USA: Potřeba salutovat odvážlivcům
Už několikrát jsem dostal otázku, proč tak často se zmiňuji o Thomasu Sowellovi, černošském ekonomovi v kalifornském Hoover Institutu, cituji tohoto velepilného a zejména kurážného autora víc než dvaceti knih, z nichž prozatím poslední je Intellectuals and Race z roku 2013. Přišel na svět v jižanském státě v tomtéž dávném roce 1930 jako já, rovněž takový již geront. Z prostředí chudobného, jako osmiletý se s matkou stěhuje do newyorského Harlemu, živí se všelijak, během korejské války narukoval k námořní pěchotě, měl potíže zvládnout povinnou školní docházku, jenže pak zazářil, se znamenitými zastávkami s jmény Harvard, Columbia, a vrcholil doktorátem na univerzitě v Chicagu v prostředí Miltona Friedmana, laureáta s Nobelovým oceněním.
V textu A Living Lie (ˇŹijící lež“) začíná větou, že zatímco Hillary Clintonová lže, Barack Obama je sám o sobě velkou lží, což letos 2014 tento pan prezident, původním zaměřením cosi jménem „community organizer“, mnohonásobně potvrdil. Citoval jsem Sowellovu zmínku o proměnlivosti hodnot - samozřejmě že k horšímu: požadavek hodnotit slova a činy podle jednotného, totožného standardu se před šedesáti lety považovalo za radikalismus, před třiceti lety jako cosi liberálního, kdežto v dnešní době jako důkaz rasismu. V jiné své stati (A Poignant Anniversary, 27.8.2013) Sowell své sdělení zpřesňuje: „Mnozí - ne-li všichni - kdo oslavují I have a dream projev, v této době prosazují přesně opačné přednosti a hodnocení, zejména s důrazem na důležitost barvy pokožky.“
V mé knížce „Mouchy naší doby“, která má vyjít v Praze snad už teď někdy v lednu, mám kapitolku s názvem „Nárok na vlastní názor, ne však na vlastní fakta“, s odvoláním na slova Daniela Patricka Moynihana, již nežijícího legendárního senátora, Demokrata. S jeho jménem Sowell rovněž začíná svůj text „Opinions Versus Facts“ (Townhall.com, 2.122014), a to v souvislosti s incidentem ve Fergusonu, předměstí St.Louis, stát Missouri. Tam černošský mladík Michael Brown, médii charakterizován jako gentle (“mírný, jemný, lahodný, laskavý, mírumilovný“) giant o váze 285 liber, čili skoro jeden a půl metráku, v obchodě, bezpečnostní kamerou zaznamenáno, jak ukradl zboží a nijak šetrně zareagoval vůči zaměstnanci, který mu v lupu mínil zabránit.
Eric Holder, Attorney General, takto vysoký vládní činitel Obamova týmu, velice nelibě zareagoval na zveřejnění takového video důkazu. Dle Holdera tato nezpochybnitelná pravda bylo cosi urážlivého.
Tři odborníci - jeden z nich reprezentující rodiče Michaela Browna - měli příležitost se seznámit s fakty, včetně pitevního nálezu, jeho DNA otisku na dveřích policejního vozidla, na policejní zbrani, jíž se pokusil zmocnit, k tomu i fotografie policistova oteklého obličeje s podlitinami, a stopy krve střeleného útočníka. Naštěstí porota (grand juiry) měla možnost posoudit fatální střet na základě faktů a nikoliv vzájemně se popírajících tvrzení falešných svědků.
Následovalo vzbouření, loupení, žhářství, řada vyrabovaných obchodů lehla popelem., což mnohá média prezentovala jako pochopitelnou reakci rozhořčeného davu, ač jeho oběťmi se staly osoby na příčinách střetnutí s policií se nijak podílející. Sowellova závěrečná otázka: komu zejména bylo všechno to násilí ve Fergusonu k prospěchu, na což on odpovídá, že nejvíc vydělali politicky rasisticky motivovaní demagogové.
- - -
Thomas Sowell
Emailem jsem získal sérii Sowellových výroků, spolu s jeho sličným portrétem a též postřehnutelným vlivem chicagského, Nobelovým laureátstvím oceněného mentora:
„Socialismus je v podstatě záznamem křiklavého neúspěchu, selhání, které pouze intelektuál dovede ignorovat nebo nevnímat.“
Tuto skutečnost vhodně doplňuje povzdych: „Je obtížné si představit hloupější či víc nebezpečnější způsob rozhodování, než něco takového nechat na lidech, kteří nebudou odpovědni za důsledky svých omylů.“
Sowell neváhá s přiznáním: „Nikdy jsem nepochopil, proč se za ´greed´ (lakota, hrabivost) pokládá snaha ponechat si vlastní vydělané peníze, zatímco se za greed nepokládá snaha zmocnit se peněz někoho jiného.“
Před zhruba dvaceti lety většinu amerických sdělovacích prostředků posedly obavy, že zemi ohrožuje hlad. Například Dan Rather, významná televizní persona kolosu CBS, ve večerních zprávách děsil své diváky, že každé sedmé americké dítě uléhá ke spánku s prázdným žaludkem. Totéž posléze zdůrazňoval sličný senátor John Edwards, ve volbách kandidující na ůřad viceprezidenta. V téže době též došlo ke zveřejnění výsledků pečlivého vědeckého bádání, že ženy v nejnižší příjmové kategorii dosahují nejvyšší, mnohdy až zastrašující nadváhy. (Ivan Sviták, v době bažení po socialismu s lidskou tváří filozof zvlášť podvratný, ve zdejším exilu mi zdůrazňoval, že přemnohé americké zadnice gigantických dimenzí „to nejsou prdele, ale instituce!“)
Sowellův komentář, adresovaný kulinárním expertům, velebícím nádhery počínání ve vlastní kuchyni, s dosahováním až bezbřehé satisfakce: „Není mi zvláštním potěšením si obouvat boty. Nicméně tak činím, poněvadž tomu dávám přednost, než abych se pohyboval jako bosák. Stejně tomu tak při pomyšlení sednout k volantu a jezdit.“
Razantněji komentuje arogantní blahosklonnost státu v roli chůvy - onen nanny state - dychtící, usurpující samozřejmostí každého z nás občanů, byrokratický moloch snažící se angažovat na promotion of a debilitating dependency.
Sowellův uvedený příklad o výkonech tzv. overseas Chinese - Číňanů, kteří emigrovali do zámoří: V roce 1974 v počtu 57 milionů již byli schopni vytvořit bohatství, tolik hodnot, jako miliarda v rodné zemi setrvavších spoluobčanů. Svůj úspěch jen zřídkakdy docílili spoléháním na stát, ale soustředili se na vytváření human capital - zručnost, talent, znalost, sebedisciplina čili to vše vyjádřeno jedním slovem o čtyřech písmenech, nezačínajících s F, ale W: WORK, PRÁCE, což ovšem není součástí levicového programu. Ten zdůrazňuje, prosazuje závist, pocity rozhořčení, domáhání se redistribution, jménem „fairness“ - právo brát od těch, kteří se přičinili.
Oliver Wendell Holmes, někdejší slovutný myslitel - soudce Nejvyššího soudu, tvrdil, že fráze je náhražkou myšlení. Například zaostávání politicky preferovaných černochů vysvětlováno jako legacy (“odkaz, dědictví“) doby otrokářské.
Tak pravidelně činí Nicholas Kristof, vlivný komentátor New York Times, se zdůrazněním, že černoši vydělávají podstatně míň než běloši. Jenže stejně tak tomu je v disproporci mezi Portorikánci a Američany japonského původu. Mezi Hispánci mexickými a kubánskými. Stejně tomu tak s grandiozním mýtem o pokroku, zásluhou Great Society L.B.Johnsona. Jenže daleko víc pokroku bylo dosaženo před Johnsonovými reformami.
Takové řešení jen velmi zřídka pomohlo nemajetným uniknout chudobě. Ovšem značně pomohlo levicovým politickým silám získat víc moci k vlastnímu prospěchu.
- - -
Pokud je mi známo - není toho příliš mnoho -, nikomu se nepodařilo přimět Sowella, aby svůj talent využil v praktické aktivní politice. Taková alternativa víc vyhovuje jinému pozoruhodnému černochovi, jemuž bych milerád dal svůj hlas v příštích prezidentských volbách. Dojde k nim v roce 2016 a prozatím v průzkumu na Republikánské straně, na druhém místě v popularitě, hned za Mitt Romneym, je dr. Benjamin S. Carson, ročník 1951. Jeho rodiče pochází z jižanské Georgie, bývalého otrokářského státu, ale on se narodil v severním státě Michiganu, v nyní rekordně zbídačelé metropoli Detroitu, někdejším světovém centru automobilového průmyslu. Jeho matka dosáhla vzdělání třetí třídy základní školy, vdala se už jako třináctiletá, otec byl kazatelem v církvi Adventistů Sedmého dne, synovi bylo osm roků, když rodiče se rozvedli. Rozhodně nevyrůstal v luxusu, student původně mizerný, ale došlo k pozoruhodnému procitnutí, absolvoval univerzitu Yale (psychology), poté úspěšná studia na neméně prestižní lékařské fakultě University of Michigan. Od původní orientace na psychiatrii přešel k oboru neurochirurgie na John Hopkins v Baltimore, a ve věku 32 roků se stal Director of Pediatric Neuro-Surgery. V roce 1987 se tuze zapsal do análů lékařské historie, když s početným týmem chirurgů, v operaci trvající 22 hodin, se podařilo separovat siamská dvojčata, jejich srostlé hlavičky.
Dosud jsem nepostřehl náznak jeho náklonosti, natož obdivu vůči vbrzku končícímu nájemníkovi Bílého domu. O Obamově tuze problematické, mnohými nepravdami doprovázené reformě, oné Obamacare, se vyjádřil, že to především není iniciativa týkající se zdravotní péče, ale nástroj, jak zmohutnit kontrolu státu nad jeho obyvatelstvem, jakož i redistribuci jmění těch, kteří se o ně zasloužili, a dát je živlům neproduktivním.
KONEC
Neoficiální stránky Oty Ulče