V roce 1948, pro Čechy historickém, k 600. výročí zrodu Karlovy univerzity došlo k nijak šetrnému odstranění rektora Engliše z politických důvodů.
V témže roce na opačném konci Atlantiku došlo v místě Waltham, 14 kilometrů od Bostonu, k založení univerzity s jménem Louise Brandeise, v Louisville, státu Kentucky narozeného syna českých židovských přistěhovalců. Pozoruhodná životní dráha (1856 - 1941) velikána: již jako dvacetiletý dokončil studia práv na Harvardově univerzitě, prezident Woodrow Wilson ho nominoval k Nejvyššímu soudu, jímž se stal (1916 - 1939) jako zcela první takového původu.
Brandeis private research university with a liberal arts focus - Jewish sponsored but nonsectarian - mezi učiteli měla veleznámé osobnosti jako hudebního skladatele Leonarda Bernsteina a teoretického revolucionáře Herberta Marcuseho, mezi absolventy též Angelu Davisovou. Jako každá taková instituce pravidelně uděluje čestné doktoráty. Její letošní učiněné a posléze změněné rozhodnutí bylo zdrojem pozornosti herostratovské, což je i důvodem napsání tohoto příspěvku.
Přes třicet roků jsem kantořil na univerzitě, stejně jako Brandeis vzniklé po druhé světové válce, jako součásti roztroušeného kolosu SUNY - State University of New York. Prvním tam působícím Čechem byl pražský sociolog Otakar Machotka. Druhým jsem byl já (politologie), následoval ekonom Jan Michal a George J. Klir, světová kapacita v oboru System Sciences a Fuzzy Logic, mně nepochopitelných vědách.
S Jirkou jsme na udělení čestného doktorátu nominovali Josefa Škvoreckého, takže se stal jedním z pěti honorary degree recipients. Zde ty další v abecedním pořádku představuji: Morton W. Bloomfield, vědy humanitní, emeritní profesor z Harvardu, Stephen Jay Gould, rovněž z Harvardu, zoolog, celebrita se světovou reputací, Paul D. MacLean, univerzita Yale, v teprve se tvořícím oboru biological psychiatry, a Brian Urquart ze Skotska, se vzděláním v Oxfordu, ale s kariérou neakademickou - ve funkci nejvyššího international civil servant u OSN.
Tak se stalo v roce 1986, době již s nepříjemně přibývající politickou korektností a atmosférou dost k nesnesení. Mnohé campusy se už tehdy předháněly ve svých pseudorevolučních nehoráznostech. Například naše blízká Cornell University, jedna ze sedmi nejpovažovanějších Ivy League, kde se revolucionáři zejména tmavé pleti zmocnili několika budov, je osvobodili, interiér zdemolovali, požadavek absolutní amnestie vyhlásili a akademičtí funkcionáři, celí připosraní, se vším souhlasili. Na Brandeisu, v lednu 1969, se 70 studentů zmocnilo centra Ford Hall a svou školu přejmenovali na "Malcolm X. University", k poctě čermošského islámského fanatika, bělochy nenávidějícího (leč nepodařilo se mu jim příliš ublížit, poněvadž vlastní soukmenovci si ho zatím zavraždili). Revoluční vandalové vyhlásili deset požadavků a většině bylo spěšně vyhověno - populární to precedent.
Brandeis se pyšní tvrzením, že vybírá kandidáty na udělení pocty čestným doktorátem bez ohledu na jejich politickou orientaci. Však v roce 2006 takto obdařili dramatika Tony Kuschnera, vzdor jeho zásadně nevlídnému postoji k Izraeli. O přátelích Izraele se vyjadřuje jako o odporných (repulsive) postavách.
Jenže došlo k podstatnému pošramocení takové tolerance v souvislosti s letos nominovanou kandidátkou: Ayaan Hirsa Ali, narozená 1969 v Somálsku, v Holandsku získala politický azyl v roce 1992, tamtéž dosáhla zvolení do místního parlamentu v roce 2003. Žena velmi tmavé pleti, velice inteligentní, statečná, burcující proti stále setrvávající barbarské praxi mrzačení dívčích genitálií, proti beztrestnému vraždění v rodinách z důvodů "zachování cti". Na tato témata napsala scénář pro film Theo van Gogha, poté rozezleným muslimem zavražděného. Odvážná autorka unikla témuž osudu, holandské úřady ji nemínily ochraňovat, řešením byl její definitivní přesun do Ameriky, jejíž nyní je občankou.. Je provdaná za britského historika Nialla Fergusona.
Jsme svědky přímo perverzního sebedestruktivního procesu: žena afrického původu, statečná, tolik riskující, ty nejsamozřejmější hodnoty obhajující, proti stále existujícímu barbarství burcující - a Brandeis pod tlakem 85 politicky tuze korektních profesorů, s podpůrnými podpisy prý tisíců studentů, kapituloval! S tímto oficiálním zdůvodněním: "Nemůžeme přehlédnout, že její určitá dřívější vyjádření neodpovídala základním hodnotám Brandeisovy univerzity." Slova, fráze vždy upravené k diskreditaci mluvčího, jinak mluvícího a mínícího. Tak vhodně přizpůsobeno s odvoláním na "diversity" a "tolerance." Nejen Abullah Antepli, tamější pedagog a též islámský velebný pán, si rozhodnutí značně pochvaloval.
Rektor Frederick M. Lawrence (2011 - ) nepřijal pozvání televize Fox (předpokládám, že té jediné se tématem tak ožehavým zabývat). Pozvání přijal mluvčí CAIR (Council of American-Islamic Relations), výrazně nezřetelný tvor, zcela bezvousý, nijak arabsky oděný. Být to v českém televizním studiu, odhadoval bych na Vencu Vonáska, na Ahmeda Abdula Rašida přejmenovaného - ale jen do prvního okamžiku, než by promluvil. Měl to být dialog mezi reportérkou Megyn Kelly, nejen velmi půvabnou, ale i mimořádně pohotovou a inteligentní, jejiž každou větu se Vonásek-Rašíd snažil přerušit mravně rozhořčenými protesty, obviňováním z islamofobie. Debata nemožná, neuskutečnitelná. Ano, ne všichni muslimové jsou teroristé, ale téměř všichni teroristé muslimy jsou. V Londýně a nejen tam pochodují následovníci Alláha, s krvelačnou hrozbou, že uříznou hlavu komukoliv, kdo se o islámu nevřele vyjádří, a s přesvědčením, že to je jejich právo zaručené tou okolní sebedestruktivní demokracií. Ale jakákoliv zmínka o absurditě takového stavu věcí je neprominutelným zločinem nevěřících psů.
Porovnal jsem počínání Vonáska-Rašída s televizním rozhovorem s noblesní Ayaan Hirsi Ali, která svou debatní partnerku vyslechla, nepřerušovala. Civilizovaná, smysluplná komunikace.. Od ní jsme se též dozvěděli, že Brandeis ji nejen odpozval, ale nedodrženou poctu korunoval dodatečnou potupou, totiž pozváním k vzájemnému dialogu. Snad o genital mutilation - ženské obřízce, mrzačení genitálií, kdo je pro a kdo je proti?
Původně pozvaná a pak odmítnutá kandidátka honoris causa ovšem nemíní takovým hostitelům vyhovět a podílet se na dialogu, který by dialogem beztoho nebyl.
KONEC
Neoficiální stránky Oty Ulče