Mnozí si mohou myslet, že se nás v Čechách následující text netýká. To je omyl. Momentálně zachraňuje Evropská unie, kromě Ukrajiny, ještě Jezídy a Kurdy. Domnívat se, že zůstaneme nepostiženi - když dobře, tak jen finančně -, je značně optimistické.
V úvodu nělkolik faktů:
1. Dvě hlavní větve muslimského náboženství, sunnité a šíité, se navzájem potírají už třináct století a nehodlají - jenom proto, že my si to přejeme - s tím přestat.
2. Křesťané v Evropě jsou stejně nejednotní jako mohamedáni na Blízkém východě. Na Blízkém východě se napřed jedná a pak rozvažuje, na Západě se napřed hlasuje. Z toho vyplývá, že jsme vždy o krok pozadu.
3. Křesťanská Evropa je přibližně stejně velká jako islámský Blízký východ. Kde je potom záruka, že na tak rozsáhlém, tisíce kilometrů od nás vzdáleném území dosáhnem toho, co bychom si přáli?
4. O peníze jde až v první řadě.
Věnujme se poslednímu bodu. Zisk a ztráty je nutno přesně kalkulovat. Na území, které dnes ovládají IS teroristé, je jediným relevantním bodem Mosul se svými ropnými prameny. Ostatní území neskýtá, ani výhledově, naději na nějaký zisk.
Zmíněná oblast leží mimo Evropu a je a byla vždy převážně arabská, íránská, turecká nebo paštúnsko-uzbecko-tádžická. Stručně: jsme tam dokonalí cizinci, nemáme tam co dělat. V dané oblasti někoho zachraňovat hraničí s naprostým přeceňováním evropsko-amerických možností. Hlavně ale není nejmenšího důvodu si myslet, že naše tak navýsost kulturní a humánní civilizace by mohla v těchto zemích, vyjma porážky, něco utrpět. Utrpět tak lze v krizovém území, když to dobře dopadne, jen finanční ztráty.
Naše dobročinnost je nekonečná. V rámci Unie nejsme sice schopni se dohodnout na nějaké protiislámské akci, ale zato umíme rozdávat dobré rady. Kdyby na nás záleželo, nebyly by to rady, ale rozkazy. Evropská unie se snaží přemluvit Turecko, aby zasáhlo proti islámským fundamentalistům v Sýrii.
Zcela jednoznačně se k těmto evropským přáním vyjádřil turecký ministr zahraničí Davutoglu: „Rozhodující jsou pouze naše bezpečnostní zájmy. Nepovedeme žádnou válku v zájmu někoho cizího.“ Je na tom něco zavrženíhodného?
Turecko už dnes trpí válečným konfliktem na jihu od své hranice, v Sýrii a Iráku. Osmdesát procent obyvatelstva kurdského města Kobane, 160 000 uprchlíků, přešlo do Turecka. Podle tureckých vládních údajů přijala země v posledních týdnech celkem 1,3 milionu syrských utečenců. Jen za dva dny, 19. a 20. září přešlo podle údajů UNHCROrganizace spojených národů pro uprchlíky v Ankaře, 700 00 kurdských uprchlíků tureckou hranici.
Německo nechce zůstat nečinné. Z údajného počtu 100 000 kurdských bojovníků jich plánuje 10 000 vybavit samopaly, pancéřovými pěstmi a vozidly. Pokud k tomu dojde, pak bude člen Severoatlantické aliance Německo vyzbrojovat potenciální odpůrce Turecka, Kurdy. Severoatlantická aliance a Evropská unie budou mít problém.
V historii Evropy dochází k dosud jedinečnému aktu. Země Unie, Německo a Francie a další, nutí nečlenskou zemi, s kterou nás ale spojuje členství v Severoatlantické alianci, k útoku na třetí zemi. Křesťané by rádi, kdyby islámské Turecko vstoupilo do války proti jinému islámskému uskupení na území dvou islámských zemí, Sýrie a Iráku, a to vše bez jakékoliv kompenzace. Proč by to Turci dělali?