K tak háklivému tématu se přiblížím značnou oklikou. Oženilo se nám dítě, takže jsme získali snachu. Stoprocentní kalifornská Američanka a současně i stoprocentní Korejka. Její dědeček v dřívějších letech fungoval jako premiér či prezident státu. Nijak zvlášť bedlivě jsem po jeho kádrovém výkonu nepídil, ale dostalo se mi ujištění, že jím nebyl v severní polovině rozdělené země, v níž otylý mladík Kim Jong Un (čili téhož jména Kim jako ta naše vyzískaná snacha a další desítky milionů spoluobčanů odsouzených k frustracím při listování v telefonním seznamu), vnuk zakladatele státu, tamějšího vědeckého socialismu, nyní vládne rukou již hodně krvavou. Před několika málo dny dal rozkaz k popravě svého strýce, rádce, důvěrného mentora s jménem Jang Sung Taek, a to zvlášť nepříjemným způsobem - rozsápáním smečkou úmyslně vyhladovělých psů. Při té příležitosti tutéž metodu uplatnil k zániku dalších pěti osobností z prominentních státních a stranických kruhů. K hodinu trvajícímu, ideologicky vyztužujícímu hororu obdrželo pozvánku 300 pečlivě vybraných diváků, z nichž žádný si netroufl se nedostavit.
Teď čekám, kdy organizátor tak apokalyptické podívané přijede do New Yorku zúčastnit se zasedání Organizace spojených národů a jaké protokolární pocty se této Excelenci dostane. Na něco takového přece máme nejeden precedent: s jakou pompou byl vitán z Ugandy se dostavivší lidožrout Idi Amin či Jean-Bédel Bokassa z Centrální africké republiky, posléze dočasně povýšené na Centrální africké císařství. Takových excelencí už bylo a ještě bude! Mordýři jako Kaddáfi, blázni kalibru Ahmedínežáda, takové ozdoby současného světa. V porovnání s nimi pouhým beránkem aby se jevil kukuřičný Nikita Sergejevič Chruščov, při zasedání Valného shromáždění OSN k vyjádření své nelibosti vlastní botou před sebou bušící. (Historicky pozoruhodný spektákl na místě sledovala a s detaily mě seznamovala tehdejší úřednice OSN, posléze má manželka.)
- - -
Přemnoho času od té doby uplynulo, chiméra vědeckého komunismu jako spásy lidstva se rovněž značně rozplynula, studená válka skončila fiaskem historicky předurčených vítězů, sovětský kolos, supermocnost SSSR, se rozpadl - a lahodné časy globální harmonie nenastaly.
Moskvu zprvu jakoby nevzrušovalo počínání fundamentalistického islámského Íránu bažícího po nastolení celoglobálního kalifátu, sen to s přitažlivostí pro přemnoho mohamedánů, ruských spoluobčanů. Nikde ale sebemenší zmínka o opakovaných, na světovém foru OSN pronášených slibech íránského prezidenta Ahmedínežáda, jeho svatosvatých závazcích zničit Izrael, vymazat ho ze světa.
Mediální důraz však na ženě z lidu vyjádřivší přesvědčení, že američtí imperialisté horečně zbrojí, aby zbrojaři mohli mít horečné zisky. Například televizní vysilač s písmeny RT - plným jménem RUSSIA TODAY, oficiálním vlastníkem jsou NOVOSTI, propagační kolos již z dob stalinismu, koncem roku 2005 zahájil vysílání rusky, anglicky, arabsky, španělsky - nikoliv však čínsky. Hlavní adresu má v Moskvě, zaměstnává téměř 100 žurnalistů s dokonalou znalostí angličtiny. Má úřadovny, studia ve Washingtonu, New Yorku, Londýně, Miami, Los Angeles, Paříži, Dillí, Tel Avivu. Komentátoři předkládají k věření všemožné spiklenecké interpretace převratů, revolucí, atentátů jako například zabití bin Ládina. Ovšem půvabem každé konspirace je její nevyvratitelnost a už daleko míň záleží na její nemenší nedokazatelnosti.
Překvapuje intenzita té antiamerické zavilosti, reflektující prapůvodní kágébáckou putinovskou mentalitu, stále přetrvávající pocit potupy, debaklu způsobeného kolapsem supermocnosti SSSR, Putinem přece hodnoceného jako největší katastrofa dvacátého století, čili něco ještě víc zkázonosného než dvě světové války s desítkami milionů mrtvol.
Od následných frustrací není daleko k reakcím v angličtině výjádřeným slovem overkill - hyperbola, přehánění natolik nehorázné, že znicotňuje úmysl rozhorleného sdělovatele. V témže dni Putinova RT televize vysílala pořad o amerických hororech, jak že šedesát milionů dětí tam trpí hladem. A současně trpí obezitou.
V této souvislosti je obtížně odpustit si reminiscenci na dobu české totality, po níž se stýská nemalé části národa, že ano. "V New Yorku spí na ulicích v létě zimě třicet šest tisíc bezprizorních houslistů." (Z pozorování Ivana Brože v Tvorbě, 26. května 1982.) Kde by se sehnalo tolik fidlajicích houmlesáků, proč by z mrazu se nepřesunuli hynout do prostředí vlahé subtropicke Floridy? Taková kanonáda po řadu let dovedla přispět ke snadno postřehnutelnému hloupnutí, například potvrzeno Otilií Hájkovou z Malých Žernosek v Tribuně, 2. září 1981: "Děsivé USA: Musí být děsivé vládnout v zemi, kde vlastní lid stojí proti prezidentovi." Což bylo v době tuze populárního prezidenta Ronalda Reagana.
- - -
Severokorejský vládnoucí systém je krutý, ale aspoň nikoliv (prozatím) sebevražedný, že by velebil, přednost dával smrti, tak jak zdůrazňují a též realizují mnozí populární džihádisté. Mohutní řady fanatiků, kteří nás, nevěřící psy, ujišťují, že na rozdíl od nás oni smrt milují. Svůj nihilistický temperament dávají dost třeskutě najevo. Na emíra severního Kavkazu se povýšivší Doku Umarov oznámil světu svůj závazek zabránit konání zimní olympiády v Soči, události jím zatracené přívlastkem satanská. (V této souvislosti: před dvěma roky jsem byl v Soči se podívat na olympijské přípravy. Turistické autobusy rozvážely zájemce, někteří zvolili návštěvu Stalinovy dáči. Tam na otázku, jak nejlépe charakterizovat Stalinovu osobnost, oficiální průvodce vyhověl přívlastkem "skromný".)
Teroristická předehra již započala. První zabijácký výbuch ve Volgogradu na nádraží, druhý den městský trolejbus s osazenstvem rozmetán. Na rozdíl od Soči, celá šírá Rus přece uhlídatelná není. Putinova prestiž je ohrožena a není známo, že by byl rozhořčeně odmítl posily zahraničních odborníků v zacházení s mezinárodními teroristy. Jako by již došlo aspoň k dočasnému posunu priorit. Rozhodně žádné příliš šetrné ohledy se salafisty, džhádisty, al-kajdisty.
V předvánočním prosinci došlo k předčasnému propuštění některých vězňů, nejprominentnější z nich Mikhail Khodorkovsky (takto psáno v americké angličtině).
Podle některých zdrojů (například provládní Izvestia) se to pokládá za důkaz síly, sebevědomí, podle jiných (například podle anglické publikace Moscow Times) je to náznak slabosti.
Nynější kremelský vládce si přece musí připustit převažující společné zájmy, aby se olympiáda zdárně nekrvavě uskutečnila, aby se neopakoval precedent z roku 1980, kdy ta moskevská letní olympiáda bojkotem řady států tuze se ochudila.
Každopádně Putinova politika nepáchne odérem chamberlainovství, ochotou k ústupkům, zbaběloučkým racionalizacím, že jimi se přece přináší důkaz dobré vůle, což ovšem radikální intolerantní nepřátelé pokládají za slabost, zbabělost, důvod proč přitlačit, víc nehorázných požadavků se domáhat. Leckdo už nynější situaci západní civilizace začíná vnímat jako patetický případ ustrašených, nepoučitelných zbabělců, už zcela přivyklých měřit dvojím metrem - od zákazu vystavovat vánoční betlémské jesličky (urážka to citlivých mohamedánů) až po úřední povolení pátečního modlení na Manhattanu, blokujícího dopravu, což dovoleno musí být, aby oni tolik hákliví mohamedáni se necítili být obětí islamofobie.
Společenství muslimských států v počtu již přesahujícím 50 členů OSN vehementně prosazuje celosvětovou cenzuru jakýchkoliv projevů nedostatku respektu vůči islámu ve všech jeho podobách, ten podstatně početnější zbytek suverenních států si netroufne pořádně se ozvat.
- - -
S pramálo výjimkami, občas nějaký komik se přece jen ozve. Například americký Jeff Foxworthy tímto podivem: "Je to zvláštní - můžete dělat vtipy na katolíky, papeže, židy, křesťany, Irčany, Italy, Poláky a bůhví koho ještě, ale je (prý) necitlivé, když vtipkujete o muslimech. Jsem přesvědčen, že čím dřív budeme mít všichni stejné měřítko a pravidla pro všechny, tím bude lépe."
Nabízí své desatero, například s tvrzením "Jestli se živíte rafinováním heroinu, ale přitom máte morální námitky vůči alkoholu, asi jste muslim. Pokud si nemůžete vzpomenout na nikoho, komu jste ještě nevyhlásil džihád, asi jste muslim. Pokud jste ohromen odhalením, že mobilní telefon může sloužit i k jinému účelu, než k odpálení bomb u silnice, asi jste muslim. Jestliže shledáte, že toto vše, co tady říkám, je urážlivé či rasistické, asi jste muslim.
Který ministr, poslanec, velvyslanec, premiér, prezident, jakýkoliv pořádný potentát si něco podobného troufne? Putin tak učinil 4. srpna 2013 v Dumě, ruském parlamentě. Projev krátký, s obsahem, jakého se v americkém kongresu - aspoň za trvání nynější administrativy - určitě nedočkám:
"V Rusku žít jako Rus. Jakákoliv menšina, ať už přišla od kdekoliv, když chce v Rusku žít, pracovat, jíst, by měla mluvit rusky a respektovat ruské zákony. Jestliže dává přesnost zákonům šárii a žít jako muslim, v tom případě jim doporučujeme, aby odešli tam, kde to je zákonem. Rusko muslimské menšiny nepotřebuje. Menšiny potřebují Rusko a my jim speciální privilegia dávat nebudeme, ať sebehlasitěji vykřikují o 'diskriminaci'. My nebudeme tolerovat nedostatek respektu vůči naší ruské kultuře.
My se raději poučme ze sebevražd v Americe, Anglii, Holandsku a Francii, jestliže chceme přežít jako národ. Muslimové se zmocňují takových zemí, ale v Rusku se jim to nepovede. Ruské obyčeje a tradice nejsou slučitelné s neexistující kulturou nebo s primitivismem zákonů šária a muslimů."
Poslanci reagovali na Putinův projev pětiminutovanými ovacemi.
Ano, "Kolotoč hodnot, proměnlivost principů", takto jsem nazval nynější povídání.. Jak mají reagovat někdejší zatvrzelí antikomunisté, teď tedy by měli dát přednost bývalému kágébákovi před našimi nynějšími chamberlainy?
Prozatím nezbývá než si nad takovýmu předáky zoufat, třeba si i odplivnout.
KONEC
Neoficiální stránky Oty Ulče