Modernismus v islámském světě selhal. Vbrzku tam fungující režim západního typu nebude
Proč jsou Blízký východ a islámský svět stálým zdrojem neklidu? Odpověď podává renomovaný historik a orientalista Bernard Lewis v knize Krize islámu: Svatá válka a nesvatý teror. Kniha byla poprvé publikována v roce 2003 a vyšla i česky. Je to útlý svazek, který by si měl přečíst každý.
Osmdesát let ponížení
Základem je kulturní nedorozumění mezi Západem a islámem. Západ, ať už slovy bývalého prezidenta Bushe, nebo slovy současných státníků, neustále zdůrazňuje, že nebojuje proti islámu, nýbrž proti terorismu. Z hlediska Západu nejde o náboženskou válku. Z hlediska islámu však ano. Jeho cílem skutečně je zničit současnou nadvládu západní civilizace a nastolit chalífát.
Když Usáma bin Ládin v projevu z října roku 2001 hovořil o „více než osmdesát let trvajícím ponížení“, američtí a evropští komentátoři tápali, píše Lewis. Dohadovali se, co významného se stalo kolem roku 1920, a nacházeli různé odpovědi.
„Můžeme si však být zcela jisti, že bin Ládinovi muslimští posluchači, ke kterým se obracel, okamžitě pochopili narážku a ocenili její význam. V roce 1918 byl otomanský sultanát, poslední z velkých muslimských impérií, definitivně poražen, jeho hlavní město Istanbul okupováno, jeho panovník zajat, velká část teritoria rozdělena mezi vítězné Brity a Francouze,“ pokračuje profesor Lewis. „Otomanský panovník nebyl pouze sultán, ale také chalífa, hlava sunnitského islámu a poslední z vládnoucí linie, jejíž počátek se datuje ke smrti proroka Mohameda v roce 632.“
Ze západního pohledu bylo 11. září 2001 teroristickým aktem, jehož hlavní inspirátor byl zabit a organizace, která jej uskutečnila, potlačena. Případ uzavřen. Z muslimského hlediska byl tento den začátkem dlouhé a rozsáhlé války proti Západu, na jejímž konci má být znovunastolení chalífátu. Pokud možno na globální bázi.
Muslimský svět chápe historii jinak než Západ, připomíná profesor Lewis. My jsme zvyklí dělat tlusté čáry za minulostí a usmiřovat se. Oni cítí několik století starou událost, jako kdyby se stala před týdnem. Fráze „now it’s history“ (nyní je to historie) se na Západě používá ve smyslu „teď už na tom nezáleží, je to passé, co jsme si, to jsme si“. Pro věřícího muslima je něco takového nepochopitelné: zničení chalífátu západními mocnostmi je pro něho stejně bolestné, jako kdyby šlo o čerstvou věc.
„Během více než třinácti století chalífát prožíval vzestupy a pády, ale vždy existoval jako silný symbol muslimské jednoty, a dokonce identity. Jeho zánik z rukou zahraničních imperialistů a domácích modernistů byl intenzivně vnímán v rámci celého muslimského světa. Vyskytly se polovičaté pokusy různých muslimských monarchů přivlastnit si tento osiřelý titul, ale žádný nenašel masovou podporu. Mnozí muslimové jsou si stále bolestivě vědomi této prázdnoty. Říká se, že Usáma bin Ládin na něj hodlá aspirovat,“ uvádí Bernard Lewis ve své knize, jejíž rukopis vznikal krátce po 11. září 2001.
Dnes víme více. Bin Ládin je mrtev, ale myšlenka chalífátu, kterou oživil, si již získala masovou podporu. Islámský stát je logickým pokračovatelem al-Káidy.
Moderní západní svět tragicky nerozumí islámu. Západ již ve středověku oddělil světskou a církevní moc. V islámu se nic takového nestalo. Světští prezidenti nebo panovníci jsou v očích věřících muslimů jen uzurpátoři. Západ se snaží vysvětlit, že bojuje proti terorismu, nikoli proti islámu. Věřící muslim kroutí hlavou: vždyť to jsou svatí mučedníci, žádní teroristé. A koruna všeho: západní státníci a intelektuálové se snaží tvrdit, že teroristé nejsou skuteční muslimové a že „teror nemá nic společného s islámem“.
Číst Bernarda Lewise se vyplatí
Rozhodovat, kdo je a kdo není muslim, je otázka života a smrti. Na Západě můžete klidně říci, že Kohout podle vás není žádný skutečný křesťan. Nic se vám nestane, Kohout nad tím určitě mávne rukou. Ovšem prohlásit o někom, že není skutečný muslim, je vážná obžaloba, neboť odpadlictví je zločin trestaný smrtí. Takfir (obžalobu z odpadlictví) samozřejmě nemůže provádět nevěřící. Když tedy například prezident Obama nebo monsignore Halík prohlásí, že pachatel atentátu není pravý muslim, „je to, jako kdyby vepř kázal o čistotě“ (autentický výrok jednoho muslimského duchovního z nedávné doby).
Dobrá. Jak je ale možné, že tolik lidí z Blízkého východu věří ideologii z doby raného středověku? Protože modernismus v islámském světě fatálně selhal. „Strany a parlamenty západního stylu téměř neodvratně vedly ke korupci a tyranii. Jediný evropský model, který fungoval, byla diktatura jedné strany. Strana Baas, jejíž odnože vládly v Iráku a Sýrii desítky let, obsahovala nejhorší znaky nacistického a sovětského modelu,“ shrnuje situaci Lewis. V jakékoli dohledné době neexistuje šance nastolit na Blízkém východě fungující režim západního typu.
Škoda že Bush, Obama, Merkelová, Hollande nebo švédský premiér Löfven nikdy nečetli Bernarda Lewise. Lépe by věděli, jak se bránit v této válce civilizací.
Autor je ředitel pro strategii, společnost Partners
LN, 23.9.2015