Neviditelný pes

GLOSA: Radostná zpráva?

8.2.2016

Radostná zpráva zazněla ze sydneyské rozhlasové stanice ABC i ze všech ostatních stanic,a to že United Nations Working Group on Arbitrary Detension (Pracovní skupina OSN pro svévolné zadržování) seznala Australana Juliana Asaange nejen nevinným, ale navíc zasluhujícím odškodnění za léta strávená na ekvádorském zastupitelském úřadě, kde požádal v srpnu roku 2012 o politický azyl, jakož i za utrpení způsobené odloučením od dítek (nespecifikováno kterých).

Jak to tedy bylo. Velice zručný počítačový expert a hacker našel brzy cestu, jak proniknout do různých počítačových systémů a v roce 2006 se sám jmenoval hlavním editorem organizace WikiLeaks, která se specialisovala na zveřejňování jinak tajných dokumentů. Štěstí mu potom přihrálo do rukou vojáčka americké armády sloužícího v Iráku, který měl, jako intelligence analyst, přístup k tajným dokumentům a byl ochoten je Assangovi předat (prodat?). Těch dokumentů nebylo málo, nějakého tři čtvrtě milionu, poškozujících zejména zájmy Spojených států. Jméno toho vojáčka bylo Bradley Edvard Manning, nyní se cítící být vojandou slyšící na jméno Chelsea Elizabeth Manning. Jeho/její vina byla odhalena a dostal/dostala vězení na dobu 35 let, s možností propuštění po osmi letech.

Zpět ale k zakladateli a hlavním redaktorovi organizace WikiLeaks, Julianu Assangovi, jehož organizace zveřejnila na deset milionů utajených, ale i neutajených, dokumentů. Není jistě nelogické, že každá země má v držení dokumenty, jejichž zveřejnění ohrožuje bezpečnost té které země. Je tady pochopitelné, že USA a jejich spojenci nebyli pravě šťastní, když skupina WikiLeaks zveřejnila jisté tajné dokumenty. Zdá se však, že Assange a jeho skupina byla značně selektivní ve výběru dokumentů zcizených a zveřejněných. Nemyslím si, že by tam bylo mnoho dokumentů střežených v trezorech Kremlu. On totiž Vladimír Vladimírovič, Sluníčko Jasné, nemá v lásce ty, kdo mnoho mluví. A jak se přesvědčil ke své škodě Alexander Litviněnko, do čaje i trochu radioaktivní látky přidá.

Kde je však ten důvod, proč se musel nebohý Julián na ekvádorském zastupitelském úřadě skrývat? Byl totiž obžalován ve Švědsku ne z jednoho, ale z více případů znásilnění a Švédsko žádalo Anglii, kde Assange pobýval, o jeho vydání podle platných dohod o vydávání pachatelů kriminálních deliktů. Assange začal tvrdit, že jsou ta obvinění vymyšlená a že je za tím Amerika, která se ho chce zmocnit, aby ho mohla potrestat. Ne příliš logické, zlí Američané se ho mohli zmocnit hned v Londýně, kdyby tomu tak chtěli.

Zpět tedy k rozhodnutí té „Pracovní skupiny OSN pro svévolné zadržování“. Podle mého skromného názoru by měla tato organizace podporovat to, aby Assange dobrovolně odjel do Švédska, kde by obhájil svoji nevinu ve věci (údajného?) znásilnění. Pracovní skupina OSN by potom měla sledovat a zabezpečit, že soudní řízení proběhne podle všech pravidel a zvyklostí.

Zdeněk Rich


zpět na článek