vnucován myšlenkový koncept multikulturalismu, ve kterém jsme konfrontováni s údajnou rovností všech lidí. Ne však rovností individuální a občanskou, ale rovností skupinovou, upřednostňující skupinové nároky.

Multikulturalismus natolik otupil naše přirozené obranné instinkty i víru v naše vlastní hodnoty, že již ani netrváme na tom, aby jiné civilizační entity, které k nám přicházejí, současně přijaly povinnost respektovat a žít v souladu s naším hodnotovým rámcem.

Opovrhování národním státem, multikulturalismus a stát garantující masový sociální blahobyt jsou fakticky tím, co v západoevropském prostoru připravilo úrodnou půdu pro nájezd migrantů z nábožensky, sociálně, ekonomicky a hodnotově odlišného světa. Války v Sýrii, Afghánistánu či Iráku, na kterých máme také svůj problematický podíl, či nepochopitelné „pozvání“ běženců do Německa ústy nejen Angely Merkelové – byly odsouzeníhodnými spouštěcími mechanismy přílivu migrantů do naivně otevřeného prostoru. Ne primárními příčinami.

Proč si tedy pan europoslanec Svoboda stále ještě přeje „více Evropy“? Myslí si snad, že běžný občan dnes ještě věří chimérické (a v praxi zkrachovalé) představě o ochraně vnějších hranic EU jakousi bájnou „evropskou akcí“ víc, než ochraně vlastní hranice svými vlastními silami? Nevidí, že Bruselem řízené tlumení přirozených vlasteneckých citů rozdmýchává bouři, jejíž důsledky mohou být katastrofální?

Toužit po „více Evropy“ s odůvodněním, že vinny jsou národní státy, považuji za výraz tragického nepochopení hrozeb, kterým čelíme a před jejichž řešení budeme velmi brzy postaveni.

Autor je člen správní rady IVK.

Publikováno v deníku Lidové noviny dne 18. ledna 2016

Institut VK



zpět na článek