MALTA: Za Pepkem námořníkem

Kam jinam za Pepkem námořníkem než na Maltu. Řekne-li někdo Malta, vybaví se nám malý ostrůvek ve Středozemním moři mezi Sicilií a Tuniskem. A po příjezdu nás kromě Pepka námořníka překvapivě zaujali hlavně maltézští rytíři. Fešáci se stříbrnými helmicemi v červených uniformách s bílými kříži na prsou. Na pohlednicích vypadají mužně a božsky. Kromě nich je lákavé zhlédnout hlavní město Vallettu, o němž sir Walter Scott prohlásil, že to bylo město postavené gentlemany pro gentlemany. Dále ruku v ruce s Vallettou jde pevnost St. Elmo.

Když jsme s vnukem přijeli na Maltu, měli jsme zájem vidět maltézské rytíře. Štěstí nám přálo. V pevnosti San Elmo In Guardia se konala rekonstrukce bojů maltézských rytířů. Tato historická přehlídka byla jedinečná podívaná co do červených uniforem s bílými podkolenkami, s bílými kříži na prsou, stříbrnými helmicemi a bodáky, i co do zakončení palbou z děl. Řád Maltézských rytířů je nejstarším rytířským řádem na světě. Byl založen v r. 1076 v Jeruzalémě a původně byl zaměřen na pomoc poutníkům do Svaté země, ochranu víry, pomoc potřebným a nemocným. Vnuka zajímalo, jestli žijí jen na Maltě. Myslím, že po celém světě. I u nás? Jistě, řekla jsem. Jediní, které znám, jsou kardinál Duka a Karel Schwarzenberg. Kdysi u nás měli majetek, pole a lesy a nyní žádají o restituce. Dostanou je? To rozhodne soud.

Pevnost St.Elmo byla dokončena roku 1553. Společně s Vallettou vzniklo tak hlavní město obehnané kolem dokola hradbami jako obrana před Turky. V průběhu let došlo ještě k jeho rozšíření. Projdete-li branou Valletty, octnete se na Republic street, na pěší zóně vedoucí od brány až k pevnosti, až k moři. Octnete se na tepně města, která žije kuriozními obchůdky, kavárničkami, Malťany nabízejícími suvenýry a zboží pro vaši nezbytnost. Neodolala jsem a zakoupila vnukovi stříbrný Maltský kříž, přívěsek na řetízku, a pro sebe teapot – konvičku na čaj ve tvaru prostřeného stolu, z níž jsem se nikdy čaje nenapila a kterou mám vystavenou ve vitríně jen proto, abych z ní stírala prach.

Teapots se zde prodávají jako v Anglii, jelikož Malta je bývalá britská kolonie. Získala v roce 1964 nezávislost, o deset let později se prohlásila republikou, avšak zůstala členem Britského společenství národů. Nyní je členem Evropské unie.

Pod hlavním městem je největší a nejhlubší přístav ostrova. Zaplatili jsme si vyhlídkovou plavbu malou loďkou a kochali jsme se nevšedními pohledy na opevnění, na město zakořeněné v moři, na věžičky kostelů. Jenom ve Vallettě se nachází více než třicet kostelů.

Život Malťanů je spjat s náboženstvím, a proto jsou tady kostely nejvýznamnějšími památkami. Navštívili jsme v Mostě farní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Když jsme vstoupili dovnitř, rozléhala se kolem tlumená modlitba. Bezděky jsem pohlédla vzhůru, fascinovala mě kopule, třetí největší kopule na světě o průměru 53 m. Tady ne, až teprve v sakristii nám ukázali bombu, která byla za 2. světové války na Mostu shozena. Bomba prolétla kopulí, spadla mezi lavice, ale věřícím se nic nestalo, protože nevybuchla. Naši stateční dělníci ve Škodovce do ní totiž nedali v rámci sabotáže rozbušku. Byli jsme v tu chvíli hrdí na to, že jsme z Česka.
Mne ale Malta překvapila svou vyprahlostí, hojností kaktusů a úsporou zeleně. Výhodou ostrova je, že jej můžete procestovat křížem krážem místní dopravou, na kole nebo pěšky, neboť rozloha ostrova je pouze 316 km². Žije zde zhruba 400 000 obyvatel. Nevýhodou je, že Malťané sjednávají sňatky většinou mezi sebou. K Maltě patří též malý ostrov Gozo, ještě menší Comino a tři neobydlené ostrůvky. Malta má omezené zásoby sladké vody, je na vodu nejchudší zemí na světě. Poměrně horké léto je téměř beze srážek a mizivá vegetace je způsobena nedostatkem spodní vody.

Na Maltě jsou převážně skalnaté pláže, ale tu a tam najdete dobrý přístup k moři. Voda je čistá, až průzračná, azurová. Vyjeli jsme si autobusem na sever ostrova. Na plážích Golden Bay či Paradise Bay stály jeden na druhém hotely. V zátoce na prosluněné písčité pláži plné lidí jsme se vykoupali a poté jsme se rozhodli jít na západ. Procházeli jsme vyprahlou pěšinou, podél níž nasazovaly kaktusy na květ. Kaktusy nás vysoko převyšovaly a stínu dávaly poskrovnu. Šli jsme do kopce a slunce pálilo. Kolem nás pustá krajina. Nevzdávali jsme to a šlapali dál. Najednou se zatáhlo, trochu se ochladilo, začal se do nás opírat vítr, který sílil a přinášel hukot moře. Slyšela jsem vlny bít o útes. Zmocnil se mě strach. Zpomalili jsme. Ještě jsme pokračovali v cestě, téměř ve tmě a hlas moře neustával, byl čím dál víc na dosah. Vítr sílil a hrozil, že nás smete z útesu do vln. Nevydržela jsem hrůzný zvuk větru a rozlícených vln a zastavila jsem se. Nedošli jsme až na útes, nepodívali jsme se na ty divoké zpěněné jazyky, na to temné moře ženoucí se sem až od obzoru. Obrátili jsme se a spěchali zpět na sluncem.

Hledali jsme zátoku Anchor Bay. Nevím, jak jsme šli dlouho, ale opět jsme šlapali sluneční krajinou a potom zničehonic ještě nad zátokou jsme spatřili atrakce pro děti. Tohle, že je svět Pepka námořníka, divila jsem se. Vnuk všechno prošmejdil, na něčem se povozil, a zatímco jsem upíjela kávu, někdo nám ukázal, kudy že máme jít dál. Většina pobřeží je skalnatá. Vydali jsme dolů do zátoky a před námi se otevřel malebný obrázek – rybářská vesnička Pepka námořníka. Atmosféra Sweethavenu si mne podmanila. Šindelové střechy, každá jiná, radnice, hotýlek, domečky jako z pohádky a všude lidičky, koně, psy, kočky i ptáčci – všechno dřevěné. Vyprávěla jsem vnukovi, jak sem přijel Pepek námořník hledat svého otce a potkal svou lásku Olivii.

Vesničku nechali postavit američtí filmaři pro hollywoodský muzikál o Pepkovi námořníkovi. Dřevo na vesničku se dováželo až z Holanska, šindele dokonce z Kanady. Malta má dřeva málo a je nekvalitní. Film byl dokončen v r. 1980. Po skončení filmování měly být kulisy zbourány, ale Malťanům se Sweethaven tak líbil, že ho dodnes opatrují jako vzpomínku na Pepka námořníka a jako turistickou atrakci.

"Tady čtu, že jeho tvůrce Elzie Crisler Edgar zemřel v roce 1938," řekla jsem vnukovi "a ty spočítej, o kolik let ho jeho postavička přežila."

"Ale babi, vždyť jsem ti říkal, že jsem si zapomněl mobil v hotelu na pokoji."