Začněme rušením sankcí
Parlamentní volby na Ukrajině skončily vítězstvím neextrémních politických sil. Bude teď naprosto nezbytné, aby v ukrajinské politice nezačal tradiční boj každého s každým a především aby nezbytné reformy a řešení hlubokého vnitřního rozdělení země nevedly k dalšímu Majdanu.
To by pro celou zemi znamenalo definitivní katastrofu a beznaděj. Země je na prahu ekonomického rozvratu, na jejím východě se pořád bojuje.
Řešením je všestranná zahraniční hospodářská pomoc, zastavení bojů, všeobecná amnestie pro všechny strany konfliktu a federalizace s rozsáhlou autonomií pro východní oblasti.
Současné uklidnění situace je blahodárné. Nemělo by nám však bránit v položení otázky, co pozitivního přinesl Majdan typickému Ukrajinci ze střední třídy, učitelce ze Lvova, inženýrovi z Kyjeva nebo úředníkovi z Charkova? Přinesl alespoň naději na lepší zítřek? Obávám se, že zatím nikoliv.
Při sledování situace ve východní Evropě by stranou pozornosti neměla zůstat pozitivní stabilizační role Běloruska. Země na hranici s Ukrajinou a Ruskem, ale také se třemi členskými zeměmi Severoatlantické aliance, která provádí, pro mnohého překvapivě, samostatnou a sebevědomou zahraniční politiku.
Je férové konstatovat, že Minsk dnes představuje pilíř stability v regionu a jedinou neunijní postsovětskou evropskou republiku, která nevnáší napětí do mezinárodních vztahů. Tato role by měla být výrazně oceněna omezením či přímo zrušením sankcí, což neznamená rezignovat na dialog o lidských právech.
Situace ve východní Evropě vyžaduje aktivní řešení vedoucí ke stabilitě. Tak jako pád železné opony a nástup svobody do střední a středovýchodní Evropy byl podmíněn dialogem Západu s Gorbačovem, stabilizace tohoto regionu jeho členstvím v NATO a EU, a dialogem Západu s Jelcinem, bude nyní nezbytný, ať se to někomu líbí, nebo ne, ke stabilitě východní Evropy dialog s prezidentem Putinem. A to bez sankcí. Na základě partnerství, které se rozhodně neslučuje s pozicí mentora.
Znamená to také ze strany Západu nelhat zemím, jako je Ukrajina a Gruzie. Nedávat jim nerealistické sliby o členství v Severoatlantické alianci a Evropské unii, které nebudeme ochotni v reálné době naplnit, ale spíše se zaměřit na ekonomický rozvoj těchto zemí a jejich vnitřní stabilitu. Rusko je strategickým partnerem Západu. Je politicky krátkozraké tvrdit, že při pohledu na mapu je obrovská destabilizace severní Afriky, Blízkého a Středního východu daleko. Chamberlainovi se na konci třicátých let zdály nacistické tanky také daleko. Na jaře roku 1940 však již jejich pásy omývaly vlny kanálu La Manche.
MfD, 5.11.2014
Autor je expremiér ČR