Artur Mas se sice probudil do listopadově deštivého, a ještě k tomu pondělního rána, k podzimně depresivní náladě měl však předseda katalánské vlády jen pramálo důvodů. Spíše naopak.
Výsledek nedělního konzultativního hlasování o nezávislosti Katalánska na Španělsku mu přihrál slušnou kartu pro budoucí vyjednávání s Madridem. A především upevnil jeho vlastní pozici v nejbohatší španělské autonomii, kde v uplynulé době výrazně posílily radikální separatistické strany a kde se o něm pomalu začalo hovořit jako o „politické mrtvole“. V jistém smyslu totiž splnil to, co loni Kataláncům slíbil – že uspořádá referendum.
To se nakonec nestalo, jelikož španělský ústavní soud lidové hlasování dočasně pozastavil, aby prověřil jeho legálnost. Přesto v neděli přišly více než dva miliony Katalánců k hlasovacím urnám. Lidé hlasovali v neoficiální „konzultaci“, v jistém smyslu širším průzkumu veřejného mínění, jejž pořádaly občanské společnosti, a lístky házeli do obyčejných krabic z bílého kartonu. I tak jich ale přišlo 2 250 000. Přes 80 procent z nich hlasovalo pro nezávislost, byť někteří přiznávali, že „radikálnější“ postoj volí právě kvůli tomu, že hlasují „jen tak“. Chtěli totiž poslat zprávu Madridu. Lidová strana s premiérem Marianem Rajoyem mnohé rozhořčila svým vytrvalým odmítáním referenda, které bezmála na rok odsunulo na druhou kolej jakékoli jiné vyjednávání mezi Barcelonou a Madridem.
Oběť své paralýzy?
Premiér Rajoy a jeho strana se dostali do nepříjemné pozice. Vyhlášení regionálního referenda je podle španělské ústavy z roku 1978 vskutku nelegální, jenže pouhá negace bez návrhů či kompromisů jen posiluje tlak na osamostatnění regionu. Rajoy se stal obětí své paralýzy, uvedl list La Vanguardia. Monotónní opakování slova „ne“ zkrátka podle kritiků nefunguje a Rajoy by měl změnit rétoriku. Na druhou stranu obavy vládní strany nejsou liché. Je nasnadě, že Madrid nechce přijít o solventní Katalánsko, které přináší do státní kasy značný podíl.
Takové uvolnění by navíc mohlo vyvolat separatistické touhy i v jiných autonomiích, třeba v Baskicku. A premiér Rajoy rozhodně nechce být tím, kdo bude jednou v učebnicích označován jako premiér, za jehož vlády se začalo jednotné Španělsko tříštit. Ostatně mnoho Katalánců si odtržení také nepřeje. Nevěří, že by v dnešní době jejich nový malý, sedmimilionový stát dokázal konkurovat ostatním. Mnozí se proto ani hlasování nezúčastnili (konzultací se mohlo zúčastnit přes pět milionů Katalánců starších 16 let).
Jenže co s tím? Začne nové kolo jednání. Mas uvedl, že premiérovi pošle dopis s žádostí o nová jednání. Rajoy už v sobotu na sjezdu své strany také řekl, že po neděli, až Mas „přijde k rozumu“, mohou začít znovu jednat. Jak budou rozhovory vypadat, chce Mas ozřejmit do dvou týdnů. Včera však prohlásil, že pokud Rajoy do dvou týdnů neusedne k jednacímu stolu, katalánská vláda vyhlásí předčasné volby, jejichž jediným programovým bodem bude referendum.
Nejsilnější opoziční socialistické strany PSOE a PSC společně oznámily, že hodlají prosadit změnu ústavy, tak aby se hlasování mohlo uskutečnit. Svou roli v jejich prohlášení jistě hrají i nadcházející komunální volby. Španělé budou své místní zastupitele volit příští rok v květnu. A dosud nejmocnější strany – lidovci a socialisté – ztrácejí voliče, už kvůli obrovským korupčním skandálům, jež vyšly najevo v uplynulých měsících. Španělsko čeká unavující politická zima. Labutí píseň se totiž nechce zpívat nikomu.
LN, 11.11.2014