Palestinské území chřadne navzdory pomoci od OSN a přežívá díky dodávkám z Izraele
Zprávy o konfliktu v Gaze se obvykle omezují na bezpečnostní a humanitární aspekt. Rovněž sympatie komentátorů - a bohužel někdy i zpravodajů - jsou často předurčeny spíše původem a postavením mluvčího než fakty.
Palestinské Pásmo Gazy je jednou z nejbizarnějších ekonomických anomálií světa. Hlavní zvláštností je silná závislost na mezinárodní pomoci. Od roku 1948 přijímá Pásmo Gazy (společně se Západním břehem Jordánu) finance a materiál od agentury UNRWA. Ta byla založena OSN jako dočasná instituce pro pomoc uprchlíkům po první izraelsko-arabské válce.
Jejich potomci žijí z peněz UNRWA do značné míry ještě dnes. Zůstává nicméně nejasné, kolik procent současných obyvatel Gazy jsou skutečně potomci běženců. Původně bylo nutné, aby příjemce pomoci doložil, že skutečně žil během let 1946 až 1948 na území pozdějšího státu Izrael a že v důsledku války přišel o domov a živobytí. Zanedlouho ovšem začalo uprchlíků ubývat, neboť se stěhovali do jiných arabských zemí anebo na Západ.
Mezitím se ovšem z UNRWA stala organizace, která začala žít vlastním životem, nabrala tisíce zaměstnanců a ti nechtěli přijít o práci. Kritéria pro příjem pomoci se proto omezila na pouhé čestné prohlášení. Výsledkem bylo, že štědrost této původně provizorní organizace přilákala imigranty ze sousedních zemí.
Pomoc od ostřelovaného Izraele
V zásadě je ale jedno, kdo odkud pochází. Podstatné je, proč se ekonomice Gazy chronicky nedaří. Podle zprávy Washington Institute činil hrubý domácí produkt Gazy v roce 2010 jen 876 dolarů na osobu. Byrokracie UNRWA a závislost na dotacích od této organizace je ale jen jedním z důvodů, proč ekonomika neroste. Tím hlavním je Hamás.
Až do roku 2000 dojíždělo z Gazy do Izraele denně 150 tisíc pracovníků. Když začala vlna sebevražedných atentátů organizovaná Hamásem, Izrael musel velmi podstatně omezit možnost vstupu Gazanů na své území. Gaza tím ekonomicky velmi utrpěla. Nezaměstnanost kolem čtyřiceti procent hovoří sama za sebe. Rovněž tak míra chudoby ve výši 38 procent.
Proto je Izrael považován velkým počtem islámských a levicových organizací za hlavního viníka permanentní hospodářské krize. Ve skutečnosti ale Izrael i nadále ekonomicky podporuje Gazu do té míry, že její ekonomika by se bez Izraele zhroutila. Dodává například do Gazy 70 procent (podle jiných údajů až 90 procent) spotřeby elektrické energie. Za tyto služby ovšem Gaza neplatí. Za elektřinu dluží Izraeli částku odpovídající 525 milionům dolarů, uvádí společnost Israel Electric Company. Dodávky nejsou přerušeny ani během palestinského ostřelování izraelských území raketami. Pozoruhodné je, že když palestinská raketa porušila elektrické vedení do Gazy, pracovníci elektrických závodů škodu opravili.
Přesto někteří Gazané velmi prosperují. Jde o členy hnutí Hamás, z nichž někteří jsou pozoruhodně bohatí. Například bývalý předseda vlády v Gaze, Ismaíl Haníja, se během svého úřadování stal multimilionářem. Haníja například podle egyptského časopisu Rose al-Yusuf zaplatil v roce 2010 čtyři miliony dolarů za 2500 metrů čtverečních pozemku na pláži v Gaza City. Poté ještě přikoupil několik domů.
Jak Haníja v malé a chudé zemi zbohatl? Hlavním zdrojem příjmů bylo tunelování - doslova. Obyvatelé Gazy mají peníze ze zahraničních dotací, ale zavřené hranice způsobují nedostatek zboží. Dovoz zboží, zejména paliv, podzemními tunely z Egypta se stal prosperujícím odvětvím, z něhož hlavní figury Hamásu vybírají soukromou daň ve výši 20 procent (podle jiných zdrojů 25 procent).
V současné době, kdy Gaza snáší bombardování, se však Haníja zdržuje v Kataru, podobně jako jeho kolegové. Například Chálid Mišál, který podle jordánských zdrojů kontroluje jmění v hodnotě 2,6 miliardy dolarů, z větší části v podobě účtů v katarských a egyptských bankách. Jde částečně o prostředky pocházející z dotací, veřejných sbírek a také výnosy z investic.
Nejbohatším členem hnutí je však pravděpodobně Musa Mohamed Abú Marzúk. Ve Spojených státech studoval elektrotechniku, avšak měl zřejmě větší talent na finance. Začátkem 90. let sbíral prostředky od bohatých amerických muslimů. Tyto prostředky následně zhodnotil prostřednictvím úvěrových a investičních obchodů, takže se údajně dostal k ještě většímu majetku než Mišál, uvádí Moše Elad, bývalý izraelský plukovník a nyní profesor politických věd a bezpečnostních studií na Western Galilee College.
Je nepochybné, že nejužší vedení Hamásu se skládá z lidí, kteří mají organizační schopnosti a talent na finance. Své schopnosti ovšem využívají částečně k pouhému osobnímu obohacení, částečně k tomu, aby svůj lid vedli do nesmyslného konfliktu, který nelze vyhrát a který nemůže přinést nic než utrpení.
Gaza, pokud by byla spravována dobře, má šanci stát se prosperujícím malým státem. Při finančním talentu svých vůdců by jednou možná mohla být Lucemburskem nebo Singapurem Blízkého východu. To, že místo bank Gaza buduje tunely pro teroristické útoky na Izrael a místo do akcií investuje do raket, je hloupý a tragický omyl.
LN, 28.7.2014
Autor je ředitel pro strategii, společnost Partners