Jeho jméno neznáme. Víme, že jde o Brita, který žije v Saúdské Arábii. Konveroval k islámu, vzal si Saúdku - a nedávno se stal cílem útoku tamní náboženské policie.
Už samo označení náboženská policie, přesněji Komise pro podporu ctnosti a prevenci neřesti, zní uším občana civilizovaného světa jednadvacátého století jako z jiné planety. Představa, že po městě mohou chodit uniformovaní „strážci morálky“ a obtěžovat nevinné občany například kvůli tomu, že jsou nevhodně ustrojeni, zní jako špatný vtip.
Přesto to tak v Saúdské Arábii funguje a je s tím spojena spousta obtížně uvěřitelných excesů. Nejděsivější je z roku 2002. Studentkám v Mekce nebylo umožněno opustit hořící dívčí školu, protože nebyly správně po muslimsku oděny a neměly mužský doprovod (s nímž jedině se mohou vyskytovat na veřejnosti), Výsledek této podoby muslimského fanatismu je děsivý: 15 dívek zemřelo, 50 bylo zraněno. Nestalo se však nic – kromě kritických slov, která zněla zejména v zahraničí. Jak by také mohlo, když policie jednala v souladu se zákonem. Že to byla zvrácenost jsoucí v rozporu se všemi normami platnými v civilizovaném světě i se zdravým rozumem? Byla – a co? Jedno úřady v monarchii netrápí, pokud to není v souladu s učením Proroka.
O dalším excesu přinesla blízkovýchodní média informace před několika dny. Na zmíněného Brita a jeho manželku se vrhla před jedním supermarketem v Rijádu náboženská policie. Na internetu koluje miniklip (asi desetisekundový) tohoto incidentu.
Důvod napadení občana? Všudypřítomná náboženská policie si všimla, že Brit platil v supermarketu u pokladny určené pouze ženám.
Zde malá odbočka. Byla-li kdysi JAR rozdělena na zóny „pro bílé“, „pro černé“ a „pro barevné“, vysloužila si za to nejen mezinárodní pohrdání a oficiální odsouzení, ale také nekompromisní sankce a bojkot. To vše kvůli politice apartheidu. Když se v roce 1983 Ivan Lendl zúčastnil exhibičního turnaje v JAR, byl za vyvrhele.
Saúdská Arábie provádí systematicky genderový apartheid – a po nějakých sankcích či bojkotu tamní ropy (pokus o vtip) ani vidu, ani slechu.
Ale zpět k našemu příběhu. Brit sice platil u kasy „for women only“, ale protože se tak dělo v přítomnosti jeho manželky, podle agenturních zpráv neporušil ona bizarní pravidla. To pouze fanatici z náboženské policie, patrně frustrování tím, že mají málo obětí, se chovali jako posedlí. Konečně měli důvod k zásahu.
Incident se dostal na veřejnost – a pak se stal malý zázrak. Náboženská policie se britskému rezidentovi a jeho ženě omluvila. Přiznala, že patrola porušila instrukce a celou věc sama eskalovala. Konstatovala, že hlídka nebyla oprávněna zpochybňovat právo muže platit u ženské pokladny, zejména poté, co bylo jasné, že ho doprovází manželka. Šlo prý ale o izolovaný incident.
Čtyři policisté, kteří se do ataku zapojili, neminul „trest“. Už nebudou pracovat v terénu a nahánět „hříšníky“ (spíše „hříšnice“), ale byli přesunuti na adminitrativní práci do oblastí mimo metropoli.
Vlk se nažral, ovce zůstala netknuta.
Pozitivní na celé věci je to, co můžeme vnímat jako něco velmi vzácného – omluvu saúdské náboženské policie. (Kdo se něčím takovým může pochlubit?).
Přesto by neměla zaniknout obludnost, absurdnost a nepřijatelnost pravidla, kvůli němuž k onomu excesu vůbec došlo. Obludnost, absurdnost a nepřijatelnost genderového apartheidu zavedeného ve jménu Alláha.
Ne, něco takového ve svobodném světě opravdu nechceme.