Setkání s realitou bývá často drsné. Zvláště není-li na ně dotyčný připraven. Většinou proto, že žije v nějakém bludu, myšlenkovém okruhu či bublině, kam se realita jen těžko dostává. Pamětníci si jistě vzpomenou na soudruha Štěpána, který šel dělníkům v ČKD 23. listopadu 1989 vysvětlovat, že se tu úžasnou a prodělnickou a i jinak skvělou socialistickou republiku pokoušejí zničit záškodníci a studenti. A dělníci jej poslali do "pihele tmavého".
Ale nejen soudruh Štěpán dokázal být "out of the game". Třeba jistý známý polistopadový politik, který statečně bojoval ve veřejných funkcích hned od 17. listopadu 1989. Za kapitalismus a demokracii. A když pak najednou přišel, po mnoha letech, o služební auto, opatrně zjišťoval - jen tak, mezi řečí - u svého lékaře, jak je to v kapitalismu s koupí auta. Jestli je ještě nějak na záznam anebo je ke koupi volně a jak se vlastně kupuje benzín a tak. Nic z toho neznal. Nepotřeboval to znát. Ale "odpovědně" rozhodoval! To není prosím pomluva, to je fakt. Nebyl na tom jinak než třeba vynikající president USA Reagan, který šel po letech "jen tak mezi lid" na košíkovou a chtěl si za 50 centů koupit hot-dog. Opatrně mu vysvětlili, že tolik stál před dvaceti lety,
I já jsem dokázal utrpět silnou ránu, když jsem se potkal s realitou. Byl jsem před pár lety pozván na "nóbl" konferenci, která se odehrávala na jedné takové té "výletní velkolodi", co se plaví po moři s pasažéry, kteří si užívají. Tentokrát byla užita jako "konferenční loď".
Můžete přijet i autem, stálo na pozvánce, parkování zajištěno. Odjezd je z přístaviště námořních výletních lodí v Marseille. Oko mi zjihlo. Vzpomínka na mládí, když jsem navštívil toto město a jeho starý přístav a prošel ulicemi. Krásná středomořská Marseille! Romantika, čerstvý vzduch.
Jel jsem tedy autem. Dojel jsem před přístav, kde nastupují cestující na výlety snů, tedy žádná zastrčená ulička, zaparkoval na místě pro to parkování označeném a šel zjišťovat co a jak.
Vrátil jsem se za cca 20 minut. A divil jsem se. Náhle jsem si uvědomil, jak jsou naši vykrádači aut a zloději aut technicky dokonalí. A ohleduplní. I ti blbější, co neumí otevřít zámek, tak jen vyrazí cihlou okénko a pak kradou. Marseillští na tom jsou jinak. Otevřeli a utrhli dveře u spolujezdce krumpáčem. Vrazili ho mezi sloupek a dveře a lup! Bylo to.
"Běžný postup," pravil francouzský dopravák a když jsem nechápal, kdo to mohl udělat, ukázal hlavou nahoru k "sídlišti". A něco dodal, to se ovšem nedá napsat, bylo by to rasistické. Když jsme šli s kolegou na procházku do starého přístavu, v každém obchodě v ulici, v každé kavárně seděl ve vchodu velký pes.
"Oni tady lidi mají tak rádi psy?" ptal jsem se. Francouzský kolega se na mne podíval jako na naprostého blba. "Oni hlavně nemají rádi tyhle," kývl kolega hlavou na skupinku snědých mužů, kteří šli proti nám. "A ti se zase bojí psů. Hlavně velkých".
V Lyonu mi jindy bylo doporučeno majitelem hotelu, abych jel raději přespat jinam. Že určití dotyční mají "nějaký svátek". To pak tady hoří auta, pravil mi hoteliér.
No a dneska evropští novináři kvílí, že ve Francii vyhrála volby do evropského parlamentu Le Penová. Já se divím, že je nevyhrála už dřív.
V Dánsku jsem sice nebyl, ale dovedu si to představit. Stačilo navštívit v Holandsku večer Amsterodam. A také vím, že ve Stockholmu je nebezpečné vycházet večer ven. A samotná žena už vůbec ne! Proč, to se nesmí říkat. A hlavně nikoho nejmenovat. A nesmí se ani naznačovat!
A tak to dopadlo, jak to dopadlo. Tedy ty volby do EU v těch "multikulti" všemu vstřícných a proti nám nexenofobních a vůbec daleko civilizovanějších západních státech. Jak nás přesvědčuje kdejaký lidskoprávní aktivista a Respekt.
Vedení EU o životě tam "venku", jinde než v bruselských kancelářích a na konferencích, nechce nic slyšet. A tak Francii, Velkou Británii a Dánsko urvaly údajně "extrémně pravicové" strany, Řecko pak "extrémní levice ". Německý "recept", jak vyřešit řeckou a portugalskou krizi, tedy půjčit jim peníze na velký úrok a pak je dostávat nazpátek, zatímco dluhy se prakticky nezmenší, v kombinaci se vzpomínkou na 600 tisíc Řeků, kteří umřeli hlady v nacisty organizovaném hladomoru za světové války, je jasné, proč v Řecku vítězí bojovná levice.
A jinde to nebylo o moc lepší. V Rakousku vedou "Svobodní" otevřeně národ k euronacismu a xenofobii vůči Slovanům a židům. Španělští socialisté jsou v rozvalu, v Itálii eurofobní Hnutí pěti hvězdiček získalo 23 %, švédští pravicoví demokraté mají 9,8 % hlasů a Praví Finové 13 %. A za Němce jde do EU parlamentu prvně po 2. světové válce poslanec neonacistů. To je výprask eurohujerů!
Raduje-li se někdo u nás, že tyto strany jsou v zásadě proti-islamistické, a těší-li vás představa, že nám to pomůže zabránit vniknutí muslimů k nám, tak se moc neradujte. Tyto takzvaně "nacionalistické strany", jak je pojmenovávají eurofilní media, nás hází do stejného pytle s imigranty z muslimských zemí, z Afriky a odjinud. V jejích očích jsou všichni z Východu, tedy i my, a jsou podřadná verbež.
Proč? No je to tak. Neoznačí-li tito politici přesně, kdo je to "ten, koho je nutno vyhnat", vejdeme se tam i my. Z Východu. Vyhnou se tak nařčení, že jsou jen protiislámští. To se za prvé "nesmí" a za druhé je to nebezpečné. Nikdy ještě žádný našinec neuříznul hlavu západnímu politikovi. Ti, o nichž se nesmí mluvit, ano. Podíváme-li se na "vzorovou" Skandinávii, nelze už mlčet o stále stoupajícím počtu znásilnění bílých žen páchaných "přistěhovalci", prakticky tedy muslimskými mladíky. V Norsku dosahuje počet "přistěhovalci" znásilněných žen 400 ročně, ale o tom se "nesmí mluvit", protože politicky korektně je to tabu. Jde o vztah k muslimům.
Příchozí z Východu na Západ jsou občany často považováni za stejnou svoloč jako "tamti". Můj známý se odstěhoval po mnoha letech pobytu z jednoho severobritského města pryč, protože už měl dost dotazů od známých ve stylu: "Jak to, že ty nejsi snědý? Ty jsi divný Čech, když pracuješ!"
Místním se nelze divit. Základem na západě běžné neschopnosti (a to i po pětadvaceti letech) rozlišit kdo je kdo, je politicky korektní "europtydepe" zakrývající správné a přesné označení národního a etnického původu člověka. (Ptydepe je absurdní umělý úřednický jazyk, v kterém pozbývá původního významu většina slov, poprvé to použil Václav Havel.) V Evropě je základem euro-pohledu na člověka obrovská lež. Že všichni jsou stejní. Což jistě nejsou.
Takže všichni Romové z východu jsou automaticky v mediích a úředních listech označováni podle země původu. Tedy jako Češi, Slováci, Rumuni, Bulhaři atd. Ostatně i naši novináři píší, že v Praze byla chycena skupina "bulharských kapsářek", což jsou většinou bulharské cikánky ze Sofie anebo z okolí severovýchodních bulharských měst. Ostatně oni sami se bulharští Cikáni doma velice pružně "euro-přizpůsobivě" vydávají za "Turky". Ne, že by čistě "bílí" grázlové nehledali na Západě lepší a lehčí živobytí. Ovšem nejsou tak nápadní svým způsobem života, svým jednáním a podobně jako právě tyto skupiny. Ve Velké Británii je navíc problémem to, že jejich "kočovníci", gypsies, jsou mnozí bílí a podobají se spíše českým prvorepublikovým "světským" a Cikánům, které vyhubili Němci za protektorátu.
To, že Cikáni - či politicky korektně Romové - mají prostě jiné sociální zvyky vycházející z jejich dějin a způsobu života, je v Evropské unii zakázáno říkat. Výsledkem je to, že v Itálii je nenávist k Rumunům, ve skutečnosti rumunských Romům považovaných za "Rumuny", kterých žijí v Itálii desetitisíce, taková, že jsou na ně občas pořádány pogromy. Vysvětlit Italům, že Rumun a Rom jsou dvě různé národnosti, je nemožné. Kdo viděl běžnou italskou školu, chápe. Světový zeměpis je tam téměř neznámou disciplinou. A mimo EU a sever Afriky platí staré "hic sunt leones".
Ostatně většina "západních" studentů, těch absolventů údajně "vynikajících škol", nepozná nejen rozdíl mezi Dalmácií a decimálkou, ale nic netuší o světě na východ od Berlína a Vídně. Ve středu Evropy je dle nich Německo a nic, a pak na východě jsou nějací strašně chudí a zaostalí lidé. Které musí Západ živit a ti z nich, z těch východních zaostalců, co jsou lepší, chodí pracovat na Západ a tam jim kradou práci. Ostatně totéž tvrdí o lidech narozených dál od nás na východě Evropy jistý p.Tomio, že?!
Grotesknost EU dochází tak daleko, že jistý můj známý, u kterého jsem v Rotterdamu bydlel, musel na policejní stanici podepsat dokument, že ručí za to, že jako příchozí z Východu nespáchám nějaký zločin. Jestliže ano, je za to zodpovědný on. Jak mi bylo vysvětleno, jde údajně o to, že my "neznáme základní kulturní a politická pravidla", jak pravil úředník. Na dotaz, zda tak postupují i u tisíců po ulicích se flákajících Marokánců či Indonésanů mi bylo sděleno, že to jsou lidé z jejich bývalých "území"a není to prý potřeba. Zároveň mi ovšem nechal dotyčný policejní důstojník při jednání a "poučení" přeložit upozornění, jež doplnil ukázáním na mapě, kam nemám sám v městě chodit, protože policie za tyto části města neručí.
Připočtete-li si k tomu, co prasklo nedávno, a to že 10 tisíc unijních úředníků v Bruselu má vyšší plat než britský ministerský předseda a že "díky" zelené ekoelektřině má jen v Německu asi 300 tisíc domácností značné problémy jak zaplatit za elektřinu (takže často žijí s odpojenou elektřinou), což taky něco vydá, nelze se ani divit, že Osis poslali do Bruselu nacistu.
A dalo by se pokračovat. Čeká nás, tedy vedení EU, brzo a neodvolatelně další srážka s realitou. Obávám se, že bruselská byrokracie a lidé na ni napojení budou své "výdobytky" tak dlouho ochraňovat, až zničí celou Unii a Evropu s ní.
Ale - přes všechny výhrady k Evropské unii - je to náš společný dům. A jak se zdá, jednotlivé "byty" se začínají bouřit a "domovník", který se sám jmenoval neodvolatelným šéfem domu, možná raději ten dům sám zapálí, než aby přiznal, jaká je skutečnost.