Neviditelný pes

GLOSA: Čí krev teče na Ukrajině?

30.5.2014

Neuvěřitelně demagogická je reakce některých pisatelů na občanskou válku na východě Ukrajiny. Při ní umírají lidé, někteří jsou možná Ukrajinci, jiní ruští Ukrajinci a někteří ruští separatisté. Především jsou to však lidské bytosti!

Občanská válka je obecně tím nejhorším typem války. Ví o tom v poslední době hodně například obyvatelé Sýrie, svého času si své užilo Španělsko a občanská válka v Rusku po bolševickém převratu byla svou krutostí jedna z nejhorších. Občanská válka často postaví proti sobě rodinné generace, otce proti synovi. Civilisté si nejsou jisti vůbec ničím a ztráty mezi civilisty bývají často mnohem větší než ztráty bojujících armád. Civilisté jsou bezbranní a bez ochrany. Pokud se použijí chemické zbraně, jako v prokázaných případech v Sýrii, oběti rostou dramaticky.

Východ Ukrajiny je dnes terčem útoku ukrajinské armády. Zdá se, že konsolidace armády na Ukrajině probíhá přeci jenom rychleji a po zvolení nového prezidenta, i když zatím neuvedeného do funkce, je scénář dalšího vývoje jasný. Ukrajina je rozhodnuta dobýt ztracená území na východě státu. Jediný, kdo jí v tom může zabránit, je Rusko. To nyní vysílá poněkud zmatené signály o tom, že "nemá zájem" na Ukrajině intervenovat. Zřejmě se obává mnohem silnějšího odporu ukrajinské armády a délky možného konfliktu. Žádný krymský scénář se nyní asi nedaří. Čím déle Rusko váhá, tím obtížněji se mu bude jakákoliv vojenská akce na východě Ukrajiny realizovat. Alespoň prozatím to tak vypadá.

Ruští separatisté na východě Ukrajiny tak mají problém. Pokud je Rusko "nezachrání", je s nimi konec. Ani vyhlášení samozvaných republik jim nepomůže bez ruské vojenské pomoci. Zdá se, že povstalců je nakonec jen několik set. Pokud je Putinovo Rusko nechá v bojích s ukrajinskou armádou vykrvácet, možná se změní přístup ruského etnika na Ukrajině k ruské politice. Na Ukrajině tak teče především lidská krev. Ta ostatně teče vždy, když se politika zvrhne na prosazování mocenských cílů za jakoukoliv cenu.

www.janbarton.cz
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz



zpět na článek