Prý musí přestat to, co bylo až dosud vzorem
Migrační debata v Evropě se blíží bodu zlomu. Dokládá to průběh „balkánského summitu“ v Bruselu i vývoj v Německu. Ale pozor. Je-li řeč o zlomu, neznamená to, že se vše obrátí a EU neomezenou vstřícnost k běžencům nahradí neomezenou tvrdostí. Znamená to „jen“ tolik, že politika Angely Merkelové naráží na čím dál větší odpor nejenom na východě Unie, ale i v samotném Německu.
Německá kancléřka i šéf Evropské komise Juncker se snaží brzdit koně, ale čiší z toho nejistota. Heslem dne je „obnovení pořádku“. Jenže říká-li Jean-Claude Juncker, že „musí přestat divoké přecházení hranic“, vyvolává tím na východě Unie spíše nejistotu. Vždyť právě Maďarsko, které vůči „divokému překračování hranic“ vystupuje nejpřísněji, je terčem kritiky a odsudků z Bruselu i Berlína. A co na to mají říkat státy stojící mimo Schengenskou dohodu (Bulharsko, Rumunsko), ba mimo Evropskou unii (Srbsko, Makedonie)?
Bulharsko a Rumunsko léta slýchaly, že nejsou ke členství v Schengenu způsobilé, neboť nedokáží důsledně střežit vnější hranici EU. Pak zíraly, když zjistily, že hodnoty Evropy prý spočívají v otevření hranic a nezpůsobilí jsou naopak ti, kteří to nechápou. Sledovaly davy valící se přes hranici Řecka dále na západ a musely si připadat jako v odstrašujícím evropském filmu: ano, takhle nějak by to vypadalo, kdybychom do Schengenu vzali Bulharsko a Rumunsko. Ale letos už to nebyl znak nezpůsobilosti, nýbrž pokroku. A potom místo toho od Junckera slyší, že „divoké přecházení hranic“ musí přestat.
Co si z toho mají přebrat? Jak mají vnímat slova Merkelové, že do situace je třeba vnést pořádek? To už není ta kancléřka, která 31. srpna pozvala do Německa všechny trpící – pořádek sem, pořádek tam? Ale kdež. Je to táž kancléřka, jenže Německo už není totéž Německo.
Odporují-li „vítací politice“ demonstranti z Pegidy, snadno je lze označit za fašouny. Horší je, když totéž tvrdí bezpečnostní služby. Rozvědkou, kontrarozvědkou i spolkovou policií koluje dokument vyjadřující zděšení z této politiky a v neděli pronikl do médií. Varuje před destabilizací, radikalizací středních vrstev i neschopností policie s tím cokoliv udělat: „Integrace statisíců ilegálních přistěhovalců je z hlediska jejich počtu i existujících paralelních struktur nemožná.“ Kde už jsme tohle slyšeli? No přece od maďarského premiéra Orbána.
V Bruselu se v neděli nic zásadního nerozhodlo. Ale víc než dosud vyhřezla atmosféra sporu nejen mezi členskými státy EU, ale i v samotném Německu. V tomto smyslu už Německo není nezpochybněným hegemonem EU.
LN, 27.10.2015