Takové rady se mi rovněž pramálo daří. Posloužím jedním příkladem, jímž je systém amerického práva, o němž i mnozí mentálně nepostižení jurisprudenti jsou doopravdy přesvědčeni, že je tím nejnáramnějším na světě. Tak tvrdí i slovutní profesoři jako Franklin E. Zimring z chicagské univerzity
Jen co jsem se na tomto kontinentě poněkud rozkoukal, při uvážení alternativ, mezi nimiž byla možnost se předělat na místního provozovatele právnické profese, což by bývalo daleko snazší, než má volba pustit se úplně jinačím směrem. Od místní advokátské reality jsem se co nejdůkladněji vzdálil a později v roli kantora na univerzitě jsem svým studentům jejich zájem o právnickou kariéru vesměs neúspěšně rozmlouval.
Je to sice profese s oprávněnou pověstí na úrovni čističů kanálů, ale její popularita neutuchá. Jen 5 procent obyvatel této planety jsou Američané, ale 70 procent všech právníků jsou rovněž Američané. V New York City jeden ze 115, ve Washingtonu, D.C. dokonce jeden ze 14 je právník. (Téměř neuvěřitelný údaj zveřejněn v The New York Times Magazine, 16.4.1996. V jiném zdroji jsem postřehl tvrzení, že v San Francisku v jednom mrakodrapu sídlí víc advokátů než v celém Japonsku - od Hokkaida po Nagasaki.)
Příliš harmonie ve společnosti není v jejich zájmu, jsme teď tzv. litigatious society, kde téměř každý se soudí s každým. Osobní zodpovědnost se přesunula na někoho jiného - na "společnost", na "stát", však proto jsme se stali nation of victims - národem obětí (A Nation of Victims: The Decay of American Character, titul výtečné knihy, autor Charles J. Sykec). Jestliže kradu, jsem obětí kleptománie. Jestliže jsem příliš přivykl alkoholu či drogám, jsem obětí s nárokem na penzi, již si vydupám.
Značný též důraz na formalismu, průtazích. Sepsání testamentu, který by se vešel na jednu stránku, rozkošatit na padesát stránek spolu s pořádným účtem. Dle sdělení Nejvyššího soudu, americký soudní proces zásluhou dovolených procedurálních průtahů si v průměru vyžádá desetkrát víc času než ve Velké Británii.
V kontrastu ke kontinentální evropské tradici založené na kodexech, právu římském, anglosaskou tradici charakterizuje právo obyčejové, precedenty a onen již zmíněný procedurální formalismus. Americký soudní proces zvaný adversarial (adversary = protivník) není úsilím "hledání pravdy", viny či neviny, ale je to konflikt právníků uplatňujících všemožné - a tedy i nemožné - procedurální finesy ve prospěch svého jakkoliv zřetelně provinělého klienta, a tím i komerčního vylepšení vlastní reputace.
Rovněž v kontrastu k leninskému principu, že lepší je odsoudit sto nevinných, než aby jeden viník unikl, americká právní filozofie a praxe se odebírá opačným extrémním směrem. Úzkostlivým důrazem na ochranu práv jedince trpí pramálo ochraňovaná společnost, starost o péči zločince vždy převažuje nad zájmem o oběť zločinu.
Příkladů lze uvést veletucty: Dallas, Texas: Arley Thomas postaven před soud kvůli drogám - kokain. Písařka se překlepla a do stroje místo "coca" naťukala "cocoa".
Osvobozující rozsudek následoval. "Přece ho nemohu odsoudit za vlastnictví čokolády," zdůvodnil soudce Jack Hampton.
New York City: Rovněž jakýsi kancelářský překlep a Guy Gregg, trojnásobný vrah, byl poslán domů po zaplacení pokuty 75 dolarů.
Tzv. exclusionary rule nařizuje, že sebemenší závada, nepřesnost v důkazním řízení znemožňuje odsouzení sebevětšího provinilce. Veze-li kdo v kufru automobilu vyloupený obsah banky či tucet uškrcených novorozeňat, soud vynese osvobozující rozsudek, jestliže by policie do kufru nahlédla, aniž by si předem opatřila soudní povolení tak učinit.
"Nikdy se klienta neptám, zda je vinen, to mě nezajímá. Snažím se vymyslet takovou obhajobu, které by porota uvěřila," s pýchou v televizi prohlásil známý newyorský advokát Ronald J. Kuby. "Není jejich povinností přispět k tomu, aby zprošťující rozsudek byl správný," souhlasí Stephen Gillers, profesor právní etiky.
"Právníci obhajují své právo mást", toť titul dlouhého pojednání v NYT. Autor Dan Moldea v knize The Killing of Robert F. Kennedy cituje vraha Sirhana Sirhana o snaze jeho advokátů vymyslet obhajobu, že mafie ho obloudila, aby jednal, jak jednal. Před pár roky jsem s jedním ze Sirhanových obhájců obědval v nobl hollywoodské restauraci.
Tvor snad nikoliv nemorální, ale určitě amorální, mě tehdy ujistil: "Mojí povinností je udělat pro klienta cokoliv, jen abych ho z toho vysekal, i když nemohu vylučovat, že příště už nebude vraždit." Taktéž se vyjadřuje ve své knize The Best Defense (nejlepší obhajoba) Alan Dershowitz, veleslavný profesor práva na Harvardově univerzitě.
- - -
V některých amerických státech odsuzující rozsudek poroty musí být jednomyslný. Naskýtá se tak výtečná příležitost porotce ovlivnit - ať už úplatkem nebo hrozbou na zdraví či životě jeho či člena rodiny. Nemůže pak překvapit žeň bizárních zprošťujících rozsudků. Nedávno jsem v televizi sledoval vychloubání gangstera, kolik že se mu podařilo takových verdiktů zfixlovat.
Na rozdíl od Velké Británie poroty v USA fungují též v občanskoprávním soudnictví, s příležitostí k obrovskému využívání a zneužívání zásluhou dvou principů:
1. Tzv. contingency fee, dohoda mezi advokátem a klientem, že v případě výhry bude advokát inkasovat podíl - třetinu až polovinu - a v případě prohry to klient bude mít zadarmo. Takže klient nemůže tratit. A už se soudíme. (Příklad: Beach City, Kalifornie: Plavec si šel zaplavat a zranil se. Nezažaloval moře, ale přímořské město. Porota mu přiznala náhradu ve výši šesti milionů dolarů.)
2. Neexistence všude jinde ve světě uplatňovaného logického principu loser pays čili odpovědnost žalobce nahradit náklady procesu a výlohy protistrany v případě prohry. Žalobce - iniciátor i nejabsurdnějšího nároku - nemůže prohrát, kdežto žalovaná strana nikdy nemůže vyhrát - však ji každý takový spor stojí čas, nervy a nemalé advokátní výlohy. (Příklad: Výrobce letadel Beech Aircraft byl během čtyř roků žalován 203krát. Vždy vyhrál, ale každé takové vítězství ho v průměru stálo 530 000 dolarů, výlohy nikým mu nehrazené.). Snaha zavést logickou nápravu loser pays ale naráží na obrovský odpor, zejména z řad American Bar Association - advokátní komory.
Jejím členům jde o živobytí, finanční odpovědnost žalobců by ovšem znamenala důkladný pokles žalobní dychtivosti.
- - -
V Americe je značná popularita všemožných cen. Hollywood pachtí po Oskarech, mediální pracovníci po cenách Pulitzerových.
Teď již řadu roků dochází k poněkud poťouchlému udělování tzv. Stella Awards, k poctě Stelly Liebeckové, stařenky, která ve věku 82 roků si u McDonald's v Albuquerque, New Mexico, koupila kávu a jí se polila. Poněvadž vařená čerstvá káva byla vřící, porota tento úkaz ohodnotila náhradou škody ve výši 2,7 milionu dolarů.
Od té doby dochází ke zveřejňování případů takové moudrosti. Před pár dny jsem obdržel seznam dalších údajných vítězů, z nichž několik uvádím ve vzestupném pořadí porotní štědrosti:
Claymont, Delaware: Kara Waltonová úspěšně zažalovala majitele nočního klubu, neboť při svém pokusu uniknout placení okénkem dámského záchodku si ublížila, ba i chrup si poškodila. Porota jí přiznala náhradu ve výši 12 000 dolarů plus výlohy dentální.
Austin, Texas: Kathleen Robertsonová v obchodě s nábytkem si zlomila kotník zakopnutím o chlapečka, který se tam příliš proháněl. Byl to její vlastní chlapeček. Porota jí přiznala nárok ve výši 80 000 dolarů.
Lancaster, Pennsylvania: Amber Carsonová porotou obohacená sumou 113 500 dolarů, kterou musí platit restaurace, na jejíž podlaze žalobkyně si pošramotila kostrč uklouznutím na limonádě, kterou ona právě mrštila po svém partnerovi.
Bristol, Pennsylvania: Terrence Dickson se vloupal do domu, v jehož garáži došlo k poruše automatického mechanismu, což způsobilo, že lupič tam po dobu osmi dní zůstal uvězněn a přežíval popíjením Pepsi a pojídáním většího množství suché potravy pro psa, tam zřejmě nepřítomného. Lupič žaloval z důvodů duševního utrpení - mental anguish, porotou oceněného výší 500 000 dolarů, platit musí pojišťovna.
Oklahoma City, Oklahoma: Merv Grazinsková zakoupila pojízdný dům Winnebago a za jízdy k domovu na dálnici nařídila cruise control na rychlost 70 mil. Od volantu se vzdálila připravit si něco k snědku, Winnebago v jízdě kratší dobu pokračovalo, poté se ale překotilo a roztříštilo. Majitelka zažalovala výrobce, že ve své příručce výslovně nevaroval před opouštěním řízení vozidla. Porota souhlasila, přiznala jí náhradu škody ve výši téměř dvou milionů (1 750 000 USD) a k tomu i jedno zcela nové Winnebago.
- - -
Jednou z povinností nás, amerických občanů je jury duty - povinnost sloužit v roli porotce. Rovněž jsem obdržel obsílku, na niž jsem připsal své důvody, proč takto sloužit nemíním. Následovalo pozvání k soudu k vysvětlujícímu pohovoru.
Přijat jsem byl vlídně až dychtivě, zejména po sdělení, jaká že byla má původní profese, že já taky v taláru předsedal udělování jakési spravedlnosti.
Načež jsem dost podrobně zdemoloval porotní systém jako absurdní antikvární nonsens. Přítomný soudní personál mě ze seznamu potenciálních porotců permanentně doživotně vyškrtl.
Zhruba v téže době došlo v naší rodné zemi k sametovému kotrmelci a tím i mé rehabilitaci. S možností znovu nahlédnout do prostředí dávného mládí. Podílel jsem se na přípravách otevření jedné z právnických fakult a při té příležitosti se zejména snažil sabotovat asistenci dvou amerických poradců, kteří o evropské právní tradici neměli zbla ponětí.
V pražských novinách jsem se dočetl o vystoupení prominentních zámořských juristů. Na právnické fakultě Karlovy univerzity předvedli, jak vypadá proces před porotou. "Naši právníci, advokáti a studenti práva mohli sledovat proces s vysokou právní kulturou..." (Lidové noviny, 10. prosince 1991.)
- - -
Z důvodů jiných priorit nynější vývin českého justičního počínání sleduji dost ledabyle. S jednou výjimkou - tamější advokátní lakotu, až trapně grotesktní nenasytnost, nenažranost. Energická juristka, též politicky značně čilá, mě nikoliv s uzarděním informovala, že účtuje čtyři tisíce za jednu hodinu svého času. Jiný advokát, který inkasoval milion korun za obhajobu proti neoprávněnému obvinění z vážného trestného činu, si v rozpisu svých úkonů za čtvrthodinový pohovor naúčtoval tři tisícovky. Dočetl jsem se o moravském provinčním advokátkovi domáhajícím se miliardové odměny za jakési své působení v jedné kauze. Netroufl bych si uvést jeho jméno, třeba by mě zažaloval o bilion.
Takhle že by mohl dopadnout národ, vynořivší se z tůně nevábné totality, s níž se dřív potýkalo tolik nesobeckých idealistů? Jak značný Stella Award by si kdo zasloužil?
KONEC
Neoficiální stránky Oty Ulče