IZRAEL: Slovo k prezidentovi
Málo platné, člověk vždycky pocítí vnitřní radost, když v demokratických volbách zvítězí jeho kandidát. Bylo tomu tak i v úterý (10/6).
Šimon Peres byl důstojným reprezentantem Izraele. Mužem, který po prapodivné sexuální eskapádě svého předchůdce Mošeho Kacava (toho času ve věznici v Ramle ve středním Izraeli) vrátil prezidentskému úřadu majestát a těšil se mimořádné prestiži v zahraničí. V úterý zvolený Reuven Rivlin je zárukou, že tento trend bude pokračovat.
Reuven Rivlin, jak jsme ho léta znali: v Knesetu za předsednickým stolem
Česká média neopomněla zdůraznit, že Rivlinovi předci žili v 16. století, tedy za vlády Habsburků, v Praze. Je to jistě pozoruhodná zajímavost, nicméně osobně považuji za důležitější, k jakému politickému odkazu se "president-elect" hlásí.
Těší mě, že zvítězil kandidát Likudu, který má blízko k Žabotinského revizionistickému sionismu. Sám se označuje za "syna Jeruzaléma" (zde se v září 1939 narodil) a "syna Herutu" (politický předchůdce Likudu). Ačkoli to není to nejpodstatnější: je fotbalovým fanouškem Bejtaru Jeruzalém (a nejspíš ho stejně jako mě trápí, že se týmu v posledních sezonách příliš nedaří).
Co je ale významné: dokáže si stát za svým názorem, byť by se občas ocitl "v protiproudu".
Připomeňme akci zvanou Jednostranné stažení z Pásma Gazy (2005). Ač byl blízkým spolupracovníkem autora plánu Ariela Šarona, postavil se v této věci proti němu. (Pokud by čtenáře zajímalo moje stanovisko: plán jsem tehdy podpořil.)
Dále připomeňme kauzu lodi Mavi Marmara, propagandistickou protiizraelskou a proteroristickou operaci "mírových" aktivistů. Na palubě byla i Hanín Zuabíová, arabská poslankyně izraelského parlamentu. Její angažmá vnímali někteří zákonodárci jako zradu a požadovali, aby byla zbavena imunity, čemuž svou autoritou jako předseda Knesetu Rivin zabránil, což mu vyneslo souhlasný potlesk jedněch a odmítavý pískot druhých (nicméně v každém konzervativci je kus liberála).
Jestliže jsme nedávno slyšeli, že si český prezident Zeman zaslouží uznání, neb se nebojí nazývat věci pravými jmény (Ondřej Neff na Neviditelném psu), platí totéž o novém prezidentovi izraelském. Rivlin říká, že genocida Arménů (od 1915) byla genocidou (ať se to Turkům líbí nebo ne, přičemž ji samozřejmě nedává za vinu moderní turecké republice: masakry páchala Osmanská říše ).
Téměř jako rajská hudba zní mým uším slova o tom, že Rivlin neuznává koncept tzv. palestinského státu (jak je dnes prosazován v rámci tzv. dvoustátního řešení). Jsem stejného názoru – proto má nově zvolený obyvatel skromného sídla Bejt Hanasi, Domu prezidenta v Jeruzalémě, mé sympatie. Považuji ustavení státu "Palestina" v Pásmu Gazy a na Západním břehu za něco, co je nanejvýš problematické a nebezpečné. Pokud si totéž, na rozdíl od odcházející hlavy státu, myslí i nový prezident, je to jenom dobře (byť výkonná politická moc nenáleží v Izraeli hlavě státu, ale šéfovi kabinetu).
Domnívám se, že ze všech kandidátů a kandidátek (ve hře byly dvě ženy) na post Peresova nástupce je Reuven Rivlin tou nejlepší osobností. To neznamená, že ostatní byli špatní, ale že on byl nejlepší. Dlouholetý člen a předseda Shromáždění (jak se izraelský parlament v originále jmenuje), muž pevných postojů a bohatých zkušeností, dosáhl ve svém politickém životě zaslouženého vrcholu – a není pochyb o tom, že bude Stát Izrael na domácím i mezinárodním poli skvěle reprezentovat.
Také v Izraeli se mění generace osobností. Zatímco Šimon Peres byl 14. května 1948 pětadvacetiletým mladým mužem v plné síle, zcela oddaným věci sionismu, Reuven Rivlin zažil vznik moderního židovského státu jako devítiletý jeruzalémský chlapec. Léta ovšem běží – letos mu bude sedmdesát pět.
***********************
ZÁBĚRY KNESSET TV
Volba proběhla v jednacím sále Knesetu
Na bílém podstavci hlasovací urna
Volba byla tajná. Box v pozadí je místo pro úpravu hlasovacího lístku