Je to nesmírně poučná historka, tenhle řecký maratón dluhů a nyní migrace. Jako červená niť se tímto příběhem táhnou podvody a vydírání. A samozřejmě i „velkorysost EU“.
Je již dávno známou skutečností, že se Řecko do eurozóny dostalo díky podvodům, a to přímo na nejvyšší vládní úrovni, když zkreslovalo výši zadlužení vůči HDP. Šok přišel s první finanční a poté hospodářskou krizí po roce 2008. Řecko se ukázalo jako stát neschopný plnit své závazky a jenom díky tomu, že se v danou chvíli jevilo pro některé velké státy EU jako Německo výhodné Řecko „zachránit“, nebylo vyhozeno z eurozóny. Jeho dluhy totiž směřovaly do privátního bankovního sektoru a bylo je nutné „transformovat“ do dluhů vůči ECB.
Druhá fáze řecké krize nastala po vítězství krajně levicové Syrizy v parlamentních volbách a neochotě eurozóny nechat Řecko zbankrotovat, opět kvůli „nedozírným následkům“. Zemi byla přislíbena další úvěrová pomoc ve výši 81 miliard eur a Syriza i díky tomu opět vyhrála předčasné parlamentní volby.
Souběh „druhé řecké krize“ a migrační vlny pak ukázal, že se EU nezmohla ani na politiku vázání „pomoci“ na to, aby Řecko plnilo podmínky Schengenu, tj. kontrolovalo své hranice s Tureckem. Jestliže nyní řecký ministr vnitra „nechápe“, co po něm ostatní ministři vnitra EU chtějí, je to i důsledek politiky „kvót“ prosazované svého času Německem. Řecku se zatím prostě vždycky vyplatilo hrát mrtvého brouka či „já nic, já muzikant“.
Vyloučení Řecka ze Schengenu již mělo být realizováno dávno, stejně jako jeho odchod z eurozóny. Obavy z „nedozírných následků“ vedou paradoxně právě k tomu, že se EU stále více a více třese ve svých základech. Velká Británie již nechce přihlížet této situaci a i ona požaduje dalekosáhlé ústupky. Kontroly na vnitřních hranicích evropských států se stávají spíše pravidlem než výjimkou a vše směřuje k tomu, že nakonec bude EU konfrontována s realitou silných odstředivých sil, kterým chtěla původně svou politikou „vyváženosti“ zabránit.
Vydírání ze strany Řecka zatím vždy Řekům prošlo. Spoléhají na to i nyní, a proto i nadále na své partnery v Unii zvysoka kašlou.
www.janbarton.cz
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz