Neviditelný pes

SVĚT: Zejména o vojácích velících celým národům - 2

3.7.2014

Po Waterloo a Vídeňském kongresu proběhlo devatenácté století bez závažnějšího globálního otřesu. Jestliže se první světové válce dostalo trpké charakterizace konfliktu, který nikdo nechtěl, totéž oprávněně platí o krymské válce 1854-1856, v níž se uplatňovala diplomatická a vojenská neschopnost u všech účastníků. Teď teprve se značným zpožděním jsem se dozvěděl o prapříčině či spíš zámince, jež rozžehla tento hodně krvavý konflikt: kostel v Betlému. Napoleon III. se domáhal, že jeho správa musí patřit katolickým kněžím, kdežto ruský car Mikuláš I. trval na správě křesťanské ortodoxní. Obě strany naléhaly na tureckého sultána, aby rozhodl v jejich vzájemně se vylučující prospěch. V pozadí zájmy a tlaky mocenské, tak to začalo. Sevastopol vybrán jako cíl z popudu námořně orientovaných Britů, kteří kalkulovali, že tak by došlo k užitečnému poškození cara a jeho územních zájmů. Nesmyslné střety na bojišti. Během posledních tří měsíců zbytečného konfliktu cholera, tyfus, úplavice skosily odhadovaný počet téměř 40 000 Francouzů. I ostatní armády přestaly bojovat, zejména ruský car se topil v dluzích. Započal úpadek francouzké velmoci, došlo k prvním krokům německého a italského sjednocování. Byla to válka, v níž naprosto každý účastník prohrál.

Máme století dvacáté, srpen 1914, apokalyptický horor započal. Opisuji údaj z výtečné knihy The Pity of War oxfordského profesora Nialla Fergusona (Basic Books, 1999, s.563): V Belgii, v jednom útoku u Ypres, Britové s výsledkem dobytí necelých 100 metrů terénu za pouhé tři hodiny ztratili 13 000 mužů. V první den bitvy u řeky Somme, po šesti dnech neustálého bombardování, britské ztráty dosáhly 60 000.

Pity = "soucit, útrpnost, lítost, škoda". Autor takto ještě zpřesňuje: "První světová válka nebyla nic jiného než největší error ("omyl") v moderních dějinách."

V tomtéž století se ještě stačila uspořádat repriza téhož hororu - erroru.

Cituji z knihy Postwar: A History of Europe Since 1945 (The Penguin Press, 2005, s.878), autor britský historik Tony Judt: Následkem války od roku 1939 do 1945 zahynulo 36,5 milionu Evropanů. (V tom nejsou údaje z bojišť v Pacifiku.)

Procento zničeného ubytovacího prostoru: Francie - 20, Británie - 30, Německo - 40, Varšava - 90.

Odhadovaný počet německých žen znásilněných: 2 miliony.

- - -

Nejen na rozdíl od francouzského příkladu bonapartistické zálusky se neprojevovaly v aréně britského politického zápolení. Táž všeobecně vítaná zdrženlivost se ujala i v zámořských državách - Kanada, Austrálie, Nový Zéland, tvořících nynější postkoloniální Commonwealth. Americká zkušenost je jiná. Prvním prezidentem se stal George Washington, velitel revolučně motivovaných povstalců, vítěz ve válce o dosažení nezávislosti. Jím se také stal Ulysses Grant, vítěz v občanské válce 1861-1865. Po druhé světové válce zřetelný zálusk projevil Douglas MacArthur, aniž by byl uspěl. Pramálo dobrovolným, avšak úspěšným kandidátem se stal Dwight Eisenhover, který v Bílém domě setrval celé dva ústavně dovolené funkční termíny.

Závěrem teď návrat do devatenáctého století, doby občanské války, hrůzně drahé množstvím výsledného krveprolití. Tehdy zahynulo 620 000 Američanů, což byl víc než desetinásobný počet ztrát za války ve Vietnamu. Bitva v místě Antietam si v jednom dni vyžádala 26 193 ztrát - nejkrvavější to den v celé americké historii. K porovnání: invazní D-Day v Normandii v červnu 1944 způsobil smrt či zranění 4900 mužů. Na pacifickém ostrově Guadalcanalu během šesti měsíců (1942-3) trvajících bojů s Japonci utrpěli Američané ztráty v počtu 6500. V porovnání s občanskou válkou, tehdy v místě Cold Harbor, generál Grant zahájil útok, který si vyžádal ztrátu 7000 můžů v první hodině a většina padla v prvních deseti minutách.

Pozoruhodnou osobností té doby byl William Tecumseh Sherman, 1820-1891, vítězný generál v občanské válce, v mnohých jižanských myslích stále považovaný za krvežíznivé devastující monstrum, zrůdný že pokračovatel Atilly a Čingischána. Narodil se ve státu Ohio, jako devítiletý chlapec ztratil otce, adoptovala ho bohatá rodina Ewingů, ve svých dvaceti letech absolvoval vojenskou akademii ve West Pointu a účastnil se války proti Mexiku, ve třicet letech se oženil se svou nevlastní sestrou Eleanorou, stal se z něj právník a bankéř, a velkou pak příležitost ke kariéře mu poskytla ona občanská válka. Začal jako plukovník, končil s hodností mnohohvězdičkového generála, vrchního armádního velitele. Proti vůli prezidenta a ministra války se vydal se svým vojskem na pochod, spálil Atlantu (na svou dobu pozoruhodná rekonstrukce tohoto zničení ve filmu Gone With the Wind z r. 1939), pokračoval k moři, Savannah padla žehem, jakož i další města, usedlosti, plantáže, když se od moře pustil směrem ke Karolinám, původnímu ohnisku vzpoury.

B.H. Lidell Hart ve své brilantní biografii z roku 1929 hodnotil Shermana jako velkého stratéga, obeznámeného s významem ekonomie moderního průmyslového státu a jeho schopnosti vést válku. Na rozdíl od všech ostatních vojevůdců pochopil, že v občanské válce nutno zlomit ducha nepřítele, vyhýbal se ztrátám na životech a ničil jeho infrastrukturu (komunikace, železnice, zásoby, spoje atd.), aby se vzdal, dokud je naživu. Nechával za sebou spálenou zemi, ale s minimálními ztrátami na životech na té či oné straně.

O něho jsem se zajímal i z jiného důvodu: kanadská pošta, dost pravidelně postižená nezodpovědným počínáním tamějších odborářů. Ti příliš rádi stávkují, komunikaci v zemi paralyzují. Též se stali existenční hrozbou našemu nakladatelsví 68 Publishers v Torontu. Nezbývalo než vozit pytel objednaných výtisků do Buffala v USA k rozeslání do světa. Navíc na mou americkou adresu docházel časopis výlučně se věnující občanské válce severu proti jihu či spíš opačně, jihu proti severu. Josef Škvorecký při psaní svého díla "Nevěsta z Texasu" se vrtal v reáliích oné doby, historický časopis si předplatil a já mu ho s ledačíms dalším na svých cestách do Toronta v podmínkách poštovní paralýzy dodával. V té souvislosti jsem se dozvídal zajímavosti, že například v Shermanově osobní gardě sloužilo hodně Čechů, že jejich nejčastějším tématem nebyla okolní válečná vřava, ba ani ženy a sex, nýbrž slasti kulinární - jídlo, čím náramným se nacpat.

Republikánská strana se snažila Shermana přesvědčit, aby přijal kandidaturu na úřad prezidenta. Toto byla jeho posléze proslulá slova: If nominated I will not accept; if elected I will not serve. („Budu-li nominován, nominaci nepřijmu; budu-li zvolen, odmítnu sloužit.“) Přemnozí předáci, včetně těch českých, by si z takového závazku měli vzít příklad, jako že si ho určitě nevezmou.

K O N E C

Neoficiální stránky Oty Ulče



zpět na článek