SKOTSKO: Příští čtvrtek
aneb Naděje umírá poslední
Zatímco na jihovýchodě Evropy jsme svědky neoimperiální rozpínavosti nenasytného Ruska, které se snaží překreslit poválečnou mapu Evropy, na západě kontinentu hrozí něco podobného – byť z jiných důvodů a docela jiným způsobem.
Pln obav sleduji těsné výsledky výzkumů veřejného mínění týkající se referenda o nezávislosti Skotska, které se přiblížilo rychleji, než jsme si (nejen my doma, ale i mnozí Britové) dokázali uvědomit.
Jde o velice závažnou věc.
No comment
Plebiscit naplánovaný na 18. září, pokud by většina Skotů odpověděla na otázkuShould Scotland be an independent country? (Mělo by být Skotsko nezávislým státem?) kladně, by znamenal demontáž Spojeného království – a to je po mém soudu velice špatné. Neboť v dnešním komplikovaném světě je lepší udržet pohromadě větší celky, nota bene ty, které fungují.
Proto jsem měl problém s rozdělením Československa (je ovšem otázka, jak by společný stát fungoval, kdyby jedna jeho část trvale prosazovala osamostatnění – asi stejně komplikovaně jako navenek fungující manželství, v němž by on nebo ona trvali na rozvodu), neboť soudím, že v Evropské unii by jedna větší země měla jinou „politickou váhu“ než dvě malé. Příkladem budiž dobrá pozice Polska (třebaže zde hraje roli i to, že Varšava se ve vztahu ke svým partnerům chová poněkud jinak než mnohdy nevyzpytatelná a „více jazyky“ hovořící Praha).
Ačkoli to bezprostředně nehrozí, přepadají mě chmury při myšlence, že by mohlo dojít k oddělení Québecu od Kanady, případně Katalánska od španělské koruny. Není to rozumný trend.
Spojené státy by patrně nebyly (pokud vůbec) přirozeným a respektovaným lídrem svobodného světa, kdyby v občanské válce zvítězila Konfederace a vznikly dva státy, s největší pravděpodobností navzájem si konkurující.
Ne vždy představuje uskutečnění formálně oprávněných aspirací (proč by nemohli mít Skotové samostatný stát, že?) tu nejrozumnější variantu státoprávního uspořádání. Osobně si přeji a doufám, že na britských ostrovech zůstane po 18. září vše při starém, tedy tak, jak tomu bylo před tímto osudovým datem, protože jsem přesvědčen, že Spojené království v současné podobě je pro Brity, Evropu a celý svobodný svět lepším státem než kdyby na největším z Britských ostrovů vznikly státní útvary dva – se všemi z toho vyplývajícími důsledky a problémy.
Spes morior ultimus. Naděje umírá poslední.