S růstem napětí ve východní části Ukrajiny, po vpádu ruských vojsk a anexi Krymu, americký president Barack Obama vyzval ruského presidenta Vladimíra Putina a jeho vládu "k ukončení všech snah o podkopání a destabilizaci" státní suverenity Ukrajiny. Souběžně naši evropští spojenci pokračují v neustálých rozhovorech. Politické vedení v Kyjevě však patrně není schopno zabránit dalšímu možnému záboru území.
Na tomto pozadí se odehrává legislativní úsilí v Kyjevě, které (ačkoliv je téměř ignorováno v západních médiích) může od základů změnit světový dialog o ukrajinské krizi. Dvě z předních ukrajinských politických stran, Otčina (Батьківщина) Julie Tymošenkové a Ukrajinská demokratická aliance pro reformu (УДАР) Vitalije Klička, totiž v parlamentu společně představily návrh zákona vyzývající k odstoupení od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (1968 Non-Proliferation Treaty, NPT), ke které Ukrajina přistoupila v roce 1994.
Tento zoufalý pokus Ukrajiny o sebezáchovu, vyvolaný ruským ignorováním mezinárodního práva a zjevně úspěšnou krádeží Krymu, může v důsledku zničit jeden z nejdůležitějších milníků diplomacie minulého století – Smlouvu o nešíření jaderných zbraní – a s ní veškeré snahy předchozích generací odvrátit jejich rozšiřování. Hrozí brzký začátek nových globálních závodů v jaderném zbrojení - a svět může poděkoval presidentu Putinovi.
V roce 1994 se Ukrajina, Ruská federace, Spojené státy a Velká Británie dohodly na odstranění bývalých sovětských jaderných zbraní z Ukrajiny – dohoda později známá jako Budapešťské memorandum. V historii jaderného zbrojení se pouze čtyři státy vzdaly jaderných zbraní: tři postsovětské republiky (Ukrajina, Bělorusko, Kazachstán) a Jihoafrická republika, která tajně vyvinula vlastní jaderný arzenál.
Rozhodnutí Ukrajiny však bylo podmíněno významnými závazky ostatních signatářů. Rusko, USA a Velká Británie se zavázaly mimo jiné "respektovat nezávislost, suverenitu a současné hranice Ukrajiny" a "znovu potvrdily svůj závazek zdržet se hrozby silou nebo použití síly proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti Ukrajiny".
Současná politika Ruska a jeho akce vůči ukrajinskému Krymu demonstrují naprostou lhostejnost k tomuto zásadně důležitému Memorandu a k mezinárodnímu právu vůbec. Kvůli tomu někteří vládní činitelé Ukrajiny uvažují, kromě průběžného volání o pomoc Západu, o aktivnější způsob zajištění národní bezpečnosti – znovuzískání jaderných zbraní. Nedávno předložené návrhy zákonů jsou posledním vyjádřením pocitu, že pouze jaderně vyzbrojená Ukrajina je dostatečně ochráněná Ukrajina.
Mustafa Džemilev, člen ukrajinského parlamentu od roku 1998, nedávno prohlásil, že mluvil s přímo s presidentem Putinem a řekl mu: "…kvůli ruskému porušení Budapešťského memoranda takovým smlouvám už nikdo nikdy věřit nebude, každá země s finanční kapacitou k pořízení svých vlastních jaderných zbraní bude usilovat jít touto cestou a Ukrajina není žádnou výjimkou." Dále: bývalý ministr zahraničí Ukrajiny Vladimír Ohryzko nedávno řekl, že "Ukrajina potřebuje prohlásit, že odstupuje od NPT, bezodkladně spustit práce na celém jaderném palivovém cyklu a na výrobě všech součástí jaderných zbraní."
Je ironií, že znovuzískání jaderných zbraní jako záruka bezpečnosti byla metoda veřejně obhajovaná samotným presidentem Putinem: "Pokud se nemůžete spolehnout na mezinárodní právo, pak musíte najít jinou možnost jak zajistit svou vlastní bezpečnost. … Je to logické: máte-li tu bombu, nikdo se vás nedotkne." Tato slova napsal president Putin americkému lidu ohledně politiky americké vlády v Sýrii ve svém komentáři pro New York Times z 11. září 2013.
Ani ne šest měsíců poté se Putin rozhodl, v rozporu s mezinárodním právem i se svou vlastní logikou, ignorovat kriticky důležitou smlouvu. Dal tím do pohybu proces, který by mohl mít katastrofální bezpečnostní důsledky pro Korejský poloostrov, Írán, jihovýchodní Asii a kteroukoli oblast, kde státy zvažují roli jaderných zbraní ve své obranné strategii. Jednání Ruska a Ukrajiny během několika následujících týdnů mohou změnit globální dynamiku vlastnictví jaderných zbraní podstatným a velmi nebezpečným způsobem.
Jedním z pravděpodobných a bezprostředních důsledků ukrajinské volby "tasit jádro" by bylo, že Bělorusko, ukrajinský soused a blízký spojenec Kremlu, by se také rozhodlo pro návrat do stavu před přistoupením k NPT. Učinilo by tak buď prostřednictvím rozvoje vlastních jaderných zbraní, nebo (a pravděpodobněji) by pozvalo Rusko k umístění jaderných zbraní na svém území. Jelikož však Bělorusko sousedí s členskými státy EU – Polskem, Litvou, Lotyšskem – nastala by reakce EU a NATO a následně zvrat v trendu evropské jaderné stability do situace před březnem 1970, kdy Smlouva o nešíření jaderných zbraní vešla v platnost.
Putin poslal jasnou zprávu více než dvaceti pěti státům bez jaderných zbraní, které však mají technické možnosti přidat se do klubu jejich vlastníků, že pouze bič jaderných zbraní a nikoli cukr mezinárodního práva zaručuje národní bezpečnost. Sotvakdo to zformuloval lépe než samotný Putin ve svém komentáři pro New York Times: "Zachování práva a pořádku v dnešním složitém a turbulentním světě je jedním z mála způsobů, jak zabránit pádu mezinárodních vztahů do chaosu. Zákon je stále zákon a my jej musíme dodržovat – jestli se nám líbí nebo ne."
Mělo by být nadějí každého národa, že se krize na Ukrajině rychle a mírumilovně vyřeší, že president Putin si vezme svá vlastní slova k srdci a obrátí kurz, který vede do světa, kde výraz "závody v jaderném zbrojení" není pouze minulostí.
O autorech: Dr. Howard Hall je ředitelem Institutu pro Jadernou Bezpečnost University v Tennessee v Knoxville (UTK), a guvernérem jmenovaným profesorem pro jadernou bezpečnost v UTK a Národní Laboratoři v Oak Ridge. Natalie Manayeva pracuje jako asistentka pro výzkum v Institutu pro Jadernou Bezpečnost UTK. Dean Rice je přidruženým profesorem na UTK a bývalý poradce Kongresu pro energetiku a národní bezpečnosti. Názory uvedené v tomto článku jsou výhradně přesvědčením autorů a nevyjadřují oficiální stanoviska zmíněných institucí.
Z originálu přeložil Ondřej Chvála, případná pochybení padají výhradně na něho.