V roce 2002 napsal Robert Kagan do Policy Review článek o tom, že Američani jsou z Marsu, zatímco Evropané z Venuše. Chtěl tím doložit, že se Evropané snaží postupovat v intencích Kantova eseje o trvalém míru a spoléhat na mezinárodní právo a vyjednávání, zatímco Američani chápou, že žijeme v hobbesovském světě boje každého s každým, v němž obranu a šíření liberálního řádu garantuje vojenská síla a ochota ji použít. Reflektoval rozdílný přístup Evropy a USA ke krizi na Balkáně. Vypadalo to tak, jako kdyby americká rozhodnost ukazovala neschopné Evropě, jak vyřešit balkánskou krizi.
Robert Kagan patří mezi přední neokonzervativní myslitele a měl významný vliv na formování americké zahraniční politiky na začátku éry prezidenta George Bushe, tedy tzv. Bushovy doktríny unilateralismu. Ta zahrnovala použití vojenské síly na šíření amerických hodnot včetně politiky, která měla zajišťovat to, americké globální dominanci nevyroste konkurent.
V tomto kontextu se prosadila nelegální intervence do Iráku a došlo k vypovězení smlouvy omezující stavbu protiraketových systémů. Tím se zásadním způsobem narušila strategická rovnováha s Ruskem. Což spolu s kroky rozšiřování NATO na Ukrajinu a do Gruzie vedlo k tomu, že Rusko začalo postupně chápat NATO jako protivníka.
Podíváme-li se s odstupem na výsledky americké silové politiky, pravděpodobně budeme posuzovat koncept šíření amerických hodnot vojenskou silou podstatně skeptičtěji než kdysi Robert Kagan.
Německo a Francie se od počátku stavěly ostře proti intervenci do Iráku. Spojené státy se nakonec rozhodly ignorovat i partnery v NATO a bez mandátu Rady bezpečnosti OSN intervencí provedly. Důsledky, k nimž intervence vedla, jsou doslova katastrofické: Povedlo se sice velmi jednoduše svrhnout režim Saddáma Husajna. Jenže cílem operace mělo být potlačení teroru. Ve skutečnosti současné studie ukazují, že došlo k naprostému opaku: Válka se stala generátorem terorismu. Rozvrátila stabilitu celého regionu a vedla k mnohonásobnému rozšíření politicky motivovaného terorismu až k Islámskému státu.
Ukázalo se, že sázka na sílu, která vypadala tak lákavě jako rychlé řešení mezinárodních konfliktů namísto neustálých jednání Evropanů, byla falešným řešením, a nejenže problémy nevyřešila, ale dokonce je znásobila.
Teď se podobná situace reprodukuje okolo konfliktu na Ukrajině. Opět se Francie s Německem postavily při řešení konfliktu na stranu hledání politického řešení. Kancléřka Merkelová je přesvědčena, že se vojenskou akcí konflikt vyřešit nedá. Na bezpečnostní konferenci v Mnichově prohlásila, že si nedovede představit, jak by musela být Ukrajina vyzbrojena, aby Putin začal mít obavy, že vojensky prohraje.
Její herní strategie je jasná, bezpečnost v Evropě musí zahrnovat Rusko, není možná bez Ruska, natož proti Rusku.
Strategie senátora McCaina, který její politiku označil za „bláznovství“, je nepochybně jiná. On chce především oslabit Rusko, protože sdílí cíle Bushovy strategie o americké globální dominanci. Proto podporuje vehementně dodávky zbraní na Ukrajinu.
USA už cvičí ukrajinskou armádu. Zatím se jednotky pravidelné ruské armády na Ukrajině neangažují, jenom jednotlivci. McCain chce, aby začalo umírat tolik Rusů, aby Putin musel válku domácímu obyvatelstvu přiznat. Jinými slovy chce podstatné zostření konfliktu a klasickou proxy válku. USA budou válčit s Ruskem prostřednictvím Ukrajinců na obou stranách.
Co to bude znamenat? Ještě větší rozvrat Ukrajiny, utečence, o které se bude muset starat buď Rusko, nebo Evropská unie. Do budoucnosti to zatíží jednoho, nebo druhého. McCain kvůli tomu plakat nebude.
Poznamenejme na závěr, že McCainova strategie je mimořádně riskantní. Současné hrátky pilotů stíhaček Ruska a NATO nad Baltem mohou skončit střetem, popř. chybným odpálením rakety na cíl v Rusku nebo v některé zemi NATO.
Co bude dál? Nálada v mnoha zemích se nebezpečně blíží náladě před 1. světovou válkou. Americké veřejné mínění, stále zamořené neokonzervativním triumfalismem nad údajnou výhrou ve studené válce, tlačí prezidenta do siláckých výroků na adresu Ruska.
Evropa je v mimořádně složité situaci. Rozpoutat válku je mnohem jednodušší než udržet mír. Zatím se drží. Jak dlouho?
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus