Nizozemci mohou odmítnout asociační smlouvu Ukrajiny s EU ze zástupných důvodů
Okřídlené, původně komunistické tvrzení z doby španělské občanské války „U Madridu se bojuje také za Prahu“ má mnoho podob a variací. Šestého dubna letošního roku budou Nizozemci v referendu rozhodovat o asociační smlouvě Ukrajiny s Evropskou unií, tedy o dokumentu, jehož odmítnutí prezidentem Janukovyčem vedlo k „Majdanu“ a zásadní změně poměrů v zemi.
Nezávazné referendum
Parlamenty všech členských států EU, včetně toho nizozemského, již souhlasily s ratifikací, nicméně v zemi tulipánů proběhne ještě referendum. Možnosti dané novým, loni schváleným zákonem se chopila (euroskeptická) iniciativa GeenPeil, jež sehnala dostatečný počet podpisů nutných k vypsání lidového hlasování (konkrétně 427 939, vyžaduje se 300 tisíc). Jeho výsledek sice není závazný, pokud však volební účast dosáhne alespoň 30 procent a většina hlasujících bude pro zamítnutí ratifikace, musí o této věci parlament znovu hlasovat. A je otázkou, jak se k celé záležitosti postaví některé strany, jež v parlamentu původně hlasovaly pro, pokud by se v referendu projevil silný odpor veřejnosti k asociační dohodě s Ukrajinou či potažmo k vyhlídce jejího plného členství v Unii. Některé již deklarovaly ochotu řídit se jeho výsledkem, čemuž patrně nahrává i skutečnost, že nejpozději v březnu příštího roku proběhnou v Nizozemsku parlamentní volby.
Referendová kampaň začíná nabírat obrátky a podle prvního průzkumu zatím vedou zastánci Ne. U nás se nizozemskému hlasování dosud v podstatě nevěnovala pozornost, což ale neplatí pro česky šířenou ruskou propagandu. Web Sputnik přinesl koncem ledna zprávu, že známý miliardář a filantrop George Soros věnoval na kampaň za Ano 200 tisíc eur. Článek však pochopitelně není k tomuto gestu příliš vstřícný a stěžuje si na „dvojí metr“. „Když peníze na podporu politiků přicházejí z fondů Izraele, Ameriky, Německa, tak je to přijímáno normálně. Ale v případě Ruska, kdyby poskytlo peníze, tak by to z nějakého důvodu začalo všechny znepokojovat,“ praví v článku představitel GeenPeil Bart Nijman, jenž ruskou podporu, z níž je jeho organizace obviňována, popírá.
V České republice však nyní Ukrajina téměř nikoho neznepokojuje. Díky Majdanu, ruské anexi Krymu či bojům v Donbasu sice ještě nedávno plnila první stránky novin i webů, ale posléze se opět vytratila kamsi na periferii zájmu. Konflikt na Ukrajině v poslední době opravdu poněkud zamrzl, i kvůli tomu, že Vladimir Putin si potřeboval rozvázat ruce pro angažmá v Sýrii, ovšem tím spíše se přece otevřel prostor k aktivní proukrajinské politice. Evropské země však jako by následovaly Putina – pokud se o Ukrajinu viditelně nezajímá on, též ztrácejí zájem. I když právě asociační dohoda, ustavující rovněž zónu volného obchodu, tvoří čestnou výjimku. Pracně dojednaný dokument je už sice prozatímně uplatňován, nicméně nakonec může zahynout v holandských volebních urnách – právě v nich může Rusko realizovat jistou formu „antimajdanu“. Nikoliv náhodou předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker počátkem ledna varoval, že odmítnutí dohody by mohlo způsobit „kontinentální krizi“.
Na nizozemském referendu jsou však též dobře patrné nevýhody přímé demokracie. Text dohody si asi přečte jen mizivá menšina voličů – hlasování bude víceméně zástupné, mimo jiné má být jedním z prostředků zápasu euroskeptické a protiimigrační Strany pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse za převzetí vlády v Nizozemsku. PVV nyní vede v předvolebních průzkumech a v boji proti asociační dohodě jí sekundují rovněž opoziční socialisté i některé další menší strany.
Nizozemsko přitom celkem nedávno přispělo k pádu jiného, a dokonce důležitějšího evropského dokumentu – takzvané evropské ústavy. Právě výsledek hlasování z 1. června 2005 – mimochodem šlo o první nizozemské celostátní referendum po dvou stech letech – zasadil euroústavě vážnou ránu, o tři dny dříve ji pohřbilo i referendum ve Francii. V obou případech se z velké části jednalo o hlasování zástupné, voliči samozřejmě onen tlustospis, jenž byl tehdy v českém překladu masivně distribuován i u nás, vesměs nečetli.
Soros vs. Rusko
Výsledek letošního referenda nyní těžko předvídat. Lze očekávat akceleraci kampaně i to, že se do ní (více) vloží nejen Soros a zastánci Ano, ale i Rusko, byť asi skrytě a nepřímo. Ruským zájmům určitě nahrává fakticky zástupný charakter hlasování, jež poskytuje občanům možnost vyjádřit nespokojenost s vládou či s „Bruselem“. A jistou roli patrně sehraje také katastrofa malajsijského boeingu, sestřeleného předloni nad Ukrajinou, na jehož palubě převažovali Nizozemci. Viníky jsou sice se vší pravděpodobností proruští separatisté, ale Ukrajina taktéž nemusí mít v Nizozemsku dobrý zvuk. Zejména pak může odpuzovat představa jejího plného členství v EU – zvláště když se ji zastánci Ne snaží líčit v těch nejčernějších barvách. Hlavní „frontová linie“ války s Putinem o Ukrajinu každopádně letos na jaře povede nikoliv Donbasem, nýbrž napříč nizozemskými kanály.
LN, 2.2.2016