SVĚT: Double standard?
Nikoli. Jen další politické chucpe
Dalo se předpokládat, že vojenské operace Koalice proti Islámskému státu (CAIS) přijde náramně vhod všem, kdo v současném konfliktu na Ukrajině stojí na straně Moskvy. Případně těm, kdo jednoduše nemají rádi Spojené státy.
V internetových diskusích se hovoří o dvojím metru, případně o dvojím standardu (double standard). Jako příklad uvedu screenshot vyjádření účastníka diskuse pod jedním článkem na serveru iDnes:
Všichni, kdo takto a podobně argumentují se podle mého názoru dopouštějí elementární chyby v úsudku. Kladou rovnítko mezi útočníka a jeho oběť (resp. toho, kdo tuto oběť brání). Podle takovéto logiky je vrahem jak osoba, která se dopustí vraždy, tak kat, který osobu pravomocně odsouzenou k absolutnímu trestu (např. v USA) usmrtí. Pokud si toto autoři názorů podobných tomu, který obsahuje citát výše uvedený, opravdu myslí, pak … o čem s nimi vlastně vést dialog?
Odtud vede totiž cesta k jedinému možnému závěru: že agresí nebyl pouze útok Německa na Sovětský svaz či Japonska na USA (obojí 1941), ale také vstup Spojenců na území předválečného Německa, potažmo na území Japonského císařství.
Jen ten, kdo je stižen politickou slepotou, nevidí zásadní rozdíl, který vyplyne při pouhém povrchním pohledu na krizi kolem Ukrajiny a krizi kolem Islámského státu.
Agresorem na Blízkém východě je nejhorší Zlo, jaké se od časů německého nacismu (kdo chce, může přidat další „ismy“ založené na marxistické a jiné ideologii – stalinismus, čínský komunismus, Rudé Khmery apod.) na světě objevilo. Je to fanatický islámský terorismus představovaný organizací Islámský stát (IS), potažmo tímto pseudostátem. Agresorem nejsou země Amerikou vedené koalice COIS, ale IS – jeho bojovníci (což je ovšem nemístný eufemismus za termín hrdlořezové) si v rozporu se všemi mezinárodními i civilizačními normami počínají jako horda krvelačných nenávistných barbarů rozsévajících kolem sebe smrt a ničícich vše, všetně starobylých památek, co neodpovídá jejich zvrácené představě o tom, jak má fungovat svět pod černou vlajkou s bílým nápisem (hlásajícím, že není boha kromě Alláha) a tzv. Mohamedovou pečetí pod ním.
IS představuje tu nejděsivější podobu islámu – natolik děsivou, že součástí Spojenými státy vedené koalice CAIS jsou, vedle Jordánska a dalších, i konzervativní muslimské arabské režimy, mezi nimi saúdská monarchie a státy v Zálivu (Emiráty, Bahrajn, Katar). Nejsme tedy svědky „americké agrese vůči Sýrii“, nýbrž legitimního boje části mezinárodního společenství proti nejkrutější a nejnebezpečnější podobě Zla.
Že tuto koalici vedou Spojené státy je naprosto přirozené: kdyby se po skončení občanské války 1861-1865 Amerika rozdělila na Unii a Konfederaci a oba státy se dále drolily, čímž by se lídrem svobodného světa nestaly silné USA, ale jiný stát demokratického společenství, stál by v čele CAIS on.
To je první důležitý závěr.
Druhý, ještě důležitější: CAIS nezahájila dobyvačnou agresi (jakou Saddám odstartoval První válku v Zálivu), ale vede obrannou válku proti agresorovi, který (před několika dny znovu) vyhlásil válku naší civilizaci – jakkoli ta je nedokonalá, ale lepší variantu nikde na planetě nemáme. Členům CAIS nejde o získání území, ale o poražení Zla a o ochranu lidí, které toto zlo ohrožuje. Hovoří-li syrský režim o agresi, počíná si pošetile, neboť likvidace IS je, jakkoli je „syrská fronta“ kvůli tamní občanské válce komplikovaná, také v jeho zájmu. IS chce zabrat i syrské teritorium, nikoli členské země CAIS.
Na jihovýchodě Evropy je situace zcela jiná. Hovořím-li (a jistě nejen já) o ruské agresi, tak proto, že, Majdan Nemajdan, Moskva celému světu ukázala, o co jí jde. O rozšíření svého území (Krym) na úkor souseda. Špatně maskovanou podporou separatistů tzv. Nové Rusi, tedy na jihovýchodě suverénního státu (jehož hranice se Moskva zavázala respektovat výměnou za to, že se Kyjev vzdá jaderného arzenálu), vlastně o totéž.
Hovořit tudíž o dvojím metru, pokud jde o porování obranné války koalice CAIS na Blízkém východě s ruským angažmá na Ukrajině neznamená nic jiného než to, že ten, kdo takto uvažuje, dopouští se dalšího politického chucpe.