BLÍZKÝ VÝCHOD: Víte, co je historický hřích?
Dnes to objasnily libanonské noviny As Safir. Může být spáchán v souvislosti s chystanou návštěvou nejvyššího představitele římskokatolické církve ve Svaté zemi.
Papež František se chystá do Izraele ve dnech 24. až 26. května. Vlastně nejen do Izraele. Navštíví také Betlém, který je součástí Palestinskoarabské autonomie, a zemi za Jordánem – hašemitskou monarchii.
Nepřijede sám. Mezi vysokými duchovními v jeho doprovodu bude i kardinál Béchara Butrus Raï, patriarcha, tedy nejvyšší představitel maronitské katolické církve. Proč také on, když tuto východní církev, která ovšem existuje v organizační jednotě s Římem (uznává jako hlavu církve římského papeže) si většina čtenářů spojí s Libanonem, kde má nejvíce údů a kde patriarcha sídlí?
Inu proto, že věřící má také ve Svaté zemi. Konkrétně jde o dvě administrativní církevní jednotky. Arcidiecézi pro Haifu a Svatou zemi a patriarchální exarchát pro Jeruzalém a Palestinu. Obě podléhají přímo maronitskému patriarchovi. A ten říká: Papež se chystá navštívit moji arcidiecézi, je tedy normální, že u toho budu i já.
Normální to sice je, ale jak pro koho. Přesněji: normální by to bylo, kdyby na Blízkém východě panovaly normální poměry. Právě to ale regionu chybí. Libanon patří mezi arabské země, byť s nemalým podílem křesťanů, nicméně s Izraelem je de iure ve válečném stavu a libanonští občané nesmějí Izrael navštěvovat – výjimkou jsou právě maronitští duchovní, kteří tam ovšem jezdí pracovně.
Z těchto a dalších důvodů papežův doprovod, který by jinak nestál ani za zmínku, představuje zásadní problém. Pro koho? Pro libanonské muslimy.
Dnešní vydání libanonského listu As Safir, který má blízko k teroristickému šíítskému hnutí Hizballáh, uvádí na první straně článek na toto téma pod titulkem: Historický hřích: Pastýř do Izraele!
Tím pastýřem je samozřejmě myšlen pastýř duchovní, tedy patriarcha Raï.
Autor, kterým je politický redaktor novin, píše, že patriarchova cesta není v zájmu Libanonu a Libanonců, Palestiny a Palestinců a ani křesťanů a křesťanství. A naráží na to, co musí každého napadnout: až papež v Izraeli přistane, bude přivítán nejvyššími izraelskými představiteli. Otázka proto zní: Jak se v takové situaci patriarcha zachová?
V této souvislosti se redaktor dopouští několika nepřesností. Píše o přistání v Jeruzalémě – ve skutečnosti však papež přiletí na Ben Gurionovo letiště u Tel Avivu. Dále klade otázku: Jak se patriarcha zachová, až papež navštíví Herzlovu horu, kde je pohřben David Ben Gurion a další "izraelští velikáni"? Opět chyba: velikán ano, nikoli ale první premiér Ben Gurion; ten leží v Negevské poušti. V osadě Midrešet Sde Boker. Občas by neuškodilo seznámit se s izraelskými reáliemi.
Ale i kdyby se setkání s představiteli Izraele patriarcha nějakým způsobem vyhnul, láme si dál hlavu autor článku, stejně bude muset koordinovat cestu s izraelskými úřady, konkrétně s ministerstvem zahraničí. Něco takového mu očividně působí bezesné noci. Redaktorovi, nikoli patriarchovi. A v muslimském světě jistě nejen jemu.
Patriarcha se brání: Cesta má toliko náboženský, nikoli politický význam. Marně. V očích těch, kdo milují Alláha a nenávidí Izrael spáchá, pojede-li s papežem do Svaté země, historický hřích.
Ptám se, nevím už pokolikáté: Je možné se s takto smýšlejícími lidmi domluvit na mírovém narovnání? Když problémem je formální podání ruky s těmi, s nimiž by o tomto narovnání měli jednat?
Screenshot webové stránky listu As Safir ze dne 3/5/2014. Nad obrázkem článek, o němž pojednává tento příspěvek
Patriarcha Béchara Butrus Rai, nejvyšší duchovní maronitské církve (Foto: Maronite-blogger)
Hrob Davida Ben Guriona a jeho manželky Paulu v Negevské poušti (Foto: Wikimedia Commons)