A je to o to horší, že se nejedná o řadového Korejce, ale osobnost stojící v čele OSN (ať už si o ní myslíme cokoli). Minulý týden se zařadil mezi ty, kdo udělali fatální chybu: vyjádřil jisté pochopení pro vykonavatele teroru.
Hovoříme o teroru palestinských Arabů. Pan Ki-mun hovoří o „útisku“ : je prý přirozené a v lidské povaze na útisk reagovat. Obecně snad ano, otázka ovšem je, o jaký útisk jde a jak reakce vypadá.
Shodou okolností se objevilo před pár dny několik zajímavých čísel. Jsou sice staršího data, z konce léta 2015, ale na jejich vypovídací hodnotě to nic nemění. Potvrzují totiž známou skutečnost, jak vypadá izraelský „útisk“ v reálném životě.
Deník Palestinskoarabské autonomie „Al Hayat al Jadida“ (Nový život) 21. září 2015 přiznal, že mají-li palestinští Arabové možnost pracovat u Izraelců, rychle dávají výpověď u arabských zaměstnavatelů, a to ze dvou důvodů. Tím prvním je plat, tím druhý pracovní podmínky.
Zastavme se nejprve u platu. Číšník zaměstnaný v palestinskoarabské restauraci říká: „Pracuji deset hodin denně a za měsíc nedostanu víc než 1900 šekelů (NIS). Nemáme ani dovolenou, nárok na cestovné či další výhody.“ Podle tohoto číšníka jeho kolegové, kteří pracují pro izraelské zaměstnavatele (lhostejno, zda v Izraeli nebo na Západním břehu – LS) vydělají měsíčně 4000 NIS.
Kromě toho, píše Nový život, jsou tu další rozdíly.
Izraelským zaměstnavatelům ukládá zákon vyplácet minimální mzdu – Palestinskoarabská autonomie žádný takový zákon nemá. Arabové pracující pro Izraelce mají nárok na dovolenou, nemocenskou, proplácení přesčasů i cestovné – toto většina palestinskoarabských zaměstnavatelů svým pracovníkům neposkytuje. Tady se střetává Západ a Orient.
O izraelském „útisku“ Arabů je samozřejmě možné hovořit, ale nanejvýš v rovině propagandistické. V reálném životě vypadá ledacos poněkud jinak a je snad zbytečné analyzovat, proč tomu tak je. Místo toho pro lepší orientaci uvedu, že podle dnešního (28/1) vydání webu XE Currency Converter je kurs izraelské a naší měny takovýto:
1 nový izraelský šekel (NIS) ... 6,25 Kč
Pan Pan se svým vyjádřením v OSN zařadil mezi nenapravitelné snílky, když uvedl, že mírovému procesu a vzniku dvou států brání jen židovské osady. Nikoli. Vzájemnému narovnání brání to, že palestinští Arabové soustavě destruují úhelný kámen, na němž byl celý mírový proces založen. Tím úhelným kamenem je veřejný závazek palestinských Arabů, resp. jejich reprezentace, organizace PLO, že se zříká terorismu.
Znovu připomeňme, nevím pokolikáté už, jakou má tento úhelný kámen, na němž měl být mír postaven, podobu.
Dne devátého září 1993 se palestinští Arabové podpisem předsedy Palestinské osvobozovací organizace PLO zavázali k následujícímu: „... k mírovému vyřešení konfliktu mezi oběma stranami a k prohlášení, že všechny nevyřešené sporné otázky týkající se permanentního statutu budou vyřešeny prostřednictvím jednání. PLO se zříká použití terorismu a dalších násilných metod a přebírá odpovědnost nad všemi částmi PLO i jednotlivci, aby zajistila jejich souhlas, zabránila násilnostem a potrestala ty, kdo je vyvolávají. PLO potvrzuje, že ty části Palestinské národní charty, které popírají právo Izraele na existenci a ta ustanovení, která jsou v rozporu s prohlášeními tohoto dopisu, jsou nyní neúčinná a nejsou nadále platná. Proto PLO zaručuje podstoupení této otázky Palestinské národní radě pro formální schválení a nezbytné změny týkající se Palestinské národní charty.“
Tedy nikoli osady, nýbrž pokračující teror je zásadní překážkou v pokračování mírového procesu.
Hiller Neuer z organizace UN Watch ke slovům šéfa OSN uvedl:
Ne, není v lidské přirozenosti Palestinců, aby jen za minulý týden ubodali Dafnu Meirovou, matku šesti dětí v jejím domě, pobodali Michal Fromanovou, těhotnou Izraelku, nebo Šlomit Krigmanovou, třiadvacetiletou studentku, která svým zraněním podlehla. Je čas, aby se už přestalo s vymýšlením omluv a Palestinci byli shledáváni odpovědnými za své činy – totiž ti, kdo vraždí a také Hamás a Fatah (součást PLO-LS) a další, kteří podněcují.
K tomu dvě poznámky: Pokud nenastane u světových vůdců v čele s generálním tajemníkem Spojených národů změna smýšlení, dokud budou věřit, a týká se to nejen EU, ale i Američanů, že hlavní překážkou na cestě k míru jsou izraelské osady na teritoriu garantovaném mezinárodním společenstvím Židům jako jejich národní domovina (dávno před tím, než si výraz „Palestinec“ usurpovali Arabové pouze pro sebe) a nikoli arabský protiizraelský teror, moje generace se míru nedočká.
A pokud se mýlí i pan Neuer a vraždění Židů je v lidské přirozenosti Palestinců, pak se narovnání nedočká generace žádná. Protože zřeknutí se teroru je základní podmínkou míru: asi jako dokonaný a funkční pohlavní styk je podmínkou zrození nového života. Není druhého bez prvního.