SVĚT: Bezmoc mocných 1

Pokud jste přečetli ten titulek jako „Moc bezmocných“, nic se neděje. To se i mně občas stává, když oči běží tak rychle, že mozek si text interpretuje podle zažité šablony. Havlův světově známý text popisuje určitou realitu světa, kdy takzvaně bezmocní mohou téměř vše.

Mne však shora uvedený titulek o „bezmoci mocných“ napadl po skončení konference: „Current Trends and Future of Global Jihad: Why Should We Fight the Islamic State?“ pořádané Centrem transatlantických vztahů na CEVRO Institutu Praha.

CEVRO Institut, který je jak myšlenkovým think-tankem, tak vysokou školou, která pořádá podobné konference, panelové diskuze a podobně na různé závažné otázky. A džihád je rozhodně problém, který je nejen obecně závažný, ale týká se nás všech.

Na začátku mne však překvapila zajímavá skutečnost. Přestože se konference odehrávala v angličtině se zajištěným překladem, drtivá většina účastníků, a to včetně mladých lidí od cca 20 a do 40 let, poslouchala a diskutovala v angličtině. Přitom téma „Aktuální trendy a budoucnost globálního džihádu: Proč bychom měli bojovat s islámským státem“ rozhodně překračuje rozsahem a slovní zásobou běžnou anglickou konversaci.

Konference navazovala na nedávno proběhlou panelovou diskuzi “The Future of Kurdistan“, která byla součástí 18. konference Forum 2000.

Můj následující text však není nějakým závěrem uvedených setkání, ale mým osobním souhrnem, tak, jak jsem si získané informace zařadil do souvislostí já sám. Přednášející i pořadatelé byli jen inspirací větší úvahy, která následuje.

Po krátkém zahájení konference „Current Trends and Future of Global Jihad“ vystoupil s projevem na téma “Shifting Regional Alliances and Strategic Impact of the Battle Against ISIS“ dr. Ely Karmon, z „International Institute for Counter-Terrorism“ (ICT), Izrael.

Následovalo vystoupení a názvem “Dynamics on the Syrian and Iraqi Battlefield“, které přednesl dr. Jonathan Spyer z „Global Research in International Affairs Center in Herzliya“, Israel.

Zásadními otázkami pak bylo: Kde se vzal najednou „Islámský stát“ (ISIS), kdo jej platí a podporuje, kdo je proti němu a jakto, že opět (po 11. září 2001) selhaly západní tajné služby.

Nejprve vysvětlení, které oba odborníci na islámský terorismus poskytli k otázce selhání západních služeb. Ty prostě nemají na místě dost spolupracovníků. Oproti třeba Izraeli, který dokáže získávat informace prakticky odevšud. V duchu jsem se otázal, proč je nepředávají USA, a odpovědí je, že Obamova administrativa se chová k Izraeli odtažitě, preferuje „pochopení pro islamisty“, ať jsou jakýkoliv. Dnešní USA nemá žádný program ve střetu s násilným islámem, když jejich naivní pseudointelektuální levičácký postoj „vstřícnosti“ a „restartu“ naprosto zklamal. A Izrael si prostě nemůže dovolit žádnou chybu. Jak zněl nedávný titulek v jedněch anglických novinách:

Nepotřebujete nepřítele, když máte takovéhoto „přítele“.

Obamova zásadní a „nezapomenutelná“ přednáška na káhirské universitě o jeho pohledu na Blízký východ byla spíše podporou pro fanatické islamisty. Jak napsala v Týdnu.cz E. Pešková: „Obama sklidil ´dlouhé ovace´ za tvrzení, že Spojené státy jsou postavené na ideálu rovnosti lidí a nebojují proti islámu, ale proti teroristům.“

“Kouzlu jeho řeči,“ jak píše autorka, „určitě podlehli mnozí z miliardy muslimů, jimž byla určena.“ Nemyslím si to. Spíše se přesvědčili o tom, že Obama, jako pozdní květ multikulti ideologie nechá obyčejné muslimy ve spárech nejstrašnějších teroristů a fanatiků. Tak, jako třeba postupuje Velká Británie, Francie a Německo, když se chová zbaběle a servilně vůči nejfanatističtějším džihádistům vládnoucím v místních mešitách. Pravdu však autorka má když říká: „Zcela jistě jí (kouzlu Obamovy řeči) naopak nepodlehli extremisté ……, kteří o usmíření nestojí: na rovnost svornost, bratrství kašlou stejně zvysoka jako na lidskou důstojnost.“

Dá se říci, že to byla od paní Peškové prorocká slova. Ovšem do Bílého domu jaksi nezalétla.

Základem spouštěčem problému bylo podle mnoha přednášejících na takovýchto setkáních tzv. „syrské jaro“. Kde Západ (ale podle mne i Izrael) preferoval poražení místního diktátora, který část své moci opíral o Hammás, Hizballáh a plutokratický Írán.

Podle mého osobního mínění však vše začalo ještě dříve. To když někdo začal hrát se světovou veřejností a hlavně s mladými frustrovanými lidmi hru „na spravedlnost a vysoké ideály“. Což probíhalo nejdřív jako „Occupy Wall Street“, později se přelilo do Madridu, pak přišla na řadu severní Afrika, Egypt a Sýrie.

Jenže se to nějak vymklo z ruky. Islámské státy a jejich základní síly, tedy sunnité a šíité najednou mají v ruce technické nástroje a naučili se je dokonale využívat - my sami jsme je k tomu vyškolili. Internetové spojení, diskusní fóra jako Facebook, YouTube... Oproti neustálému tvrzení našich pseudointelektuálů o tom, že terorismus vzniká z bídy a zoufalství pokořených muslimů, ukázalo se rozborem jak dopadených „bojovníků“, tak řidících význačných džihádistů, ale i používaných mediálních technologií, že tito noví teroristé rozhodně nepatří do vrstvy nevzdělaných chudáků. Džihád a dnes ISIL má přistup k desetitisícům vzdělaných a technicky a odborně vyškolených „bojovníkům“ na evropských a amerických universitách.. A to etnicky pocházejících jak z muslimských států, tak také z tzv. bílých občanů Unie a Severní Ameriky.

Jak se ukázalo, je tedy potřeba počítat s tím, že ISIL je síla dobře organizovaná, mediálně moderní, finančně zajištěná -a mající k dispozici miliardové příjmy.

Zatímco západní media a politici soustředili poněkud pošetile svojí nenávist na syrského presidenta Asáda, vykreslili jej jako druhého Hitlera či Pol Pota a záměrně potlačovali informace o skutečných silách, které v tomto prostoru zápasí, objevil se „šejtán“. V islámu ďábel, zlý duch, vůdce džinů. Podle muslimských představ má každý člověk svého anděla, který ho vede k dobrým skutkům, a svého šejtána, který ho nabádá ke špatným a zlým činům.

A čím více z křesťanství vyšlí západní politici a mediální síly vykřikovali o potřebě zničit Asáda coby „šejtána“, tím více skutečný šejtán, to zlé v lidech islámu, získávalo vládu.

Ostatně, všimněte si, že většina obětí dnešního džihádistického islámu jsou jiní muslimové, o křesťanech se jen víc mluví. Islám o tom zná tento text:

„Neříkej: ´Ať šejtán zhyne.´“ Abú l-Melíh vyprávěl, že jistý muž řekl: Jel jsem za Božím Poslem a jeho mula klopýtla. Řekl jsem: „Ať zhyne šejtán!“ Posel Boží však opáčil: „Neříkej ´ať šejtán zhyne´, protože když to řekneš, nabubří tak, že bude jako dům a řekne: ´Při mé síle…´ Raději řekni: ´Ve jménu Alláha, protože když to řekneš, šejtán se scvrkne, až bude maličký jako moucha.´“

Vztahy mezi muslimy jsou zásadně dány osou sunnité – šíité, ale to je jen základní hrubé dělení. Háfiz Asád je členem sekty Alávitů, kteří jsou sektou přináležející v zásadě k šíitům, ale politicky odlišnou. Navíc se stále zapomíná, že Asád byl a je stále sekulárním vládcem, jedním z posledních v této oblasti. Proti němu povstali jakoby „demokratické síly“, ve skutečnosti směs různých nespokojenců, islámských fanatiků a mládeže okouzlené vidinou „arabského jara“ a s nimi také značná část sunnitských kmenů. Spojencem Asáda je šíitský Írán a šíitský Hizballáh. Rychle tedy mezi silami „arabského jara“ v Sýrii převládla fanatická ideologie.

Původní průběh povstání pak rychle ukázal, že takzvaná Syrská osvobozenecká armáda, podporovaná Západem a také Tureckem, je pouze chimérický svazek bez velkého významu. Občanská válka, v které doposud padlo více než 200 000 lidí, prakticky zlikvidovala Sýrii jako stát. Asádova vojska ovládala část východu země a pobřeží, tzv. povstalci ovládali zpočátku střední a západní část bývalé Sýrie, Kurdové pak sever země.

občanská válka v Sýrii

V téže době se začal rozpadat Irák. Aniž by Západ na to jakkoli účinně reagoval, s odchodem spojeneckých vojsk a vojáků USA v Iráku převládli šíité. Sunnité byli nejen odstaveni od politiky, ale vystaveni strašlivému teroru atentátů a hromadných vražd prováděných například akumulačními vrtačkami vyvrtáváním otvorů do hlav a mozků. Sunnité naopak toto násilí okamžitě začali páchat na šíitech. Tyto strašlivé hrůzy pak sunitská ISIS po vstupu do Iráku ještě vystupňovala na všech šíitech, dalších muslimských sektách a jiných náboženstvích (křesťané, židé atd.).

Máte-li sílu, podívejte se na to, co se tam děje a jak se chová ISIS k obyvatelům (mimochodem, pozdravuji tímto zastánkyni islamistů paní Šabatovou a všechny ty hlasatele mírumilovného islámu). Kdybyste náhodou chtěli ještě nějaké obrázky hrůz islamistů z ISIS, stačí na Googlu do vyhledávače obrázků napsat ISIS.

Naše evropské televize ani noviny tyto obrázky neuveřejňují asi proto, aby zbytečně „nerozrušily“ bílé občany dříve, než na ně dopadne tvrdá ruka Alláha.

Západ a USA naprosto nezvládly svoji úlohu ani v Sýrii ani v Iráku, je však potřeba dodat, že postupy, které volí a umožňuje dnešní západní demokracie, asi nebyla vůbec zvládnutelná.

Dalším hráčem v oblasti jsou Kurdové, velký národ bez vlastního státu. Pešmergové, vojáci Kurdů, jsou vlastně vojáci PKK, takzvané Strany kurdských pracujících, levicové marxistické strany. Pro napojení na obchod s narkotiky byla PKK prohlášena Spojenými státy za teroristickou organizaci, spíše však tak bylo učiněno na nátlak Turecka, na jehož území PKK organizuje již desetiletí atentáty a přepady s tisíci obětí.

Kurdové mají v Iráku vlastní autonomii, vlastně svůj stát, a již desetiletí bojují proti Turecku. Oblast na severu Iráku držená Kurdy je dnes pod tlakem ISIS.

Aby to nebylo tak jednoduché, své velké politické zájmy má v oblasti také Saúdská Arábie, teokratický sunnitský stát, který má jako hlavní ideu wahábismus. Ten je velice podobný ideologii sunnitského pseudostátu vytvořeného ISIS. Ostatně dnešní ISIS se rozkládá na území bývalých, jakoby demokratických sunnitských „povstalců“ podporovaných Západem proti Asádovi. ISIS zavádí do škol například wahabistické učebnice ze Saúdské Arábie, zatímco oficiálně jsou Saúdové spojenci USA a sdružení bojujícího proti hrdlořezům z ISIS. Na druhé straně je Saúdská Arábie desetiletí význačným donátorem všech teroristů, ačkoli si oficiálně letos v létě zákonem zakázala takovouto podporu jim poskytovat.

Významným hráčem v boji ideologií a rozšiřování bojovného islámu má Katar. Mimořádně bohatý ropný stát stojí za mediální podporou rozšiřování nekonservativnější muslimské ideologie. Například u nás na něj byli napojení „aktivisté„, tedy spíše aktivistky, které ve spolupráci s minulým velvyslancem USA a přítelem Obamy chtěly zavádět výuku islámu do našich škol. Ostatně po světě mimořádně populární, zvláště mezi muslimy a multikulturalisty, televizní stanice Al Džazíra (Al-Jazeera) má sídlo v Kataru a je typické, že například Egypt, bojující proti Muslimskému bratrstvu, které Al Džazíra silně mediálně podporovala, její vysílání na svém území zakázal. Pro naše multi-kulti novináře jsou naopak Al Džazíra a britský marxistický a multikulti The Guardian přímo pramenem vědění…

Mezitím v době, kdy západní politici a proklínali Asáda a odsuzování ruského postoje, se za hlubokého nezájmu týchž politiků a medií připravovala jedna z největších změn na politické geografické mapě světa. ISIS potichu, za podpory wahhábistů a dalších donátorů konzervativního islámu, vyhlásilo za svůj cíl vytvoření chalífátu. V Evropě se většinou ukazuje jen výstřižek z tohoto plánu zahrnující Evropu, s tím se však jeho tvůrci nemíní spokojit. Cílem je také Indie a okolní státy.

ISIL

Turecko, donedávna spojenec USA v NATO, veřejně/neveřejně vyhlásilo pod vedením navenek umírněného islamisty Erdogana jako svoji novou ideologii pokus o obnovení Osmanské říše od Istanbulu přes Sýrii až po Jeruzalém - nejprve přibližně v hranicích roku 1914. Turecko tak může za mlčení Západu záměrně destabilizovat Sýrii, protože bez něj není Západ v této oblasti již vůbec schopen cokoli podniknout. Erdogan se také snaží vystrnadit Egypt z čela muslimských států pro jeho údajné „bratření“ se „sionisty“.

Otomanská říše

Obama stáhl vojáky z Iráku, který se pod útokem ISIL prakticky rozpadl, a dnes, na konci roku 2014, odcházejí USA i z Afghánistánu. Obamova administrativa veřejně odmítá jakkoli zasahovat do sebevětších masakrů v islámském světě, Írán pokračuje v přípravě výroby nukleární zbraně a multikulturalisté Evropy a USA se ve spojené frontě snaží co nejvíce politicky a ekonomicky poškodit Izrael.

Irák

Rusko, údajně jako reakci na pokus vybudovat na Krymu námořní základnu USA, tento poloostrov obsazuje. Egyptská armáda na druhé straně dokončila převrat proti fanatickým islamistům a vede s nimi válku za halasného nesouhlasného pokřiku všech multikulti sil (podobně jako před lety Alžírsko). Dá se říci, že převrat v Egyptě je i protiobamovský převrat a Egypt pod tlakem teroristů na svém území uzavírá praktickou dohodu s Izraelem. Společně bojují proti Hammásu, Hizballáhu a islámským fanatikům v Gaze a na Sinaji.

NATO se naopak dále odzbrojuje, snižuje stav armád a likviduje zásoby munice. Na příkladu jakoby zásahu v Lýbii a „nezásahu“ na Krymu a na východní Ukrajině je jasné, že je to bezzubý, jak se dříve říkalo, papírový tygr.

Islámští teroristé se cítí být mimo Evropu beztrestní. Evropa se děsí militantů, které vychovala ve svých zemích na základě ideologie multikulturalismu jak z potomků přistěhovalců, tak z konvertitů. Sever Afriky je v sevření muslimských fanatiků, části některých států či celé státy jsou pod jejich vlivem - Somálsko, Mali, Nigérie a další.

Evropa místo toho řeší snížení emisí do roku 2040, to, zda má správný počet žen zajištěn teplá místa ve vedení firem, bojuje proti nikotinismu a usilovně předstírá, že „mílovými kroky“ pokračujeme kupředu k šťastné budoucnosti.

Pokračování