EGYPT: Za nedorozumění do vězení
Nebylo gumovějšího paragrafu za minulého režimu než toho, který nesl nadpis Pobuřování. Není gumovějšího paragrafu v egyptském trestním zákoně než toho, který se týká urážky náboženství.
Neboť jedno i druhé se v prvním případě dalo a v druhé případě dá ohnout tak, že se oba konce pomyslného symbolu práva vzájemně dotýkají.
Kdo má v poslední době pochybnosti o (ne)spravedlnosti egyptské justice (hromadné tresty smrti, 7-10 let pro novináře z Al Džazíry), tomu ona sama poskytla v tomto měsíci (červen 2014) další argument pro prohloubení jeho spekse.
Jde o kauzu nazvanou „Demiana Emadová“.
Demiana Emadová
Tak se jmenuje třiadvacetiletá učitelka základní školy Sheikh Sultan Primary School v Luxoru, na níž si stěžovalo tamní „SRPŠ“ (sdružení rodičů), načež byla Demiana zatčena, obviněna z urážky islámu a následně odsouzena k pokutě 100 tisíc egyptských liber (EGP). Pro srovnání: podle dnešního (24/6) kurzu zveřejněného na webu XE.com se jedna EGP rovná 2,82 Kč. Při průměrném učitelském platu 100 US dolarů měsíčně, tedy něco přes 700 EGP, je to pokuta likvidační. A to se nebavíme o právní stránce věci, k níž dojdeme vzápětí.
To vše se stalo v květnu 2013.
Samotné provinění Demiady, která není muslimkou, ale koptskou křesťankou, je více než sporné. Podle lidskoprávní iniciativy Egyptian Initiative for Personal Rights (EIPR) se učitelka nedopustila urážky islámu, ale pouze srovnávala jednotlivá náboženství, jak se jevila ve starověku, středověku a novověku – tak jak je to podle iniciativy EIPR uvedeno v osnovách.
Navíc podle dostupných zpráv v průběhu vyšetřování většina žáků popřela, že by učitelka během výkladu urážela islám.
To jí ale nebylo nic platné.
V neděli 15/6/2014 přinesla egyptská média zprávu, že Emiada byla za zmíněnou urážku odsouzena k půlročnímu vězení. Proč, když už dostala drastickou pokutu? Inu v reakci na to, že se proti ní odvolala, jak doslova píše web Ahramonline. (Sunday's jail sentence was ordered by the court in response to an appeal filed by the defendant on last year's fine.)
Jsou zprávy, nad nimiž zůstává rozum stát. Přitom výše popsané jeví všechny známky nedorozumění, které by se v normálně fungujícím (tedy nikoli islámském) systému snadno vyřešilo vzájemným dialogem.
To se má ve svobodném světě zase zvednout vlna odporu? To mají lidé opět iniciovat a podepisovat petice? Jestli to takto půjde dál, tak veřejnost na Západě nebude dělat nic jiného. Není na čase, aby země, která se v oficiálním turistickém reklamním sloganu (viz obr.) prezentuje jako místo „kde to všechno začíná“ (rozuměj: začalo, myšlena civilizace), začala v rámci svého soudnictví také civilizovaně chovat?
Nejde o to, aby lidé, kteří se dopustí trestného činu, nebyli potrestáni. Jde o to, aby míra jejich viny byla spravedlivě posouzena a aby byli potrestáni spravedlivě. Odsouzení několika stovek (!) lidí k absolutnímu trestu za smrt jednoho policisty, odsouzení novinářů k sedmi letům žaláře za to, že nějakým způsobem referovali o politické síle, která byla svého času v Egyptě po demokratických volbách vládnoucí a později svými oponenty zařazena (jistěže po právu, o tom spor není) mezi teroristy (Muslimské bratrstvo) a odsouzení do vězení učitelky, jejíž už tak problematická vina nebyla nade vší pochybnost prokázána – toto vše a jiné podobné případy kladou k sousloví současná egyptská justice velký otazník.
Nehledě k tomu, že jisté urážky toho kterého náboženství se může teoreticky dopustit vyznavač jakéhokoli jiné denominace. Tak by mohli v Egyptě navzájem obvinit a nechat pozavírat všichni všechny, neboť „ti druzí“ jsou pohani, modloslužebníci, případně odpadlíci.