Největším problémem lídrů EU je, že závazky a legislativu EU dodržují jenom tehdy, když se jim to právě hodí, zatímco od ostatních členských států vyžadují jejich důsledné plnění.
Tak v minulém dvacetiletí představitelé Německa a Francie nedodržovali maastrichtská kriteria, když opakovaně překračovali povolené deficity veřejných financí i poměr celkového zadlužení k HDP. Stejně tak v případě uprchlické krize ignorovali pravidla Schengenu a Dublinských nařízení o migrantech a tímto svým postojem iniciovali vzedmutí běženecké vlny. Se silnou protikorupční rétorikou na rtech legalizovali gigantickou korupci, kterou je podplácení převaděčů za účelem ilegálního proniknutí na území Schengenského prostoru bez prokázání totožnosti, nezřídka i za použití násilí proti bezpečnostním složkám jednotlivých států. Umožnili tak těm majetnějším „předběhnout ve frontě“ ty nemajetné, kteří nepochybně potřebují naši pomoc daleko více a na úplatky pro převaděče prostě nemají.
I když se to zdá možná kruté, jediný způsob, jak hrozící tsunami běženců na evropský kontinent zastavit, je důsledná ochrana schengenské hranice a okamžité a nemilosrdné vracení všech osob bez nezfalšovaných pasů a víz umožňujících legální vstup na evropské území do státu, který naposledy opustili. Tyto státy se budou nepochybně vracení běženců bránit, ale je jejich problém, že často záměrně či za úplatu ignorovali ochranu vlastních hranic a umožnili běžencům jejich ilegální překročení.
Podle mezinárodních konvencí mají totiž uprchlíci nárok na nelegální vstup toliko na území prvního bezpečného státu a těmi jsou v případě Syřanů Turecko, Libanon a Jordánsko. O udělení azylu či legální přesídlení do třetích zemí mohou uprchlíci v těchto bezpečných státech žádat prostřednictvím jejich, tam působících, zastupitelských úřadů. Nic nebrání tomu, aby tyto státy vyřizovaly jejich žádosti přímo ve stávajících uprchlických táborech, případně tam ve spolupráci s hostitelskými státy, kterým EU na zabezpečení běženců významně přispívá, zřídili zařízení pro azylová a vystěhovalecká řízení.
Ty hraniční státy Schengenského prostoru, které dlouhodobě neplní povinnost zabezpečit schengenskou hranici, přestože jim na to EU poskytuje nemalé prostředky, by měly být sankcionovány, a to až po jejich vyloučení ze Schengenského prostoru. Žádné jiné řešení nemůže být dostatečně účinné.
Autor je publicista