Evropská unie je nedostižná v umění prosadit věci, které voliči anebo členské státy odmítli nebo jež se staly z jiných důvodů v dané podobě neprůchodnými. Nejznámějším příkladem je převtělení euroústavy do Lisabonské smlouvy, dalším se patrně stanou kvóty pro přerozdělování migrantů. Jestliže vývoj učinil z loni odhlasovaných kvót mrtvě narozené dítě a samo slovo „kvóta“ se stalo – také s ohledem na poslední vývoj v Polsku - patrně už nepoužitelným, je to pro europolitiky další zajímavá výzva, jak „tvůrčím způsobem“ přizpůsobit realitu jejich záměrům.
Dne 19. ledna vyorali na tomto poli první brázdy němečtí a čeští europolitici. Německý ministr pro evropské záležitosti Michael Roth po jednání s ministrem zahraničí Zaorálkem usedl za jednací stůl s šéfporadcem předsedy vlády Vladimírem Špidlou, aby odstartovali tzv. Strategický dialog mezi Spolkovou republikou Německo a Českou republikou v otázce migrace. Jelikož Špidla je známým obhájcem německých a bruselských zájmů, mělo by se mluvit spíše o dialogu německo-německém, v němž se české národní zájmy skromně krčí kdesi v koutku. Na veřejnost uniknuvší elektronická korespondence premiéra Sobotky ostatně potvrzuje rostoucí submisivitu české vlády vůči sílícímu německému tlaku.
Zpráva o jednání, uveřejněná na stránkách ministerstva zahraničních věcí, halí do milosrdného eurospeaku podstatu věci, jíž je pravděpodobně příprava na transfer přebytečných utečenců z Německa do Čech a na Moravu. Uprchlická krize je „pro Evropu velká zatěžkávací zkouška“, jejíž řešení je prý možné nalézt jedině ve společném evropském úsilí. Špidla přitom ocenil (!) roli, kterou Německo v migrační krizi sehrává, a potvrdil, že Česká republika chce také přispět v poskytování pomoci. Cílem pracovní skupiny k migraci a integraci – uvádí se ve zprávě MZV dále - je jak vzájemná výměna zkušeností, tak hledání styčných ploch a synergie (!?) ve spolupráci.
Pak už se „partneři ... v diskuzi soustředili ... na otázky spojené s příchodem migrantů do Německa a ČR a jejich úspěšným zařazením do společnosti.“ Tato formulace staví oba státy v zásadě do stejné pozice vůči migrační krizi. Migranti přicházejí do obou zemí (mezi řádky lze číst, že těch několik desítek iráckých křesťanů v ČR bude brzy doplněno o podstatně vyšší počet muslimů), které se tedy musejí zabývat už „jen“ jejich integrací. Dosavadní katastrofální výsledky německé multikulturní politiky, v praxi přetrvávající navzdory integrační rétorice německého migračního zákona z roku 2005, jsou dostatečně známy. O důvod víc, aby byly ochotně převzaty dnešní „českou“ vládou.
Závěrem si Špidla pochvaloval, že v jednání se ukázala shoda ve většině podstatných bodů. Jeho německý partner dodal, že se mnoho mluví o neúspěších Evropské unie při řešení migrační krize, ale málo o úspěších. Není známo, zda tím myslel stovky utonulých uprchlíků v Egejském moři, silvestrovské radovánky muslimů na německých nádražích, atentáty v Paříži, žalobu šesti významných německých právníků na Merkelovou pro porušení ústavy či snad multikulturní dialog Němek a muslimů v tamních bazénech. Jedno ale jisté je – Sobotkův kabinet, navzdory rétorice některých ministrů, nás před invazí muslimských imigrantů neochrání.