Pod rouškou přísného utajení, které prolomila Amira Hasová v izraelském listě Ha-arec, se do Osvětimi poprvé vydalo třicet palestinských studentů. V palestinských médiích vyvolala tato cesta ostrou kritiku jako projev "zrady" a "normalizace" (ve vztahu k Izraeli). Univerzita Al-Kuds se distancovala od profesora Mohameda S. Dadžáního, jenž tuto cestu organizoval pod vedením dvou Židů, kteří přežili holokaust.
Mohameda Dadžáního postihlo v sedmdesátých letech pro jeho činnost pro OOP vypovězení z Izraele. Vyhoštění trvalo dvacet pět let. Dnes je na jeruzalémské univerzitě Al-Kuds profesorem amerických studií. V roce 2011 se zúčastnil cesty židů, muslimů a křesťanů do Osvětimi, jež vyvolala velkou pozornost. Byl to pro něj rozhodující zážitek, který jej vedl k napsání článku pro New York Times "Proč by se měli Palestinci učit o holokaustu".
Výpravu palestinských studentů připravili posluchači univerzit Al-Kuds v Jeruzalémě, Bir Zeit u Ramalláhu, dále univerzity Friedricha Schillera v Jeně a izraelské Ben Gurionovy univerzity v rámci společného projektu smiřování a řešení konfliktů. K cestě se přihlásilo sedmdesát studentů, pět jich však účast pod tlakem svého okolí předčasně odřeklo. Míst bylo pouze třicet.
K programu patřily návštěvy izraelských studentů v palestinských uprchlických táborech, jež je měly konfrontovat s "Nakbou" ("pohromou"), která postihla Palestince po založení státu Izrael v roce 1948. Účelem cesty do Polska bylo pomoci Palestincům vypořádat se s utrpením Židů v době nacismu, načež měli doktorandi zúčastněných univerzit zkoumat její psychologické účinky na obě skupiny a tím zjistit, zda konfrontace jedné strany s historickými událostmi v životě té druhé napomáhá studentům k lepšímu porozumění "nepřátelům" a otevírá cestu ke smíření a vzájemnému pokojnému soužití.
Podle zprávy, kterou zveřejnil palestinský novinář při výzkumném ústavu pro oblast politického myšlení Gatestone Institute, Chálid Abú Toumí, tato výprava ještě před návratem studentů vyvolala v palestinských sdělovacích prostředcích projevy odporu a dokonce volání po "trestech" pro profesora Dadžáního a jeho studenty. Přišly však i dopisy, v nichž čtenáři zpráv cestu Dadžáního obhajují: "U nás se dělá politika ze všeho, jen ne ze zpronevěry veřejných financí. Je snad v pořádku připravit národ o miliony dolarů, zatímco se akademický studijní zájezd stigmatizuje jako cosi neřádného?"
Univerzita Al-Kuds se na svých webových stránkách od Dadžáního distancovala oficiálním prohlášením. Nejednal prý v rámci svého pověření, neboť univerzita Al-Kuds od roku 2009 bojkotuje všechny akademické kontakty s izraelskými institucemi.
Tato univerzita se nedávno postarala o palcové titulky, hlavně v USA. Studenti patřící k islamistické organizaci Hamás totiž v univerzitním areálu uspořádali přehlídku, při níž měli na sobě černé uniformy a ruce vztyčené k "Hitlerovu pozdravu". V listopadu kvůli tomu řada předních amerických univerzit přerušila s touto vysokou školou styky, přestože její prezident prof. Serí Nusejba vyjádřil formální omluvu. Ten pak, když se v těchto dnech opět uskutečnil podobný pochod, předložil svou rezignaci. Sám udržuje sám těsné styky s Izraelci a je významným palestinským zastáncem dialogu a "normalizace" vztahů s Izraelem.
© Ulrich W. Sahm
přeložila Ivana Kultová
www.wilberforce.cz