Na území ovládaném zločinci horšími Al Kajdy, fanatickými teroristy z organizace Islámský stát (IS), se dějí zvěrstva. Lidem, jimž tam jde dnes a denně o život, kteří jsou vražděni, mučeni, křižováni, podřezáváni, znásliňováni a odsuzováni k vyhladovění, zbývá jediné. Naděje, že jim mezinárodní společenství pomůže.
Když už se k tomu Obama rozhoupe (upřímně: kdo jiný, než USA), ozve se z Moskvy dobře známý tón: bez mandátu Rady bezpečnosti (RB) to bude akt agrese.
Obyvatelé Iráku a Sýrie, kteří se dostali do područí šiřitelů nejhoršího zla od času Hitlera, Stalina, Pol Pota & spol., zažívají nepředstavitelné peklo na zemi. Pokud někdy byl důvod k vojenskému zásahu, pak právě v tomto případě.
Je znám můj názor. Zásah proti Iráku kvůli přepadení Kuvajtu (První válka v Zálivu) byl správný. Chybou bylo, že už tehdy nebyl odstraněn Saddám (jako za druhé světové války Hitler). Zásah proti Saddámovi a jeho odstranění (Druhá válka v Zálivu) bylo správné. Chybou byl předčasný odchod US Army a koaličních spojenců z Iráku.
Teď se snažíme (a musíme – i ve vlastním zájmu) tuto chybu nějakým způsobem napravit. Problémem je, že nikomu se už nechce bojovat v otevřené válce a posílat do oblasti (sta)tisíce vojáků. Obama vyhlásil to, co někteří nazývají valkou-neválkou. Není to přesně to, co si situace v této (nejvážnější) fázi boje proti mezinárodnímu terorismu vyžaduje, ale budiž. Když už neprší, ať aspoň kape.
A co na to Kreml? Přichází opět se svým politickým chucpe. Hovoří o agresi. Jak by se tato slova poslouchala lidem, kteří možná zítra zemřou, budou znovu mučeni, ponižováni a nepředstavitelně lidsky degradováni (a to včetně tisíců dětí – já vím, nejsou to děti v Gaze)? Rusko volá po mandátu Rady bezpečnosti. To je to chucpe: stát, který má jako stálý člen RB s právem veta plnit roli garanta světového míru se sám chová jako agresor, svým počínáním na východě Evropy ohrožuje mezinárodní stabilitu a bezpečnost – a ještě má tolik drzosti, že když chce někdo, byť (bohužel) velmi omezeně, bojovat proti Zlu, a dodejme, že nikoli za pět minut dvanáct, ale pět minut po poledni, nazve ho agresorem.
Zkusme si představit nepředstavitelné. Píše se rok 1939, existuje OSN a prvního září dojde k přepadení Polska. Británie s Francií vyhlásí Německu válku, to však protestuje s tím, že by šlo ze strany Londýna a Paříže o agresi, protože nejprve se musí sejít Rada bezpečnosti – v níž by (v našem příkladu) měla Německá říše místo stálého člena s právem veta. Je to záměrně přitažené za vlasy, aby vynikla absurdita současné ruské politiky.
Je snad Moskva ochotná v případě boje s Islámským státem nekverulovat, postavit se po bok nově se tvořící aliance (Západ v čele s USA plus arabské země) a aktivně se do boje proti fanatickým teroristům postavit? Pak by jistě nebyl problém rychle získat mandát OSN. Zkušenosti ovšem velí být nanejvýš obezřetný. Kreml není s to dělat nic jiného, než pokračovat ve své vlastní politické hře a de facto házet Západu a koaličním Arabům klacky pod nohy. Vlastně se chová stejně jako za studené války.
A to je, přiznám se, pro mě jedním z největších zklamání v éře po pádu železné opony.