Právě jsem zhlédl film s názvem Testament of Youth, „Závěť mládíˇ v doslovném překladu. Britské zelené prostředí začátkem dvacátého století, úspěšně si počínající rodina s třemi dospívajícími potomky- jedním děvčetem nejen se zájmem, ale i talentem budoucí spisovatelky, a dvěma bratry bez budoucnosti, neboť se blížil rok 1914 a rekordní jateční orgie století, které jejich generace ve značné míře nepřežila. Kdysi na univerzitě v Cambridge jsem si pročítal dlouhé seznamy s vytesanými jmény padlých studentů a absolventů, a hned vedle stranou kratší seznam týchž spolužáků, kteří neméně hanebně zahynuli na své opačné německé straně v onom nesmyslném světovém utkání, které si přece nikdo nepřál a určitě na něm nevydělal.
Literárně zdatná sestra jménem Vera Brittain - dvě T - se stane dobrovolnou zdravotnickou sestrou na frontě, my diváci jsme svědky děsivých hororů.
Je po válce, ti přeživší spatlají podivný smír, naše přeživší hlavní postava napíše své memoáry, stanou se bestselerem s účinným dopadem na národ, tolik tehdy postiženým, že Neville Chamberlain, prosazovatel míru a ústupků za každou cenu, se těšil značně popularitě, a v mnohém zahraničí se setkal ne-li se sympatiemi, tak aspoň s pochopením, že lepší Mnichov než krchov, mnoho krchovů.
- - -
Nyní jsou k dispozici zdroje zkázy s abecedními písmeny A B C k použití ve válce atomové, bakteriologické a chemické, za jejíž podnož by se mohlo pokládat zabíjení s písmenem J a P - plyny jedovaté, v předvečer druhé světové války tuze obávané. Ve Velké Británii té doby a částečně i v naší české vlasti tehdejší mládež pobíhala s vyfasovanými plynovýmí maskami. Nejúspěšnějším ale zabijákem za druhé světové války a vlastně i za té první, s největším množstvím dosažených mrtvol se vyznamenalo dělostřelectvo.
Po zhlédnutí filmu s vizuálními variantami smrtelných hororů jsem se rozhlédl po podrobnostech a o několika překvapeních, relativních plusech a mínusech, bych se chtěl zmínit. Především: už od posledního roku devatenáctého století (1899) platila mezinárodní smlouva, v Haagu uzavřená, zakazující používání jedovatých plynů. Porušení závazku a tím i spáchání mezinárodního válečného zločinu se jako první dopustilo německé císařství 22. dubna 1915 (dva dny po narozeninách Adolfa Hitlera, tehdejšího kaprála) u belgické vesnice Langemark. Tam při zemi se pomalu valil zelený mrak chlorine gas, jemuž se dostalo pojmenování „Ypres Salient“, vystřelený nikoliv s použitím projectile (což ona smlouva z roku 1899 výslovně zakazovala), ale s čímsi označeným jako cylinder (o čemž se smlouva nezmiňovala). Tento technický rozdíl nechápu, výsledek byl ovšem totožně hanebný. Nadýchnutí způsobilo zranění plic, zasažený cíl se dusil, že se třeba zcela udusil, oslepl dočasně či natrvalo, zešílel hrůzou a bolestí. Během několika málo minut na úseku pouhých šesti kilometrů došlo ke zdecimování 5000 francouzských bojovníků.
Německý úspěch to byl sice znamenitý, ale jen dočasný. Ještě v tomtéž aprilovém měsíci 1915 došlo k zopakování útoku, v němž ale zapůsobil živel nezvládnutelný kteroukoliv válčící stranou: ozvala se příroda, vítr se otočil a zasáhl německé útočníky.
Britské a kanadské jednotky, nepřipravené na takovou novinku, musely improvizovat, chránit si nozdry kapesníkem nasáklým vlastní močí, a rovněž pět tisíc bojovníků padlo v jejich řadách.
Německým iniciátorům takového vynálezu však zásluhou vrtošivého větru, jakož i vyčerpáním zásob plynu jejich triumf dočasně splaskl. Vypukly ale mediální hurikány oprávněného rozhořčení proti použití zbraně se sadistickým dopadem agonie pomalého umírání, porovnatelného s pohřbíváním za živa.
Britové si spěšně vyrobili touž diabolickou zbraň. Došlo k jejímu vylepšení s použitím substance phosgene and mustard gas. MUSTARD neboli HOŘČICE zpravidla k vuřtům, párkům, v tomto případě nikoliv pro labužníky. Tisíce tun takového materiálu použito. Všeho všudy došlo k usmrcení téměř 100 000 mužů. Daleko víc jich utrpělo zranění včetně dočasné či trvalé slepoty, s dalším trápením až do konce jejich života.
- - -
Nová poválečná mezinárodní smlouva s rekordně dlouhým názvem (Protocol for the Prohibition of the Use in War of Asphyxiating, Poisonous or other Gases, and of Bacteriological Methods of War), známá jako Geneva Protocol, vešla v platnost v roce 1928, čili krátce před vypuknutím světové hospodářské krize. Prvního porušení smlouvy se dopustil Mussolini při svém válečném přepadu Habeše, s týmiž technickými procedurálními výmluvami jako Německo v roce 1915. Též Japonsko si tak počínalo na čínské frontě.
Nezodpovězena zůstala zásadní otázka, proč Hitler nikdy nevydal rozkaz k použití jedovatých plynů. Rozhodně mu v tom nebránily příliš humanistické ohledy, jak víc než dostatečně prokázáno uskutečňovanou genocidou v koncentračních táborech.
Blitz 1940, proč nedošlo ke zplynování Londýna, tehdy důkladně bombardovaného?
Nabízí se dvě vzájemně se nevylučující odpovědi: Jednak sám Hitler na západní frontě byl dočasnou obětí této zbraně, jednak značně oprávněná byla obava z odvetné akce spojenců, s předpokládaným cílem zásahu německého civilního prostředí. Lze se dočíst, že po úspěšné německé iniciativě se zásahy raket V-1 a V-2 na anglickém území byl Churchill značně nakloněn k použití takového odvetného řešení se slovy: „Nevidím důvod, proč bychom jakožto gentlemani měli zůstat v nevýhodě.“
Liddell Hart, významný historik válečných utkání a osobně i oběť plynového útoku u řeky Somme s výsledky, jimiž trpěl po zbytek svého života, se netajil se svým názorem, že v porovnání plyn byl nástroj méně barbarský než střelba high explosives.
- - -
Po druhé světové válce započala doba s původním optimistickým předpokladem, že k mohutnému konfliktu nedojde. Vbrzku pak ale nastala éra války studené dvou supervelmocí s obrovskými zásobami všech tří abecedních písmen, s oprávněnými obavami, že v případě jejich použití život na této planetě vyhasne, dojde k značně pravděpodobnému zániku všeho lidstva bez ohledu na národnost, rasu, ideologické preference, jak si uspořádat život, pokud by byl aspoň částečně uskutečnitelný. USA a NATO si daly závazek no first use - nebýt první, kdo by použil tyto zbraně hromadného ničení.
Případnému zájemci i ze zemí Třetího světa mnohé zbraně B a C typu jsou nikoliv nesnadno vyrobitelné, též nepříliš nákladné, na rozdíl od vytvoření jaderné bomby, tak jak se prozatím nezdařilo uspět íránským ajatoláhům, vzdor všemu úsilí a značným výdajům.
Zabíjení jedovatým plynem není příliš nákladný luxus. V poválečné době druhé poloviny dvacátého století nejednou došlo k porušení mezinárodních závazků, s výsledkem mnohatisícových ztrát životů. Taková byla například iniciativa Egypta v jeho válečném konfliktu s Jemenem, který svět spíš sledoval s minimálním zájmem.
Víc pozornosti, jakož i většího počtu ztrát na životech se v osmdesátých letech dočkala válka Sadámova Iráku s nearabským Íránem a rovněž i v případě irácké likvidace Kurdů - vlastního neposlušného obyvatelstva.
A nyní v poslední době použití chemických zbraní v Sýrii dosud panujícím režimem al-Assada, v Anglii trénovaného očního lékaře.
Ve válce vietnamské, Američany používaná chemická substance známá jako Agent Orange se stala zdrojem značné mediální pozornosti, doprovázené megatonáží mezinárodního rozhořčení, ač jeho účelem nebyla genocida vesničanů, ale defoliace tzv. Ho Či Minovy cesty či jen stezky, po níž v porušení závazků podepsaného příměří se komunisté ze severu angažovali v transportu svých lidí a příslušného vojenského materiálu.
- - -
V současné době centrem největších válečných svárů jsou ovšem oblasti islámu, s mohutným rozmachem prosazovatelů ultraambiciozního dosažení globálního chalifátu, naplnění předpokládané vůle předpokládaného Alláha. ISIS, či nyní častěji uváděná písmena IS (Islamic State) je vlastně dost amorfní útvar bez adresy, ale s rostoucím vlivem a neblahým dopadem, bez ohledu na získanou míru sympatií či odporu ve světě. Nic není dost hrůzostrašného - ani středověké praktiky nejsadističtějšího mučení -, co by je odrazovalo od případného použití. Například uřezávání hlav dětem. Po dočasném obsazení iráckého Tikrítu, rodiště Sadama Husseina, došlo k uspořádání řezničiny na vojenské bázi Camp Speicher, v níž bylo zlikvidováno 1500 mladistvých kadetů.
Vzdor takovým výkonům ISIS-IS zůstává magnetem přitahujícím zájemce domácí i zahraniční do svých řad. Jejich oprávněně děsivá pověst přispívá k rozkladu jim nepřátelské irácké armády, chabě vedené, nijak užitečně motivované. Prozatím jedinou výjimkou z pravidla tak tristního počínání na bitevní poli je odvaha a integrita kurdských bojovníků.
Z různých zdrojů (například britský The Economist, 23.5.2015) se lze dozvědět jiné, zcela nečekané informace o současném stavu věcí: že oni ISIS-IS nejsou jen krvelační, v dekapitacích se vyžívající fanatici, ale i racionálně, kompetentně si počínající administrátoři dobytého území: efficient management, ulice jsou čisté, elektrický proud obnoven v jimi dobytém Mosulu, druhém největším městě Iráku, mzdy jsou vypláceny včas, s vytvářením pocitu, že takové jejich vladaření, jakkoliv kruté, se jim dopravdy může povést. Taková reputace do jejich řad přivádí další příznivce, následovatele, nadšence.
- - -
Právě jsem se seznámil s GLOBAL PEACE INDEX - výsledkem bádání a hodnocení 162, nikoliv tedy všech zemí světa, jichž je něco kolem dvou set. Dle kritérií stavu a pocitů dosažené mírumilovnosti, v první šťastné desítce jsou čtyři protinožci (Nový Zéland, Austrálie, Japonsko a Kanada) a šest evropských států, mezi nimiž na zcela prvním místě je od Evropy na mnohé míle vzdálený Island, následován Dánskem,Rakouskem, Švýcarskem, Finskem, a tím desátým šťastlivcem je naše rodná zem, nyní v podobě nikoliv písmen ČSR, ČSSR, ČFSR, ale ČR, jediná z řady bývalých lido-demo budovatelů vědeckého socialismu.
Není mezi nimi žádný evropský stát, v němž se značně zalíbilo následovníkům Alláha. Jejich řady mohutní zejména v Belgii, Nizozemí, Francii a Velké Británii, jejich skálopevně seběvědomí imámové kruší spěšně se vytrácející většinu dosud neislámského obyvatelstva s realistickými prognózami, že už třeba za pouhé jedno desetiletí zmohamedánští nejen centra jako Antverpy, Amsterodam a Rotterdam, šaría se stane univerzálním závazným zákonem, nevěřící psové se buď předělají, nebo vyhynou.
Evropa, kolébka západní civilizace, nenáviděná a rovněž záviděná, převálcována bude s rostoucím tempem.
Do Evropy se na vratkých bárkách valí nevítaní zájemci, chudáci ubožáci se zkušeností přežívat na ekvivalent jednoho dolaru denně, z nichž ale každý úspěšně přeživší za riskantní plavbu platil stovky, tisíce dolarů. Po dosažení evropského břehu se chopí svých mobilů, zakoupených nikoliv za nějaký mizerný dolárek, a někam bůhvíkam telefonují.
Kde jsou odvážní prapotomci tvůrců, obránců západní civilizace? Třeba na britských ostrovech s chamberlainovskou tradicí jsou k nenalezení. Co Putin? Vždyť to je taky Evropa, ten přece s obtížně zvládnutelnými mohamedány už dovedl pořádně zatočil. Nebo že by bylo došlo k nějakému jinému vyřešení nikoliv k prospěchu té dodýchávající západní civilizace, v níž už skoro nikdo nemá dost odvahy hlasitě se ozvat?
Čečna, převážně mohamedánská oblast v severní Kavkazu, v roce 1994 tam tehdejší moskevský vládce Jelcin s úmyslem pořádného potrestání poslal jednotky zelených branců, které ale zkušení povstalci zmasakrovali.
Jeho nástupce Putin se úspěšně pokusil o jiné řešení: s takovým nepřítelem se domluvit, o výhodách vzájemné spolupráce jej přesvědčit. Což se mu podařilo, s důrazem na využití čečenské tradice válečnictví. „Disciplinu máme v krvi,“ ujišťuje Ramzan Kadyrov, nynější Putinův spojenec. Již zbudoval řadu internátů pro žactvo, kde se dva, tři roky snaží naučit nazpaměť celý korán. Dosažení jednoty zájmů Mohameda, jakož i Putina, což prozatím v praxi znamená, že ve východní části Ukrajiny, postižené stavem de facto občanské války, Putinovy zájmy tam neprosazují regulérní ruské vojenské jednotky, ale právě oni čečenští vlasteneční „dobrovolníci“.
Jakými písmeny A B C atd. ocenit takto se vyvíjející pochmurné okolnosti dodýchávající západní civilizace? Onen Global Peace Index hodnotil Německo 16. místem v pořadí, 39. byla Velká Británie, 94. USA, 150. Ukrajina.
Nejhanebněji dopadla Nigérie, Rusko a Severní Korea.
KONEC
Neoficiální stránky Oty Ulče