Nepředpokládal jsem, že bych se i já měl zúčastnit probíhající vášnivé diskuse, o otázce emigrantů-utečenců bylo toho řečeno už dost. Nakonec jsem svůj názor změnil, protože mi jedna zatím nediskutovaná otázka vrtá hlavou. Úvodem bych se ale rád zmínil o jiné otázce, která s výše uvedenou do jisté míry také souvisí. Jde totiž o velmi rozšířené a oblíbené nálepkování lidí.
Za svých dětských let jsem zažil dobu, kdy lidé byli běžně označováni jako kolaboranti, šmelináři nebo se lidé sami označovali coby odbojáři, partyzáni, antifašisté a podobně. Každý tak činil mnohdy jen podle svého subjektivního úsudku, oprávněně, často i méně oprávněně. Pak přišli na řadu buržoazní elementy, zpátečníci, zaprodanci, agenti, kulaci, sionisté, revanšisté, revisionisté a bůhvíco ještě. To už nebylo subjektivní, o tom, kdo je kdo, většinou rozhodovala rodná strana. A tak to šlo dál. Snad největšího rozkvětu dosáhla taková mánie známkování lidi po rozšíření internetu. Zejména pak poté, kdy se počítače rozšířily i do běžných domácností a internetové diskuze mnohdy nahradily hospodské diskuze. V případě diskusního fóra NP to někdy vypadá skoro tak, že řada lidí již kolem půlnoci čeká na nové vydání, aby co nejrychleji přišla se svou troškou do mlýna a vyjádřila na to či ono svůj jedině správný názor (chápu, že naše půlnoc odpovídá poledni na druhé straně zeměkoule). Při tom nelze přehlédnout, že takové diskuze se velmi rychle zvrhávají i na to, že si diskutující nakonec vyřizují mezi sebou názory, které mnohdy se samou problematikou článku nemusí mít vůbec nic společného. No a zde je právě zmíněné nálepkování velmi oblíbené. Kolikrát se až sám sebe ptám, co může být zajímavého na tom sledovat řádově i stovky diskuzních příspěvků u takového tuctu článků, a opakovaně přispívat názorem, který s vlastní problematikou článku má jen málo co společného a nepřináší nic nového, kromě snad toho, že i já někomu vynadám.
No a pochopitelně mnohý diskutér také neváhá jak autora, tak i své diskusní odpůrce okamžitě oznámkovat nějakým tím přívlastkem, o jehož významu a oprávněnosti rozhoduje jen on sám. Nehodlám zde vyjmenovávat v současné době nejoblíbenější termíny ke škatulkování osob (ty se podle okolností a času dost mění). Některé jsou jasné a neměnné – třeba takový lhář (i když existují i opatrnější a zdvořilejší výrazy jako mýlit se, být špatně informován, nemít pravdu a podobně). Ale mám jisté potíže třeba s nyní módním výrazem „sluníčkář“ - kdo je a kdo už není sluníčkář? Nebo třeba jak by se dal dvěma třemi větami charakterizovat takový havlista, klausovec nebo zemanovec? Jak asi vypadá takový správný „pravdoláskovec“ (v současnosti méně rozšířené) a kdo o tom rozhoduje? Kde by se dala najít nějaká definice „pražské kavárny“? Jsou to snad všichni gramotní Pražáci, kteří mají výhrady vůči panu prezidentovi? Jenže zde se asi nedá nic dělat, situace na diskusních fórech se bude spíš dál bujně rozvíjet.
A tím se dostávám k mé hlavní otázce v tomto příspěvku. Pokud se týká samotného přílivu emigrantů/utečenců, tak s tím mám osobně také veliké problémy, stejně jako řada jiných. Obávám se toho, co se stalo na podzim, ještě větší obavy mám z toho, co nás asi teprve čeká příští rok – ke startu se chystají miliony a snad i desítky milionů lidí. Obávám se útoků teroristů, nijak bych nevítal mešity v každé větší obci a o to méně uplatňování práva šaría v islámských ghettech, což už se stává. Vůbec nemohu souhlasit s tím, že se milion lidí bez dokumentů volně potuluje po Evropě.
Je víc než pravděpodobné, že sama kancléřka Merklová nepočítala s tím, k čemu její „otevřená náruč“ povede, i když ji její postup údajně přikazuje německá ústava. Shodou okolností otevřela svoji náruč v okamžiku, kdy Řecko a okolní Balkán byl již zahlcen stovkami tisíc uprchlíků. Co by se asi bývalo stalo, kdyby Angela Merklová před několika měsíci místo „pohostinného gesta“ promluvila v tom smyslu, jak se k emigrační krizi vyjádřil a vyjadřuje třeba náš moudrý prezident Zeman, kdyby dokonce použila přesně jeho slova? Jistě by získala sympatie řady lidí, o jejíchž sympatie ale ona nijak netouží, toužit nemůže a ani nesmí. Troufám si tvrdit, že značná část světa a většina Evropy by jí pořádně omlátila o hlavu nacistickou historii Německa. Bezpochyby by se připojila i značná část české společnosti (zejména z řad jejích dnešních kritiků; je otázkou, jak by pak asi reagoval pan prezident Zeman). Co by to bylo za řevu, kdyby ona tehdy naopak německé hranice zavřela podobně jako Maďarsko? Jak by se pak Balkán s uprchlíky vypořádal? V řadě významných časopisů by se zřejmě objevila Angela v nacistické uniformě, jak už se to v podobných případech stalo (naposled v souvislosti s kritikou řecké zadluženosti - do jaké uniformy by měli Řekové nyní obléct pana Zemana?). Jistě by jí byly připomenuty válka, holokaust, Totaleinsatz a bůhví co ještě, za což ona přímou odpovědnost nijak nenese.
V podstatě to osobně považuji za poněkud paradoxní. Nacistické Německo povraždilo kolem 6 milionů Židů na svém území i ve značné části zbylé Evropy (k velké spokojenosti i dnešních antisemitů), aby desítky let později otevřelo svou náruč milionům muslimů. Přitom Židé patřili po tisicíletí všude spíš k ekonomické, společenské i intelektuální elitě národa, nikdy nežádali žádnou podporu, právě naopak takovou sami poskytovali. Nikdy nežádali uplatňování svých specifických právních a náboženských norem, nikoho nikdy nepřesvědčovali o přestupu na jejich víru. A nikdy se také nedopustili teroristických akcí ve jménu Jahve. Kolik Nobelových cen navíc mohlo Německo mít nebýt Hitlera. Kolik jich bude mít díky přílivu schopných muslimů (platí to i pro takovou Francii nebo lidumilné Švédsko)? Jak se Německo s touto otázkou vypořádá, to je zatím ve hvězdách. Přitom je až nepochopitelné, že takzvaní antiislamisté všude v Evropě vykřikují současně v dobré shodě s muslimy i antisemitská hesla.
Tak už to v životě chodí – vždy můžeme posoudit jen důsledky toho, co se stalo. Nikdy ale nemůžeme s jistotou odhadnout následky toho, co se z nějakého důvodu nestalo nebo stalo jinak. Já sám na řadu věcí nemám odpověď, nevím vždy, co je správné, a rád si dám poradit. Místo rozvážného vysvětleni ale zřejmě mohu spíš počítat s tím, že za svůj dotaz dostanu v následné diskuzi řadu nálepek (mnohdy možná i protichůdných) od těch, kteří všechno vědí zcela bezpečně již dopředu.
Vánoce 2015