CESTOVÁNÍ: Turecko a jeho historie

Když letadlo klesá k přistávací dráze u Antalye a vidíte pod sebou hory a zase jen hory, první. co vás napadne, kam až ti Římani rozprostřeli svou říši a co v těch nehostinných kopcích hledali. Vždyť tady v těch horách nemůže vyklíčit život. Ale staří Římané věděli, co je třeba k moci a slávě. Drželi si přístup k moři. A letadlo klesá dál a pod vámi se objeví milionové město na pobřeží Středozemního moře.

Nejdřív vás někam nasměrují a vy stojíte před vodní tříští čtyřicetimetrového vodopádu Düden padajícího přímo do moře. U toho vodopádu si každý pořídí snímek, ne-li dva.

A další den vás autobus veze do kopců, ale průvodci vás přesvědčují, že na pláž, kam každoročně plavou tisíce karet naklást svá vejce. Jestli máte zdravý rozum, tak víte, že tam karety klást vejce v této chvíli nebudou. Tak jakýpak přírodní zázrak. Moře se navíc přimklo k šedivé obloze, aby s ní splynulo, a to už sedíte na loďce a vytahujete pláštěnku. Najednou v ruce držíte kalíšek s rakijí, aby se vám zjasnil svět. Obloha je stále zatažená, mraky se třou břichem o vodu a nad vámi ve stěně tisíce let zírají do kraje skalní královské hrobky v Dalyanu. Pomyslíte si: zřejmě z nich králové dávno odešli i se svým zlatem. A rázně kopnete rakii do sebe.

A už vás znovu vezou serpentinami, dalšími zalesněnými kopci a horami a vy máte pocit, že jste někde daleko ve vnitrozemí, ale ono tomu tak není. Náhle jako byste se ocitli někde ve čtvrtém století mezi vrchy Bulbul a Panay v největším antickém dochovaném městě na světě. Jdete Kurétskou, mramorem dlážděnou třídou dolů k Celsiově knihovně. Po okrajích jsou zapuštěny žlábky, moderní vodovodní systém, který napájí město vodou, a jiný systém vodu z veřejných lázní a latrín zase odvádí do moře. A nestačíte se zastavovat, otáčet na všechny strany a divit. Dokonce se dohadovat, co značí lidská noha, šipka a srdíčko vyryté v kameni. Že by nevěstinec? Reklama na prastaré služby, si jasně odpovíte.

A kdeže jste se octli? Jste v římské provincii Efesus. Někteří z vás si mimoděk připomenou řeckého Hérakleita z Efesu z doby před Kristem, jeho prostou, jednoduchou filosofii: Člověk je součástí vesmíru, který nestvořil nikdo z bohů, nikdo lidí, ale byl tu vždy, je a bude. Nad tak přímočarým viděním světa se jen lehce usmějete, ale další výrok, který mu je přisuzován, dvakrát nevstoupíš do téže řeky, už vezmete vážně. Ale na jeho slavný citát: Všechno se mění ve svůj protiklad, už mnozí z vás zapomněli. Ještě pár kroků a vstupujete do antického divadla. Kapacita sedadel je pro 30 000 osob, tak se nemusíte tlačit ani předbíhat. Na své tabulce máte vyznačeno, která část přísluší vaší společenské třídě, kterou řadu jste si předplatili a kterou obloukovitou bránou máte projít. Sedadla jsou vyhřátá a nedíváte se proti slunci. Po představení se zvednete a ubíráte osvětlenou hlavní třídou dolů. Napravo sloupy paláců a chrámů, odlesky mramoru a soch, nalevo taktéž.

Do r. 1993 se tu konaly koncerty. Zpíval tu Pavarotti, Iglesias a jiné hvězdy, dokud se rezonancí nepoškozovala stavba.  

Dole před vámi září ve vší kráse skvost. Celsiova knihovna. Průčelí je zdobeno sloupovím – dvakrát osmi sloupy.  Jsou v ní uloženy svitky, které dokážou přečíst jen učení. Učení také mají obavu z toho, že moře od 2. století ustupuje, a tak přístavu odchází zdroj příjmů. Tím z města odejde život, prorokují. A odhadují to správně.   

A my, když se vrátíme do současnosti, vidíme, že plastické průčelí knihovny, čnící nad okolními ruinami, můžeme vidět i na tureckých bankovkách.

Také se dočteme, že založení města se datuje ke 2. tis. př.n.l. Až několik století po našem letopočtu původní skladiště obilí bylo přestavěno na kostel. V r. 431 se zde konal 3. ekumenický koncil, kde byla Marie uznána matkou Ježíše, a kostel byl pojmenován po Panně Marii.  

Efes je také spojen s jedním ze sedmi divů světa, s chrámem bohyně plodnosti a ochránkyně lidstva Artemis, z něhož zbyl poslední sloup. Dochoval se také reliéf bohyně vítězství Niké, která drží vavřínový věnec – symbol vítězství. Odtud znak na vašich tričkách.

V minulosti ležel Efes, velké město, na pobřeží. V předřímském období hrál důležitou roli. Posléze mělčinu zanesly naplaveniny, a tak bohatý Efes ztratil význam přístavního města a začal upadat, až zůstal opuštěn.  

A autobus projíždí dál úchvatnými scenériemi hor, kde spatříte život nomádů, kde se dále zastavíte ve výrobně ručně tkaných koberců, další den si prohlédnete mešitu, zlatnictví, oděvy z jemné ovčí kůže a až po několika dalších desítkách kilometrů proplétajících se průsmyky, údolími a úbočími pohoří Taurus se konečně před vámi otevře údolí, kde se pěstuje od 16. století bavlna. Jednoletá rostlina, jejíž sklizeň nesmí zmoknout. Bílá barva bavlny, bílý bavlněný zámek. Bílá Pamukkale. Jediný zámek či hrad, který je starý tisíce let, nazývaný také „osmý div světa“. Dnes zařazený do kulturního dědictví Unesco.

Následuje prohlídka Pamukkale, kde minerální léčivé prameny bohaté na vápník během tisíciletí vytvořily bílé kaskády s jezírky. Bylo to lázeňské město pro antický svět. Teplota léčivé vody je 36,5°C. Když položíte do této vody džbánek, za tři dny zbělá.  Když se v této vodě vykoupete, nejenže se uzdravíte, ale i omládnete. Bylo však i hodně těch, kteří neomládli, ani se neuzdravili. Byli pohřbeni tady nedaleko. Zdejší nekropole, pohřebiště, patří mezi největší v Malé Asii.