Legendární Cook trpěl nedostatkem smyslu pro věrohodná přirovnání. Kus jižního Pacifiku přirovnal ke Skotsku, a tak vznikla Nová Kaledonie. Tři sta mil odtud zavadil o souostroví hornaté a sopečnaté a to mu připomínalo Hebridy upršeného studeného severu. Tam vřes, tady kokosy, nic nevadí, na mapu tak přibyly New Hebrides neboli Nouvelles-Hébrides. Ostrovů se tam dá napočítat skoro osmdesát, mají podivná jména jako Pentecost, Anatom či dokonce Erromango. Sopky tam jsou četné, v době mého pobytu pouze pět vulkánů tam vyplivovalo své červené útroby.
Seriozní prameny uváděly, že to jsou jedny z těch nejnezdravějších, nejprimitivnějších a nejpitoměji spravovaných končin kdekoliv na světě. Oficiálně se tamější systém jmenoval condominium, což nemá nic společného s antikoncepcí, ale se spoluvládím britského království a francouzské republiky. Pokud jste kdy slyšeli cokoliv absurdního o tamějším režimu, nejspíš to byla pravda. Dvojí byly peníze, rovněž se měřilo a vážilo pod obojí. Systém soudní jurisdikce nebyl dvojí, ale vícerý. Má se cestovatel vnořit do zátoky, když ji Britové pojmenovali hrozivým Shark Bay (Žraločí zátoka) a Francouové hladivým - a třeba posmrtným - Baye de requiem?
V roce 1842 britská loď přivezla na Erromango dřevařské dělníky z Tongy, kteří domorodé muže zamordovali, ženy a děti zahnali do jeskyň, vchody zacpali roštím, zapálili a obsah umažili. V roce 1861 u téhož ostrova přistál škuner nacpaný pasažéry z ostrova Tanna. Trpěli neštovicemi a to byl účel výletu - nakazit obyvatele, kteří do jednoho pomřeli. Lovci voňavkového (santálového) dřeva znali plno triků. Například ukradli náčelníka a pak s jeho poddanými uzavřeli směnnou smlouvu: šéfa za dřevo. Když loď byla plně naložená, náčelníka nevydali, ale prodali na sousedním ostrově do místní kuchyně. Není divu, že kádrový profil bílého muže byl všelijaký.
Podle mezinárodního práva Nové Hebridy nepatřily nikomu - terra nulius. V roce 1906 Londýn a Paříž spolu vymyslely kompromis: kondominium. Ostrovy, jež nepatřily nikomu, budou teď mít dva vlastníky najednou. Britský reprezentant bude ochraňovat britské životy a francouzský reprezentant bude pečovat o francouzské zájmy.
Po dvou hodinách přistáváme na ostrově Efate, nikoliv největším, ale nejdůležitějším. Tam totiž byla Vila, hlavní město, respektive hlavní vesnice kondominia. Vystoupili jsme, tvoří se dvě fronty, připojím se k té kratší. Jenže tu razítkoval francouzský oficír a my měli anglické vízum. Razítko odmítnuto, pryč s námi, takto jsme tedy započali.
V maličkém hotelu většinu pokojů měli rezervováni právníci. Pět set společností se tady registrovalo, přibylo patnáct advokátů a šest bank. Ceny pozemků vzrostly až stonásobně. Joint Court nesoudí všechno či každého. Trestal případy, když domorodec ublížil bílé tváři, nikoliv však naopak. Anglickou facku černouškovi řeší jiný, totiž stoprocentně britský soud, a podobnou událost, vyťatou galskou pěstí, vyřídila výlučně francouzská spravedlnost. Tak to už bychom měli soudy tři. Ještě jich pár zbývá. Například nezastavíte-li na červenou, postaví vás před soud kondominia první stolice jako každého, kdo porušil společné anglo-francouzské předpisy. Facky mezi Melanésany zváží jiná instituce kondominia, zvaná Native Court (Domorodý soud).
Když jsme dorazili k soudní budově, v první místnosti vpravo se konalo řízení. Ublížený byl z království Tonga a ubližovatelem byl Novohebriďan. Kdo přvezme jurisdikci, táži se. Tongan není ani místní domorodec, ani běloch. Soudí se ale anglicky, neboť zmíněný cizinec přijel z polynéské monarchie, jež je členem britského Commonwealthu. Novohebriďan nepatřil ani Angličanům, ani Francouzům, neboť nikdy nebyl normálně kolonizován. Sobě také nepatřil.
Společných funkcí mají mocnosti plno, ale zdaleka ne všechny. Vezměme školství: Přijdete do vesnice, oslovíte mládež a ona odpoví plynnou angličtinou. Kdybyste byl na tutéž mládež spustil francouzsky, reagovat bude stejně jako na proslov podkarpatoruský. V příští vísce má zas monopol latinská kultura, Hugo, Baudelaire, a po anglickém hlasu ani památky. Vyučovací program je totožný s osnovami na kterékoliv škole ve Francii.
Většina ostrovanů se aspoň nominálně pokládá za křesťany, všelijaké animisty a vyznavače tzv. cargo cult. Tohle hnutí se uchytilo v řadě melanéských končin a jeho zastánci dokonce sedí v papuánském parlamentě. Marxisticko-leninsky bychom je mohli charakterizovat jako obskurantismus s revolučním řízem, navíc posedlý vulgárním materialismem. Je to totiž víra, že z nebe budou padat balíky zboží. Jednou - za druhé světové války - přece padaly. Americká armáda, její blahobyt a nepřílišný zájem hlídat si majetky do poslední konzervy, k tomu též tmavé tváře mezi bohatými uniformami, to vše udělalo na domorodce ohromný dojem.
Měřítkem hodnot jsou prasata, respektive prasečí kly. Čím víc klů, tím větší společenská prestiž a jako se paní plukovníková nezahodí s manželkou četaře z povolání, kupa klů je měřitkem všemožných novohebridských hodnot.
- - -
Posazen jsem vedle pilota, před námi tucty ciferníků, musím si dávat pozor, kam kladu chodidla, neboťsedím na místě neexistujícího druhého pilota. Teď jsem teoretický spolukormidelník. Ěráček je naplněn, pilot plus devět. Naším prvním přistáním bude ostrov Malekula, druhý co do velikosti, první co do divokosti. V severní části u městyse příhodně nazvaného Amok sidlí nerudní Big Nambas - Velcí Nambové. Osud sousedních Small Nambas, Malých Nambů, se neliší postavou či tempeeramentem, ale opaskem zvaným „namba“, který je též jedinou součástí pánské garderoby. Slouží jako záchytka pohlavního vybavení. Zde se totiž penis plus moudí balí do červeně zbarvené traviny pandanus, takže nástroj lásky v důkladném balení nabude mamutích rozměrů. Tento zajímavý obyčej není monopolem Malekulanů, jak by snad jméno vrtošivě naznačovalo, ale existuje v podobných verzích i v jiných částech Melanésie. Například na Nové Guineji se k témuž účelu používá duhý roh znám jako kumbunk. Však i v našem světě, v době tuším renezanční, móda přikazovala pánům vycpávat se v rozkroku.
Nambové se rovněž věnují živočišné výrobě. Vepři nebo aspoň jejich kly slouží k výměnnému obchodu. Užívá se jich také jako platidla při nakupování manželek. Taková nevěsta nepřijde lacino. Na rozdíl od Šalamounových ostrovů, kde vládní vyhláška určila 75 dolarů jako cenový strop, na Nových Hebridách musí ženich platit až desetkrát tolik. Těžko pak posoudit, zda k zavedení kromobyčejné zvyklosti nepřispěla též nevole nad tak vysokým výdajem. Při svatbě totiž vezme ženich kámen a jím zasáhne nevěstin chrup. Tím jím vyrazí přední zoubky ke zdůraznění jejího půvabu. Někteří tito estéti se svými draze nabytými polovičkami zacházejí šetrněji: opatří si klacíček, ten přiloží ke chrupu, kamenem pak přední zoubky vyviklají a vytáhnou. Vyvolávání představ středověkého mučení. Ale jak už to v životě bývá, když později potkáte pět takových výsledků, každý s parádním výmlatem, původní unikát utrpí v množství a pozorovatel takovou dentální metamorfozu třeba už vůbec ani nezaregistruje
- - -
Od té dávné doby jsem v onom 800 mil dlouhém archipelagu Vanuatu se zhruba 80 ostrovy o celkovém rozsahu 12.000 km2 nebyl, ono hlavní město Port Vila se rozmohlo na 36.000 obyvatel, 85 % z nich jsou jacísi křesťané, z kondominia se stala republika Vanuatu s nelichotivým hodnocením „Nejméně vyvinutý členský stát OSN“. Živí se zejména zemědělstvím a mezinárodně v podstatě podvodným, ale přece jen nikoliv protizakonným počínáním: Vanuatu se stalo státem tzv. flag of convenience, „vlajkou vhodnosti“ - daňový únikem a rájem pro 1000 zahraničních společností včetně 60 bank. Rejdaři tam registrují své lodi, ty pak plují s vanuatskou vlajkou a tamější státní kasa se ročně obohatí o nejeden milion dolarů
KONEC
Neoficiální stránky Oty Ulče