Neviditelný pes

BLÍZKÝ VÝCHOD: O paradoxech a absurditách naší doby

3.5.2014

Svět je opět rozhořčen. Právem. Egyptští soudci jsou jako utržení ze řetězu. Poté, co v březnu v první instanci poslali na šibenici 529 obžalovaných k nim toto pondělí (28/4) přibylo dalších 683.

To se vymyká jakémukoli chápání, uvědomíme-li si, že v obou kauzách šlo o tresty za smrt vždy jednoho policisty. V březnovém stání byla více než pětistovka islamistických demonstrantů odsouzena k smrti za útok na policejní stanici ve městě Matay, kde přišel o život jeden ochránce zákona, a v pondělním líčení bezmála sedm set za útok na policejní stanici v Adawě, kde byl zabit také jeden muž v uniformě.

Že je něco takového v civilizovaném světě a v 21. století absolutně nepřijatelné, je nabíledni právě tak, že nikdo nebude a nemůže věřit tomu, že všem obviněným, obžalovaným a prvoinstančně odsouzeným nemohlo být zajištěno právo na spravedlivý proces. Počet absolutních trestů ve vztahu k tomu, co se v obou městech stalo je tak absurdní, že si normálně uvažující člověk řekne – ti soudci se snad pomátli. Nic na tom nemění ani fakt, že v pondělí (28/4) byl v rámci odvolacího procesu změněn trest u drtivé většiny odsouzených 24. března: z 529 trestů smrti jich bylo ponecháno "pouze" 37, ostatní dostali doživotí a 17 jich bylo zproštěno viny. Tato lehkost a rychlost, s jakou se v Egyptě žongluje mezi trestem smrti, doživotím a zproštěním viny, nota bene u tak obrovského množství obžalovaných, je děsivá.

Kdo sleduje blízkovýchodní dění podrobněji, je konfrontován s jevem, který můžeme nazvat až obludnou neproporcionalitou. Zde se neobejdeme bez řeči čísel.

Vzpomenete si, kolik palestinskoarabských věznů, včetně těžkých zločinců odpykávajících si tresty za krvavé teroristické masakry, bylo v roce 2011 propuštěno výměnou za vrácení uneseného izraelského vojáka Gilada Šalita? (Unesen byl Hamasem, týmž Hamasem, který má mít podíl na "celopalestinské" koaliční vládě – je představitelné, aby součástí české vlády byla organizace unášející vojáky sousední Spolkové republiky?)

Ale abych odpověděl: bylo jich 1027, slovy tisíc dvacet sedm. To je jeden případ extrémní nevyváženosti. Ten druhý přišel v minulých dnech a týdnech z Egypta. Jak jinak, chceme-li se vyjadřovat korektně, nazvat odsouzení 529 (resp. 683) lidí k smrti za zavraždění jednoho policisty (jak se to ze zahraničí jeví)? Jistě, potrestáni byli i za jiné trestné činy včetně ničení majetku apod.; v tom případě nelze s absolutním trestem souhlasit už vůbec.

Toto téma má ale ještě jeden aspekt.

Blízkovýchodní média dnes (29/4) hlásí, že Izrael se chystá vrátit palestinskoarabské rodině ostatky Izza al Dina al Masryho. Jméno asi mnoha lidem nic neřekne, proto připomeňme příběh ze srpna 2001.

Sbarro je název amerického řetězce pizzerií. Nacházejí se nejen ve Státech; jedna z nich stojí v Jeruzalémě na rohu ulic Krále Jiřího a Jaffská. Devátého srpna onoho roku se na toto rušné místo vydali dva poslové ďábla. Tehdy dvacetiletá Ahlam Tamimiová, která v převleku za židovskou turistku zabezpečovala "logistiku" této teroristické operace – zajišťovala krytí Izzovi Al Dinovi Al Masrimu. Jeho úkolem bylo vejít do přeplněné pizzerie, bylo to kolem druhé odpolední, kdy byl silný provoz i na ulicích a chodnících, a odpálit na svém těle několikakilogramovou bombu obsahující krémě výbušniny také hřeby, matice a šrouby – aby byl účinek co nejhorší.

Vrah úkol uskutečněný ve jménu Alláha (proto mluvíme o islámských teoristech) splnil dokonale. To, co následovalo, je pro člověka, který něco takového nikdy nezažil, nepředstavitelné a nepopsatelné. V sekundě nastalo peklo na zemi.

Na místě zahynulo 15 nevinných lidí, nejmladší oběti byly dva roky, nejstarší o šedesát víc. Většina z nich byli Izraelci, kromě těhotné jednatřicetileté Američanky z New Jersey a šedesátileté návštěvnice z Brazílie. Na 130 lidí bylo zraněno, někteří s doživotními následky.

Zatímco Al Masry odešel za pannami do islámského ráje, Tamimiovou dostihla nedokonalá lidská spravedlnost. Byla zatčena a izraelskou justicí odsouzena k mnohonásobnéhu doživotnímu odnětí svobody. Za normálních okolností by tedy byla stále za mřížemi. Leč, na Blízkém východě nepanují tak docela normální poměry, a proto si tato spoluvražedkyně užívá nezaslouženě svobody. Jak je to možné?

Odpověď je prostá. Byla mezi oněmi 1027 vězni propuštěnými výměnou za osvobození Gilada Šalita. Že je to absurdní, nesprávné a nespravedlivé? Připadne nám to takové ještě víc, když se seznámíme s názory ženy s nevinnou tváří, ale ďábelskou duší, jež byly publikovány poté, co byla propuštěna.

Televize institutu MEMRI, který monitoruje blízkovýchodní média, publikovala video z července 2012, převzaté z vysílání stanice Al Aksa TV, v němž Tamimiová popisuje dění krátce poté, co z místa činu odjela a v autobuse pak slyšela rozhlasové zprávy o sebevraždném atentátu, který připravila. První zprávy po výbuchu hovořily o třech mrtvých. Tamimiová přiznává, že pocítila zklamání. Obětí bylo příliš málo. Přesto se jako věrná muslimka obrátila vzhůru: "Alláh buď pochválen." Když po dvou minutách hovořily zprávy o dalších dvou obětech, jen těžko skrývala úsměv. "Alláh buď pochválen. Dopadlo to skvěle."

A to ještě nebylo konečné číslo …

Později v rohovoru pro jordánské Ammon News (tzv. Hlas mlčící většiny) řekla, že ničeho nelituje. Věnuje se džihádu pro Alláha a Alláh jí nadělil úspěch. To, že mohlo být tolik obětí v jeruzalémské Sbarro pizerii bylo možné jen díky Alláhovi. Podruhé by to udělala znovu a úplně stejně.

Tato žena, která způsobila tolik nezměrného utrpení daleko za hranou lidského chápání, si užívá svobody jenom proto, že mnohými kritizovaný a dehonestovaný Izrael se chová jako západní demokratická a civilizované země. Ledaskdo může namítnout: možná až příliš. Kdyby svůj ohavný čin spáchala v jiné zemi, třeba v Egyptě, byla by už dávno popravena. Případně by nadosmrti neopustila ten nejtvrdší žalář.

Inu, jiný kraj, jiný mrav, jiný žebříček hodnot, jiné priority. (Těžko si představit, že by některý stát udělal pro osvobození svého Gilada Šalita tolik, co Izrael – bez ohledu na to, co si o ceně za jeho propuštění myslíme.)

Vše nasvědčuje tomu, že ostatky vraha Al Masriho budou vydány v rodině a palestinští Arabové pak budou moci oslavovat dalšího svého "mučedníka". Co je to za lidi, co je to za morálku a co je to za víru, která z vrahů nevinných včetně malých dětí dělá hrdiny?

Děsí mě to čím dál víc: tito lidé chtějí mít v sousedství Izraele svůj stát – a civilizovaný svět jim v tom jde na ruku a nutí Izrael, aby se choval právě tak. Pošetilost mocných par exellance.

*****************************************************

a-ahlam2

Screenshot televize MEMRI. Okamžik, kdy Tamimiová v rozhovoru pro Al Aksa TV říká: "Uznávám, že jsem byla trochu zklamaná, protože jsem doufala, že počet obětí bude vyšší." To když se z rádia dozvěděla, že po sebevražedném atentátu v pizzerii Sbarro zemřeli tři lidé.

a-ahlam3

Jedna z obětí dvojice Tamimiová - Al Masri. Obrázek, díky němuž si více než po přečtení tuctu článků uvědomíme ďábelskost islamistických teroristických útoků vůči nevinným lidem. O to absurdnější je, že Tamimiová běha po svobodě - a říká, co říká. (oto Wikiislam.net)

a-ahlam4

Sbarro Pizza po výbuchu, záchranáři v akci. (Foto Times of Israel)

Stejskal.estranky.cz



zpět na článek