Petr Robejšek pro deník Právo
Evropa zažívá příval běženců, vy jste před ním varoval už před časem. Jak velká je to hrozba pro Evropu?
Nejprve chci říci, že větší hrozba než migranti je nejenom pro Evropu katastrofální stav světového finančního systému. Migranti sami představují hrozbu bezpečnostně-politickou a civilizační. Neznámá, ale značná část migrantů, řekl bych minimálně čtvrtina, představuje různě intenzivní riziko. Od „spáčů“ vyslaných teroristickými organizacemi až po ty, kteří v Evropě neuspějí a sklouznou k náboženské radikalizaci nebo „jen“ ke kriminalitě.
Civilizační hrozba pro Evropu spočívá v tom, že do značné míry dekadentní západní společnost nebude schopná cizí kulturní vlivy pacifikovat a asimilovat a bude jimi naopak sama dále destabilizována.
Zatím se zdá, že většina migrantů směřuje do Německa, kde sám žijete. Jak velký počet uprchlíků je podle vás Německo schopné zvládnout přijmout, integrovat, případně zaměstnat?
„Kritickou“ hranici poznáme teprve až bude překročena. Vzhledem k rychlosti a množství, které do Německá proudí a vzhledem ke zkresleným představám o skutečných postojích německého obyvatelstva je okamžik jejího překročení na dosah. Nejpozději koncem února příštího roku začnou problémy a v březnu jsou zemské volby v Bádensku-Württembersku a Sasku-Anhaltsku.
Ohledně integrace do pracovního procesu prohlásila nedávno ministryně práce Andrea Nahles toto: „Ani každý desátý migrant není schopen nastoupit do práce nebo začít výuční proces.“ Část migrantů jistě dokáže využít možnosti, které německá ekonomika nabízí. Pro další, větší část z nich platí, že teprve jejich potomci budou mít šance k ekonomickému a sociálnímu vzestupu. Většina migrantů se bude muset smířit s nízko placenou prací nebo dokonce životem ze sociální podpory. To nebude odpovídat nadějím, které s cestou do Německa spojovali. Potom bude zaležet na tom, jestli se s tímto stavem smíří, nebo budou tou či onou formou negativně reagovat.
Uprchlíci jsou tématem číslo jedna i v ČR, ačkoliv se nás tento problém týká daleko méně, než jiných evropských států. V jakém horizontu se ale můžou utečenci stát palčivou otázkou i pro Čechy?
Také v českém případě platí to, co jsem řekl o Německu. Jenom hranice zatížitelnosti české společnosti příchodem cizinců je zde relativně i absolutně nižší. Společnosti jsou ohledně přílivu cizinců různě zatížitelné a jistě se to nedá vyjádřit v číslech. Zatížitelnost se měří tím, jak je společnost zvyklá na velmi odlišné cizince a jak silné jsou její vlastní tradice. Pro každou zemi je proto třeba hledat její zvláštní cestu.
Totéž platí také o ochotě lidí snášet rostoucí počet cizích a jen velmi obtížně nebo vůbec ne asimilovatelných jedinců. Chybou české vlády bylo, nevetovat rozhodnutí o kvótách. V případě, že příliv migrantů nebude v dohledné době zastaven tak to znamená, že EU bude Česko nutit přijímat další a další migranty.
Stejně jako dříve v případě ukrajinské krize mám pocit, že v českém prostoru skoro neexistuje racionální debata. Vidíme, jak si dvě skupiny s vyhraněnými názory nadávají tu do „sluníčkářů“, tu do „fašistů“. Jak to, že tato témata tak polarizují českou veřejnost?
Obě témata mají v sobě velkou porci emocionality. Jde o převážně negativní postoj veřejnosti k Rusku na jedné straně a strach z muslimů na straně druhé. Hlavní příčinou emocionalizace diskuse je chování médií. Senzacechtivost bulvárního tisku lze očekávat. Horší je, že „seriózní“ média chtějí národ převychovat k obrazu svému. V případě rusofobie mají značnou část obyvatel na své straně. V případě islámofobie ji mají proti sobě. V obou případech však média plní jen špatně nebo vůbec ne svou společenskou úlohu. Mají totiž veřejnosti nabízet alternativní pohledy na svět a různé scénáře vývoje. Místo toho propagují převážně jen názory žurnalistů samotných, tedy těch, kteří mají privilegium své postoje masově zveřejňovat.
Má strach z utečenců, který se v Česku projevuje například i zvýšeným upozorňováním policie na cizince tmavé pleti, reálné opodstatnění? Není to jen mediální bublina?
Neřekl bych. Spíše se jedná o evolučně zdůvodněný strach z neznámého a odlišného. To dává smysl, protože známé a podobné je méně často zdrojem nemilých překvapení. Nikdo není schopen podívat se migrantům do hlavy a rozpoznat, co si myslí a s jakým cílem přicházejí. A je nesporné, že část z nich přichází se záměrem škodit.
Pokud jde o zvýšenou pozornost obyvatelstva chci poznamenat toto: Vzhledem k tomu, jak zákeřnou válku vedou teroristé proti civilnímu obyvatelstvu Západu je opatrnost více než na místě. Raději nedůvěřovat trochu více než je nutné než doplatit na bezstarostnost životem.
Česká republika byla na summitu Evropské rady přehlasována ve věci kvót na uprchlíky. Jde ale vůbec tyto kvóty skutečně reálně uplatňovat, aniž bychom museli fakticky rušit Schengenský prostor?
Prosazení kvót bylo pouze populistické gesto silných západních zemí vůči své vlastní veřejnosti. „Hleďme, dosáhli toho, že ostatní také musí přijmout migranty.“ Fakticky se jednalo o typické evropské „řešení“. Nedělat dost nebo dokonce nic pro odstranění problému, ale za to kolektivisticky přerozdělit jeho následky. Tato příslovečná „evropská solidarita“ fungovala úplně stejně i při vydržování Řecka. Místo toho aby byla země z eurozóny vytěsněna a začala znovu s novou měnou tak se rozdělí náklady jejího vydržování mezi ostatní země. A v případě migrantů? Místo aby již dávno byly neutralizováni pašeráci lidí, tak se migranti rozdělují mezi evropské státy.
Měla by Evropa uzavřít hranice? A je takový krok dnes vůbec možný?
Samozřejmě že Evropa měla zavřít hranice a spíše dříve než později to také udělá. Příliv imigrantů nevyschne sám od sebe. Bude muset být i za pomoci násilí zastaven. To bylo zřejmé od počátku migrační vlny. Ale i zde platí stará moudrost. Politici dělají to co je nutné k řešení problému až tehdy, když není jiné východisko. Minulý týden prohlásila rakouská ministryně vnitra Johanna Mikl-Leitner, že když Německo zavře hranice udělá to Rakousko také a pak nejspíše dojde i k použití násilí.
Někteří vidí přehlasování ČR na půdě EU jako ztrátu národní suverenity, ke kterému předurčila evropské státy Lisabonská smlouva. Souhlasíte s tímto názorem?
Je známo, že evropské smlouvy byly již mnohokrát porušeny nebo nenaplněny. Zajímavé je, že to většinou udělaly silné země. Od slabších členů se naopak očekává v rámci EU jenom jedno - poslušnost. A když se nechovají jak požadováno tak jim je populisticky vyhrožováno odebráním subvencí. V případě subvencí nejde, ale o nějaké milodary, nýbrž o právní nároky členských zemí. Středomořské země dostávaly po desetiletí subvence, aniž by za to musely poskytovat nějakou protihodnotu.
Tedy vzhledem k tomu, že evropské smlouvy byly při různých příležitostech porušovány nevidím důvodu, proč by měly být ony příčinou ztráty suverenity. Jenom si i státy jako je Česká republika musí troufnout říci „ne“. Suverenitu ztrácí země v tu chvíli, kdy její elita nemá dost odvahy říci „ne“ a vypořádat se se všemi s tím spojenými následky. A právě otázku přílivu cizinců a tím i národní identity smí rozhodovat jenom každý národ sám a nikoliv nějaká nadnárodní organizace. Jinak se opravdu nejedná o suverénní národ.
Jak vnímáte postoj české vlády (a politických špiček vůbec), co se imigrační krize týče? Vědí čeští politici, co dělat?
Pokud jde o vnitropolitická a bezpečnostně-politická opatření, tak zatím nevidím důvody k závažnější kritice. Pouze bych doporučil, aby byly české obranné síly co nejrychleji přeorganizovány podle „policejní“ logiky. Tedy na armádu, která zabraňuje nepokojům a je schopná bránit hranice. To jsou úlohy budoucnosti a zároveň i úlohy, které je schopná země jako Česko opravdu realizovat a zajistit si kontrolu svého území. Nepochybuji ani vteřinu o tom, že by zdrcující většina obyvatelstva byla ochotná nést s tím spojené vyšší náklady. Nerozumím proto tomu, proč politici v této otázce nejednají rychleji a rozhodněji.
Pokud jde o chování české vlády v Bruselu, právě v otázkách kvót, tak jsem zklamán, tím spíše, že současnou vládu považuji za lepší než vládu minulou. Zklamán jsem z následujícího důvodu. Zdá se totiž, že ani čtvrt století svobody nestačilo k tomu, aby se česká politika zbavila svého tradičního poddanského syndromu. Nedokáže říci ne, ani v otázkách, které jsou pro národní bezpečnost a identitu klíčové. A to je smutné zjištění.
Podle nařízených kvót bychom měli přijmout až pět tisíc uprchlíků. To samo o sobě není velké číslo. Může se ale stát, že se jejich počet bude geometrickou řadou navyšovat?
Když evropské vlády nezačnou rychle a radikálně dělat to, co je jejich povinnost a sice kontrolovat svoje území a odvracet bezpečnostně-politické hrozby spojené s migrační vlnou již předtím, než lodě pašeráků lidí vyjedou na moře tak je s něčím takovým třeba počítat. Česko a s ním všechny evropské země budou muset jednoho dne říci „ne“ a budou muset tuto výpověď prosadit. To je nemilé, bude se odehrávat za dramatických okolností, ale musí k tomu dojít. Nechápu, že si evropští politici myslí, že v případě migrace je možné si „kupovat“ čas tak jako v případě eurokrize.
Evropané se ve světle imigrační krize radikalizují. Lze podle vás čekat pouliční nepokoje, zvýšenou kriminalitu a vyšší inklinaci k extremistickým stranám a hnutím?
Nejprve je třeba říci, že násilí zanesou do Evropy především migranti sami. Kdo chce důkaz ať si pustí televizní zprávy nebo koukne do novin. A když bude třeba hovořit o radikalizaci západních společností a extremistických činech jejich občanů - a já se obávám, že k tomu dojde - tak se nikdy nesmí zapomenout na příčinu a důsledek.
Napřed evropské vlády nesplnily svojí povinnost a nezabezpečily svoje území. Tajné služby západních zemí upozorňovaly dlouhodobě na riziko migrační vlny a na jaře tohoto roku varovaly, že se stává akutní. Vlády na to však nereagovaly. Když ale politici nedělají včas to co je sice nepohodlné, ale nezbytné, pak se nesmí divit, když nepoznávají svojí vlastní společnost. Vlády si lidé volí proto, aby se postaraly o bezpečnost a rozkvět země. Za to jsou politici odměňováni. K tomu aby šli do politiky je nikdo nenutil. Když nedělají svojí práci dobře a přesto zůstávají ve svých pozicích tak se dostávají do situací jako je eurokrize nebo migrační vlna.
Někteří dokonce mluví o tom, že evropské elity si nezvládnutím imigrační krize pod sebou podřezávají větev, že v jednotlivých zemích uspějí nacionalisticky orientovaní politici. Lze něco takového předpokládat? Mohla by například uprchlická vlna dostat v Česku do vlády dostat populisty typu Tomia Okamury či Martina Konvičky?
Dlouhodobě upozorňuji na to, že když občané vidí, že se elity nestarají o jejich problémy, vznikne politická poptávka. A ta bude nepochybně uspokojena. A pak je celkem zbytečné se ptát, zda se nám ti co jí chtějí uspokojit líbí nebo nelíbí. Kdyby tradiční strany ve Francii respektovaly průměrného občana, tak by Marine Le Pen neměla žádnou šanci. Ale obyčejní lidé, kteří žijí někde na okraji města a ne v nejlepší čtvrti vidí, že není všechno v pořádku, tak jak říká vláda.
Je úsměvné, že si etablované strany a mediální elity, o kterých jsem hovořil v jedné z předchozích odpovědí myslí, že když tyto strany oznámkují jako extrémně pravicové a populistické tak je občané nebudou volit. Zdá se mi naopak, že tyto negativní nálepky fungují jako volební doporučení. „Zlí“ populisti totiž dělají tu nepříjemnou práci, kterou by měly dělat etablované strany. Když k tomu samy nenajdou odvahu tak divím, že se ony diví tomu, že extrémní strany vzniknou a zaznamenají úspěchy. Zatím v Česku takovou hrozbu nevidím. Ale když nebude příliv migrantů do Evropy zastaven tak nelze vyloučit vůbec nic.
Mají reálný základ konspirační teorie, které se šíří internetem, že tato vlna je uměle vyvolána a placena například Spojenými státy?
Jisté je, že Spojené státy nemají zájem na tom, aby se Evropa vyvíjela zvláště úspěšně. To je prostá fyzika moci. Když jsem sám v potížích a USA v potížích jsou tak musím oslabovat své konkurenty. Abychom si rozuměli. Pro mě to není důvod k rozhořčení nebo nějaké nenávisti vůči USA. Jde pouze o prosté zjištění toho jak funguje reálná politika. Američané nemají zájem na harmonickém rozvoji Evropy, ale přesto jsou Evropanům názorově a zájmově bližší než jakákoliv jiná velmoc. Politici, kteří se ucházejí o moc musejí mít schopnosti s tímto dilematem úspěšně pracovat. Když to nedokáží a někteří evropští politici to opravdu nedokáží tak by si měli hledat jinou práci.
Mohla by se pod náporem běženců zřítit Evropská unie?
Migrační krize opět ukazuje, že EU sice vytváří velké množství „celoevropských“ institucí, ale v krizových situacích nefunguje. To se ukázalo třeba u energetické politiky na příkladu strategicky důležitého, ale na neschopnosti EU jednat jako celek selhavšího projektu plynovodu Nabucco. Totéž platí o mismanagementu krize měnové unie. V migrační krizi se ukazuje totéž. Již léta upozorňuji na to, že evropské státy jsou příliš odlišné na to, aby mohly operovat tak jednotně. A stejně tak opakuji to, že EU není samoúčel, nýbrž pouze nástroj, který má členům přinést více užitku než když by jednali samostatně. Když to nedokáže tak ztrácí smysl a je ho třeba zredukovat na tu úroveň, na které je užitečný. A to je pouze společný trh.
Hlavní příčinou tohoto stavu je, že Evropské unii chybí evropský patriotismus, tj. identifikace obyčejných lidí s EU. To se stalo proto, že evropská integrace je od samého počátku pouze projektem elit, které vytvářely celoevropské instituce a normy a arogantně přehlížely, co si myslí a chtějí obyčejní lidé. Elity se na evropské úrovni „sjednotily“ v tom, že se mezi sebou nějak dohodnou. Náklady těchto dohod, vyhovujícím elitám více než národům však nesou obyčejní lidé. A opět lze uvést „řešení“ eurokrize a teď i migrační krize.
Evropské národy se však do celoevropských institucí nezačlenily ani politicky (kdo ještě chodí k evropským volbám?) ani pocitově. A tak elity vytvořily technokratickou institucionální skořápku beze smyslu a bez emoce. Není divu, že ji krize jako třeba ta migrační ohrožují. A je příznačné, že se v krizích národy odvracejí a evropského celku a hledají svojí vlastní cestu.
Právo, 3.10.2015