Golanské výšiny (Golany) jsou jádrem konfliktu mezi Sýrií a Izraelem.
Izrael je obviňován, že Golanské výšiny okupuje, že to byla územní expanze; multikulturalisté vyznávající ideologii politické korektnosti tomuto státu přisuzují roli nacistického Německa a jeho „Drang nach Osten“ - pudový tlak ovládnout východní území. Jako chtěli pro svůj národ určitá další území nacisté, je ze stejného zločinu obviňován i Izrael.
Údajně chtějí Izraelci na Golanech získat další půdu pro své obyvatele. Je tato analogie na místě? Za první arabsko-izraelské války arabské stády, jež přepadly právě vzniklý Stát Izrael, hodlaly jeho obyvatelstvo vyvraždit či vyhnat, o čemž svědčí výroky některých arabských vůdců. Azzam Paša, generální tajemník Arabské ligy, se svým záměrem netajil: „Tohle bude válka, která Židy zničí, něco jako křižácké výpravy a mongolské krvavé lázně dohromady.“ Stejný cíl vytyčil i jeruzalémský muftí Amin al-Husseiní, pronacistický palestinský politik, jenž vyzýval za druhé světové války i po ní ke genocidě židovského obyvatelstva: „Pobijte všechny Židy, všechny je vyhubte.“ Izrael se obrovské přesile ubránil. Po válce se posunuly hranice, Izrael nakonec získal o něco větší území, než měl podle prvotního plánu rozdělení mít, Gazu získali Egypťané, Západní břeh Jordánu ovládli Jordánci a Golanské výšiny zabrali Syřané.
Právě Golany se staly centrem neklidu. Syřané na nich zřídili vojenskou pevnost a začali odtud neustále útočit na izraelské civilisty v údolí Hula; izraelské děti musely s obavou o život každou chvíli utíkat do protiteroristických krytů. Od roku 1966 začala Golanské výšiny zneužívat teroristická organizace Fatáh, kterou založil Jásir Arafat, a podnikala odtud teroristické výboje. Izrael opakovaně protestoval proti syrskému a palestinskému ostřelování u OSN; protesty byly vždy neúspěšné. Na izraelskou stížnost Háfíz Asád reagoval, že není povinností Sýrie zastavit útoky, ale naopak je povzbuzovat a posilovat. Proti syrské a palestinské agresi nebylo učiněno vůbec nic. Když se izraelská žádost dostala na program jednání Rady bezpečnosti OSN a navrhla rezoluci, kritizující Sýrii, samozřejmě ji vetoval Sovětský svaz. Během šestidenní války pak Syřané bombardovali ropné rafinerie v Haifě, zatímco Izraelci bojovali na Sinaji a Západním břehu. 9. června 1967 Izrael vstoupil na Golany a o den později se mu podařilo vyhnat odtud syrskou armádu. Zatímco Izrael právem tvrdil a dodnes tvrdí, že Golany pro něj mají zásadní strategický význam, zastánci ideologie multikulturalismu a politické korektnosti začali tvrdit pravý opak, obviňovali a neustále obviňují Stát Izrael z expanzivních úmyslů; podle nich Izraelcům jde pouze o získávání území pro židovské osadníky.
Roku 1973, po dalším válečném střetnutí, byla situace na Golanech hodně vyhrocená. Hafíz Asád poskytoval útočiště jednak bývalým nacistům, např. Aloisu Brunnerovi, „pravé ruce Eichmanna“, tak mnohým palestinským teroristickým skupinám (Demokratická fronta pro osvobození Palestiny, Lidová fronta pro osvobození Palestiny, Lidová fronta pro osvobození Palestiny-Hlavní velení a Hizballáh). Ze západních Golan je to jen asi 60 km do Haify a Aka, průmyslových center Izraele. Ztráta Golanských výšin je skutečně pro Izrael noční můrou, nikdo v zemi by nemohl být v bezpečí, Židé v Haifě, Jaffo a Galileji by se dostali pod přímou palbu Syřanů a Palestinců. Proto pro izraelské politiky bylo a je nemyslitelné opustit je bez odpovídajících bezpečnostních záruk. Izrael vybudoval na Golanech radarové systémy, aby uchránil své obyvatelstvo; kdyby ustoupil tlaků multikulturalistů s jejich proklamovanou ideologií politické korektnosti, v budoucnu by opět nepochybně bylo velmi ohroženo civilní obyvatelstvo země.
Oblíbeným mýtem levicových antisionistů je tvrzení, že kdyby se Izrael stáhl z Golan, byl by klid. Ale je tomu tak? Bašár Asád, syn Hafíze Asáda, požaduje po Izraeli odstoupení celých Golan - jenže co za to získá Izrael? Jaké záruky? Bašár Asád zatím neprojevil snahu o uzavření mírové smlouvy s Izraelem. Izraelský postoj ke Golanům je jasný: případné opuštění výšin je závislé na syrském postoji k normalizaci vztahů mezi oběma zeměmi. Pokud Sýrie bude ochotna uzavřít mírovou smlouvu s Izraelem, normalizovat vztahy, musí zajistit Izraeli bezpečnostní záruky, posunout syrsko-izraelské vztahy na úrovni egyptsko-izraelských či jordánsko-izraelských (s oběma zeměmi má Izrael mírovou smlouvu, diplomatické zastoupení). Dále je nutné zajistit turistický ruch, aby se Izraelci nemuseli při návštěvě Sýrie obávat o svůj život, a navázat normální obchodní styky a jiné formy spolupráce neznepřátelených států, a především přestat spolupracovat s teroristickou organizací Hizballáh. V minulých jednáních Izrael nabízel Syřanům značné ústupky, vlastně požadoval zmíněné minimum, příslovečný „míč“ je jednoznačně na syrské straně stolu.
Takže - vydá se Bašár Asád někdy cestou zavražděného egyptského mírotvůrce Anvara Sadata nebo půjde v šlépějích Azama Paši?
(Redakce a úprava Jakub Sinderhauf)