Co s tím budeme dělat, až k nám přijde několik milionů Rusů? Rusové půjdou hlavně k nám. Sotva si lze představit soužití Rusů a Poláků. Maďarsky se učit nebudou. A i angličtina, francouzština či němčina jim bude dělat potíže.
Počítejme totiž s tím, že elita čili ta část ruské společnosti, která je schopná přejít do zcela jiného jazykového prostředí, odešla z totalitního Ruska již dávno. Na pochod se dají ti, kteří jazyky neznají a pro které bude obtížné učit se je. Budou se tudíž chtít uchýlit do slovanské země. Kterou jinou zemi by si vybrali než tu, jíž poskytli v roce 1968 bratrskou pomoc. Ostatně tento rok jim klady takové spásy oficiální kremelská média zase připomněla, přičemž v této zemi mají již i své město - Karlovy Vary.
Maluje čerty na zeď, myslí si mnozí. Proč by k nám měli miliony Rusů utíkat? Docela prostě: všechno ukazuje k tomu, že Rusko spěje k občanské válce a ta bude dost strašná. Že by se něco takového mohlo stát? Přesně podle syrského scénáře! Putin se opevní v Moskvě a okolních oblastech, ovšem různé gubernie se začnou odtrhávat - osamostatňovat zcela či připojovat ke státům blízkým. Tento pohyb jistě začne na Kamčatce a Čukotce, kde již nyní ekonomicky vládnou Číňané, Japonci a Korejci. Buňky „daeš“ na ruském území jsou připraveny k tomu, aby provedly to, s čím mají již bohaté zkušenosti v Syrii, Iráku, Lybii i jinde. A mnozí další se rádi přidají k tomuto pohybu.
Ovšem zlom nastane s návratem chudoby. Ceny ropy i plynu stále klesají a Rusové kromě zbraní nejsou s to nabídnout trhu cokoliv jiného. Je to noční můra Putina a Putin bedlivě sleduje výkyvy své popularity mezi prostými lidmi. Každý diktátor měl za to, že jeho sláva poroste až do nebe. Když se římští císařové cítili ve své moci ohroženi, vypravili se na válečné tažení a po vítězství se s triumfalistickým pochodem vrátili. I toto můžeme nyní v Rusku sledovat. Leč sláva polní tráva a i ti nejmocnější jednou skončili. Otázkou jen vždycky je jak.
Až k tomu kataklysmatu dojde, budou miliony Rusů prchat a budou mít všechny důvody uchýlit se právě k nám. My pak budeme úpěnlivě prosit v ostatních zemích EU s odkazem na solidaritu mezi lidmi: co máme s těmi miliony lidí dělat v naší malé zemi? A uslyšíme pak ozvěnu našich vlastních slov: na uprchlíky nejsme připraveni, zrušme unii a braňme každý své vlastní hranice, jsou to všechno ekonomičtí běženci, ať se vrátí bojovat ve své zemi, co je nám do nich.
Tolik Zlaté pravidlo coby tresť onoho křesťanského učení, na něž současní uprchlíkobijci tak rádi odkazují.
Převzato z blogu autora